Křesťanství
Křesťanství
se nazývá podle jména svého zakladatele nebo lépe řečeno podle jména Kristus,
které mu lidé dali. Buddhismus byl pojmenovaný podle svého zakladatele.
Ne-Muslimové obvykle nazývají Muslimy - Mohamedány. Ale zatím co Buddhismus a Islám jsou zcela založené na učení
Buddhy a Mohameda, Křesťanství je zakotveno výlučně v osobě Krista! Křesťanská víra není víra v Jeho učení, (my
jsme zcela neschopní toto učení dodržovat!) ale v to, co o Něm víme! A
teď se dostáváme k základní otázce:
Kým, tento Kristus vlastně byl - či je ?
Tento Ježíš z Nazareta - představený světu
očitými svědky - to znamená prvními
Křesťany - byl tak nádherný, tak atraktivní - že velká část lidstva k Němu přišla, aby Ho přijmula za
Pána (the Lord) a Spasitele, a přiznala mu tu stejnou věčnou podstatu jako Bohu-Otci. Toto přiznání, bylo formálně přijato po prvé při poradním
shromáždění v Niacea r. 325, i když
něco takového, bylo učeno již v prvním století. Ovšem, kromě těchto Křesťanů, byly miliony
dalších, kteří sice - nebyli ochotni
přijmout tento pohled na Krista - ale na druhé straně se nehodlali, vzdát
Krista úplně! Kristus není nějaká okrajová postava! Už ta
skutečnost, že rok Jeho příchodu na
Zemi rozděluje historii na B.C. a AD, není pouhá kalendářní náhoda! Je to důkaz o velikosti dopadu Jeho osobnosti
na lidstvo! Všichni ti kteří přišli s
podobným tvrzením, ať už před Kristem
či po Kristu - už dávno leží v zaprášených "šuplíkách" historie. To se s Kristem nestalo - a je
velmi nepravděpodobné, že by se tak
stalo v budoucnosti! "Za koho mne lidé pokládají?" Marek 8:27). "A za koho mně pokládáte vy?" Tuto
otázku dostane většina lidí této Země, několikrát za svůj život. A odpovědi budou - jako vždy byly v
minulosti - dosti zmatené!
Jak ve škole, tak i
v kostele, jsem slýchával tak úžasná tvrzení
o Kristovi, že jsem musel nevyhnutelně dojít k názoru: Jestli toto
všechno je pravda, není nic důležitějšího v životě člověka, než tuto osobnost poznat - a poznat ji správně,
nezkresleně - pakliže je to lež, potom
si zaslouží stejný osud, jako desítky falešných uchazečů o titul Spasitele
lidstva ...Podívejme se na to sami:
Budeme mít - primárně - dvě hlavní otázky. Jistě, budou jich
stovky, ale dvě základní: A) Kdo tedy,
ten Kristus je? B) Je křesťanská
víra výsledkem "evolučního
procesu" v chápání Krista, a
Jeho zprávy a nebo zde byl neměnný
základ, "jednou provždy odevzdaný?"
(Juda, verš 3)
A
to bude, jak se obávám, ta nejkontroversálnější část celého mého komentáře od
Genese až po Apokalypsu! 6/8
1994...
Historický
přehled.
Světová historie učinila veliký "skok" od skončení Starého
Zákona, do počátku Zákona Nového.
Podívejme se krátce, na těch asi 400 let
"ticha", od Malachiáše až po Matouše.
480 BC. - Peršan Xerxes,
zvítězil sice nad Řeky u Thermopyl,
ale byl posléze poražen v bitvě u Salamis. Tím skončil nárok, jak
jeho, tak i celého Východu, na světovládu.
333 BC. - Od západu přichází ten "kozel", kterého
předpovídá Daniel, v osmé kapitole.
Alexandr Veliký, "Kozel s velkým rohem". On vedl spojené řecké síly k vítězství nad Peršany, .
332 BC. - Alexandr přitáhne před Jerusalém. Toto proroctví je mu ukázáno z Písma. Udělá to na něj
dojem, Jerusalém ušetří.
323 BC. - Alexandr umírá někde mezi ruinami Babylónu. O celkové území se
rozdělí, čtyři jeho generálové.
320 BC. - Judea anexována k Egyptu Ptolemem Soterem.
312 BC. - Seleucus založil království Seleucidae, dnešní Syrii. Při pokusu anexovat Judeji od
Egypta, se Judea stala bojištěm mezi nimi.
203 BC. Antiochus Veliký zabral Jerusalém, a tím se Judea dostala po Syrskou nadvládu.
170 BC. Antiochus Epiphanes
úmyslně znesvětí Jerusalémský
Chrám,("malý roh" Daniel 8:9). Byl nazván Neronem Židů...
166 BC. - Mattathiáš, judejský kněz, zdvihne revoltu proti Sýrii. To je tak zvané Makabejské období.
63 BC. - Říman Pompey zabral Jerusalém, a tím přešel Israel pod římskou botu.
40 BC. - Římský senát ustavil Heroda králem Judeje. V r.37 Herod zabral Jerusalém, a nechal popravit
Antigonuse, posledního z Makabejských
kněží. V r. 31 se stal Augustus vládcem
Říma. 19 BC začala obnova Chrámu pod
vedením Heroda. Ve 4 BC. se, pravděpodobně
narodil Ježíš z Nazareta. Vedoucí vrstvy: Farizejové,
dominující skupina. Vznikli k obraně
židovského způsobu života proti cizím
vlivům. Byla to "nábožensko- politická strana". Saducejové. Skládali se hlavně z bohaté vrstvy, byli proti
tradicím, velmi liberální v otázkách
náboženských, zaměřeni
proti-farizejsky. Zákoníci. "Vysvětlovatelé" Zákona. Ti si
vymysleli všechna ta nařízení, tradice.
Herodiáni. Političtí kolaboranti - strana pro Heroda.
A v tomto "ovzduší" se zrodila křesťanská éra, která už
dnes definitivně - končí....
--------
* ---------
Starý a Nový Zákon.
Každý pozorný student Bible si velmi brzy povšimne, že mnoho veršů ze Starého Zákona není citováno
příliš přesně autory knih Zákona
Nového. Většinou se to přičítá faktu, že úplně doslovný překlad z jazyka hebrejského nedává jasný
smysl v řečtině a proto je třeba učinit
- občas - malé přizpůsobení, aby čtenář v řečtině pochopil. Ale vyskytují se příklady, kde to
"přizpůsobení" se rovná velmi
volné parafrázi! A toto je obzvláště pravdivé o citátech ze Septuagintu (už jsem o něm mluvil - je to
překlad celého S.Z. do řečtiny,
židovskými učenci. Bylo to v Alexandrii, Egyptě, během třetího a druhého
století BC). Ve většině případů je Septuagint
věrný hebrejskému originálu, ale tu a tam jsou případy, kde jsou
jasné odchylky ve způsobu vyjadřování
myšlénky - i když ve skutečnosti není
v samotné myšlénce žádný rozdíl.
Z těchto deviací, přišli někteří odborníci k závěru,
že autoři Nového Zákona neuznávali
slovní (doslovnou) inspiraci, jinak by
se přece vrátili k původnímu hebrejskému textu a učinili přesné, pečlivé překlady do řečtiny! Dokonce se vyskytly názory že tím, že
pisatelé Nového Zákona občas používali
nepřesné citáty Septuagintu, tím že oni
sami odmítali neomylnost Bible! To že používali citáty které byly plné nepřesností,
prý ukazuje, že měli takový velkorysý přístup k neomylnosti. A z toho někteří usuzují, že Bible sama si nečiní nárok na neomylnost.
Takovému uvažování lze odpovědět následovně: Důvod pro
používání Septuagintu byl ve skutečnosti vynucen tím, že v té době, kdy se první evangelisté a apoštolové vydali
na misijní cesty jak Ježíš přikázal,
(Skutky 1:8) byl již Septuagint v každém městě římského imperia, kam se Židé, po zničení Jerusaléma uchýlili. Toto byl vlastně jediný překlad
Bible, který měli k disposici. jak židovští věřící, tak i noví Křesťané, žijící
mimo Palestinu, Apoštolové - misionáři
propagovali zprávu, která představovala Ježíše Krista, jako naplnění
mesianických slibů Starého Zákona. Jejich posluchači, ve všech koutech Blízkého
Východu byli vybídnuti, aby si ověřili pravdu apoštolských tvrzení v Písmu. Kdyby bývali apoštolové a i jiní, citovali
tyto sliby a předpovědi jinak, než byly uvedeny v Septuagintu, určitě by vyvolali nejistotu a pochyby posluchačů! Protože, jak by tak zkoumali Starý Zákon,
bývali by zjistili nesrovnalosti - i
když malé - přece jen by se ozvalo : "Ale takhle to v mé Bibli není!"
Nemám pochyb o tom, že
apoštolové a i jejich spolupracovníci,
byli jistě vybaveni dobrými překlady - ale bylo by chybou, tyto použít!
Neměli už jinou volbu, než pokračovat pomocí Septuagintu dál. Na druhé straně, židovsko-křesťanští
posluchači, ke kterým se obrátil Matouš
a potom autor dopisu "Židům," nebyli nuceni se stále obracet k Septuagintu tak, jak to bylo
zapotřebí u pohansko-křesťanských
posluchačů! Proto
tito dva autoři, často citují z jiných překladů, které jsou blíže hebrejskému
originálu. Když se tedy podíváme zpět na takové uvažování že „nepřesné citáty
jsou ukázkou lehkomyslného pohledu na Bibli“, vidíme, že toto tvrzení nemá
podklad! Všichni z nás používáme ten či onen překlad Bible - i ti kteří jsou dokonale obeznámeni, jak s hebrejštinou,
tak i řečtinou. Ovšem tím nikdy nenaznačujeme, že nevěříme v neomylnost Bible, i když - občas - zjistíme nějaké malé
výchylky od hebrejského textu! Ani
jeden překlad není bez vady!
To
ovšem neznamená, že bych se vzdal jistoty, že původní rukopisy byly zcela bez chyby! Závěr je: I
když Nový Zákon občas, použije
Septuagintu, mé přesvědčení o slovní inspiraci a neomylnosti Bible zůstává zcela nezvikláno!....
Další námitka: Starý Zákon představuje
docela jiného Boha, nežli Zákon Nový! Lidé kteří nestudují Písmo pečlivě, vidí
ve Starém Zákonu Boha plného zloby a
pomsty. Yahweh prosazuje neúprosně
standard spravedlnosti, kdežto Otec
Nového Zákona je plný lásky, milosti a
trpělivosti, který hledá padlé
hříšníky, aby je zachránil.... Ovšem faktem je, že Starý Zákon obsahuje
mnohem víc veršů o Boží milosti a
lásce, nežli Nový Zákon. Uvědomuji si,
že 3/4 Bible zabírá Starý Zákon, ale už
v Deuteronomy 7:8 čteš: "Ale protože tě
Bůh miloval".. Žalm 103:13 :
"..a jako otec má slitování s dětmi, tak Bůh se slituje.." a ve verši 17: "Boží láska, a
milosrdenství"... Jeremiáš 31:3:
"Miloval
jsem tě láskou věčnou"
A žalm 136 opakuje 26 krát, že "Jeho láska je věčná." Pravda, Nový Zákon ukazuje úžasnou míru Boží lásky: Golgota!
(Jan 3:16). Nikdo nemluvil o Boží lásce
lépe, než Ježíš Kristus! Ale přes to všechno je Boží hněv a soud velmi mocně ukázán i v Novém Zákonu: Jan
3:36 " kdo neuvěří, neuvidí život,
ale hněv Boha na něm spočívá..." Římanům 1:18: "Hněv Boží je viděn z nebe..." Římanům 2:5-6
: "...shromažďujete si hněv proti
sobě.."A co 2 Tesalonským 1:6-9?
A
co velká část Apokalypsy? Není ani
jedna část Starého Zákona, která by se
mohla rovnat hněvu Boha v Apokalypse
14:9-11!!
Ano, náš spravedlný a svatý Bůh je
"stravující oheň," jak v
Zákoně Starém: Deuteronomy 4:24, tak i v Novém: Židům 12:29 ! Obětování
vlastního Syna, bylo tou nejvyšší ukázkou Jeho hněvu proti hříchu! Dokonce i Ježíš volá s úzkostí v
duši:"Můj Bože, proč jsi mne
opustil?" A přes to všechno, ten kříž byl tou největší demonstrací Jeho
lásky k nám! Na to nikdy nezapomeň!!
První tři evangelia - Matouš, Marek a Lukáš, se,
nazývají "synoptická" (řecké
"synoptikos = dávající jeden pohled), protože podávají přibližně stejný
obraz Kristova života, kdežto Jan se
soustřeďuje na Jeho charakter a úřad, na smysl Jeho pobytu na Zemi.
Jelikož by Tě někdy někdo mohl požádat, abys vysvětlil, proč jsou mezi nimi občas viditelné rozdíly - podíváme
se krátce na tuto skutečnost: Z těch třech Synoptiků, pouze Matouš byl jeden z
Kristových učedníků.
Marek, jak usuzujeme, byl takovým
asistentem Petra (podle tradice), a
věří se, že doprovázel často těch dvanáct, v době pozdějšího období Kristova působení. Lukáš se přidal k
Pavlovi na cestě jeho první cesty do
Makedonie (Skutky 16:10), a později se
blíže seznámil s Jerusalémskými apoštoly a Ježíšovou matkou, jak se rozhodl napsat pečlivý životopis Ježíšova
života.
Lukáš
zřejmě nebyl Židem, na rozdíl od ostatních autorů Nového Zákona, pakliže můžeme soudit podle Koloským
4:11, a 4:14. Zřejmě dostal výborné
vzdělání v řeckém písemnictví, přesto, že jeho styl je přizpůsoben jednoduššímu stylu hebrejštiny - viz Lukáš
1:1-4, a potom zbytek kapitoly. Jan, samozřejmě, byl jeden z
toho nejužšího kruhu kolem Ježíše, a napsal své evangelium dávno po tom, co už
ta tři první kolovala po světě.
Většina jeho materiálu se sestávala ze soukromých přednášek, zaměřených na
Křesťany, kteří byli již pokročilejší, jak v chápání, tak i ve víře. Jak tak
budeme porovnávat podání každého z těchto synoptiků, uvidíme jak každý z nich
má svůj speciální okruh zájmů na které
klade důraz, a tato skutečnost také ovlivnila každého z nich, co se
týkalo výběru materiálů, které potom použili. Matouš má 42 "prvků",
charakteristických pro něj, Marek pouze sedm, a Lukáš 59. Společných prvků mají
mezi sebou 53. Porovnáme li Jana - ten má devadesát dva prvků, které jsou
výlučně charakteristické pro něj! Asi takto: Dobrá polovina z Marka je v
Matouši, ale pouze tak jedna čtvrtina Lukáše.
Matouš kladl zvláštní důraz na Ježíše, jako
přicházejícího Mesiáše a Krále, který splňuje všechny sliby a předpovědi
Starého Zákona. Zdá se hlavně zaměřovat na židovskou populaci, jelikož používá četné citáty z hebrejského Písma, mnoho
z nich je z jiných zdrojů, než Septuagint. To značí že posluchači či čtenáři,
nebyli odkázáni na řecký překlad. Je zřejmé, že originál jeho evangelia byl
napsán v hebrejštině. Ovšem, zda se tím myslí židovský dialekt v Aramejštině,
těžko posoudit. Matouš také mnohem častěji nežli ostatní, poukazuje na Mojžíšův
Zákon, a také používá zbožnější "Království nebes", na rozdíl
"Království Boží", jak mluvil Ježíš.
Zároveň je také vidět pohled zaměřený na současný židovský život a
náboženské zvyky. Matouš hlavně poukazuje na Ježíšovo učení, kde Ježíš opravuje
vadné výklady Písma, kterými se Farizeové snažili vyhnout pravému smyslu Božího
slova, jako láska, pokora, skromnost. Dále
je tu zajímavé "napětí" mezi pohledem na spásu pro všechny lidi světa
v pohledu Matouše 28:16-19, 15:24 "pouze ztracené ovce Israele" a
proto, ta tendence, vyhnout se pohanským oblastem země (Matouš 10:5).
Pouze Marek v kap. 7. se zmiňuje o Ježíšově krátké návštěvě oblasti Týru. Ježíš
dokonce přikazuje učedníkům, aby následovali učení Mojžíšova Zákona, jak je
vysvětleno zákoníky a Farizeji (Matouš 23:2). Na druhé straně Matouš popisuje
příchod pohanských mágů po Ježíšově zrození 2:1-12, jako by chtěl naznačit
budoucí vládu Krista nad celým světem.
Marek není tak zaujat Ježíšem, jako mesianickým
Prorokem, jako je zaujat Ježíšem který
porazil Satana, hřích, nemoce, smrt. Aktivní Člověk, který triumfuje jako
Trpící Služebník (Izaiáš 53).
Marek zdůrazňuje Ježíšův
dynamismus a výkupnou práci víc, než
Jeho filosofii a teologii. Tradice nám říká že Marek, po tom co sloužil s počátku s Barnabášem a Pavlem, se stal asistentem Petra v Římě
(Pakliže ovšem, Petr v Římě byl!)
Jestliže ano, potom by se dalo usoudit, že většina vyprávění, co se
Krista týče - by bylo takové shrnutí Petrova
pohledu na Kristův život, utrpení, a událostí toho posledního týdne před
Ukřižováním: Marek, kapitoly
11-16. Podrobné vypsání události s Šimonem Kyrénským (15:21), "otce
Alexandra a Rufuse," by se mohlo vázat na Rufuse v Římanech 16:13. Marek má
několik pozoruhodných citátů z Ježíšovy rodné Aramejštiny, jako:
"Boanerges" („synové hromu“ 3:17), "ephphatha"
("otevři se" 7:34), "talitha koumi" ("děvčátko,
vstaň" 5:41), a "Elí lama sabachthani" („proč jsi mě opustil?“
15:34). Fakt že to překládá by naznačoval, že je to buď pro Židy neznalé
Aramejštiny, a nebo pro Pohany. Marek se také snaží vysvětlit židovské
náboženské zvyky (7:3-4 v závorkách). Prostě
Markovo hlavní vyobrazení Ježíše je:
Bůh-Syn - Slavný Syn člověka - Vykupitel..
Lukáš
přistupuje k svému úkolu, jako vzdělaný Řek a lékař, který se obzvláště zajímal o podrobnostech
Ježíšova hojení. Jeho cílem bylo napsat
souhrnný historicky přesný, životopis Ježíše jako perfektního Syna člověka,
který používá svou dokonalost a nadlidskou
něžnou lásku v jednání s lidmi. Hned na počátku oznamuje, že podává
"pečlivě prozkoumaný obraz", a jak vše vyšetřil "od
samého počátku", aby Theofilus, a další čtenáři, se mohli dozvědět
"přesnou pravdu" o slovech a
činech Ježíše z Nazareta.
Ty termíny "akribôs kathexěs", ("v pravém sledu," 1:3), poukazuje
na jeho úmysl popsat vše - v chronologickém sledu, a použití i toho materiálu, který druzí Synoptikové nepoužili. Jediná
odchylka od chronologického popisu by mohla být, ta událost v divočině, kdy Satan pokouší Ježíše. Ale i tato vyjímka
není přijímána některými odborníky. Lukáš vnáší mnohem více podrobností o Ježíšově životě než ostatní
evangelisté. Ukazuje i pozadí narození Jana Křtitele a přidává prorocké výroky,
které doprovázely zrození Jana
Křtitele, i Ježíše.
Pouze Lukáš popisuje rozmluvu anděla s Marií, arození Ježíše ve stáji,
návštěvu pastevců-ovčáků u jeslí v Betlémě,
proroctví Simeona. Dále máme - na rozdíl od druhých - popis mladého
Ježíše v diskusi s učiteli v
Chrámu. V kapitole 5. popisuje rozzlobený dav v Nazaretu, a jako
jediný píše o Ježíšově vzkříšení mládence z Nain (7:11-17). Mnoho pozornosti je
věnováno vztahu Ježíše k ženám a dětem. A Lukáš se nezmiňuje pouze o ženách
známých, jako Marie a Marta (které jsou
tak prominentní u Jana), ale i o jiných, které nejsou jmenovány nikde jinde.
Další pohled je v důrazu na Ježíšův postoj k sociálním vyhnancům, jako Samaritánům a
publikánům. Na příklad Matouš-Levi (5:27), Zacheus (19:1-10), deset malomocných
(17:11-19), plačící ženy
jerusalémské, toho, který visel po
Jeho pravici (23:39).
Další cenné poznatky které druzí vynechali, jako setkání Krista a Jeho dvou učedníků, na
cestě do Emaus. Pouze Lukáš popisuje Kristův odchod k Otci z Hory Olivetské. V
jeho snaze o přesnost, nám Lukáš dává 180 informací v jeho evangeliu, které
nejsou nikde jinde. Třeba ta "horečka" matky Petra (4:38)... A co
Kristova agónie v Getsemanské zahradě, s těmi
kapkami krve ? (22:44) Podobný
případ jeho přesnosti je i v knize Skutků, kde popisuje ztroskotání u Melity
(Malty - Skutky 28:1), a používá nejméně 17 odborných nautických výrazů s
velkou technickou přesností! A co ta
zmije, která nebyla schopná Pavlovi ublížit? (28:5) Lukášovo evangelium je - především - obraz Kristova lidství.
Obraz Syna člověka a Jeho nepochopitelné laskavosti..... Lukáš
je také nejobsažnější, pokud se týče detailů z Kristova pozemského
života.
Účelem
tohoto celého vysvětlení bylo ukázat, proč jsou, někde, rozdíly v pojetí těch událostí, které se udály před -
téměř dvěma tisíci lety.
Kdyby několik lidí fotografovalo tvůj byt,
všechny záběry by byly pravdivé
ale v žádném případě nebudou
identické,
chápeš?
Konec úvodu.
Varování !!!
Před lety, když
začala v USA proti-tabáková kampaň, výrobci
cigaret byli donuceni uvést na každou krabičku následující text: Pozor, kouření cigaret, může být nebezpečné
vašemu zdraví! Od té doby, se toto
varování změnilo do mnohem drastičtější formy - ale můj příteli - cítím
povinnost, napsat Ti podobné varování, jehož text by byl přibližně takový: Pozor!
Pravé
Křesťanství - příjmeš li jej,
velmi pravděpodobně naruší
vztah většiny lidí, vůči Tobě! Proč?
Uvědom
si, že to skutečné Křesťanství, jak ho zde počal Kristus (ne ty rozředěné náboženské "odvary", které
vidíš na každém náměstí, v každém městě), jde proti veškeré lidské logice,
proti "zdravému" rozumu,
proti všemu co Tě učí svět, i Tvá vlastní zkušenost! Uvědom si, že v pohledu
člověka, který považuje tuto planetu za ten jediný domov, který pro něj
existuje, člověka který se snaží vyčistit vzduch a vodu, zachraňovat živočišné
druhy od velryb, až po ohrožené sklípkany, v jeho pohledu jsi cvok! Jsi cvokem snesitelným, necháš-li si tvé potrhlé názory
pro sebe - ozveš-li se, stáváš se "cvokus fanatikus!"Vybral
jsem pouze šest ukázek, které by plně
postačily, poslat Tě do Bohnic, kdyby
to bylo zákonem povoleno! Věř mi, že bych jich mohl uvést desítky, ale tyto
jsou takovým průřezem té naší křesťanské "pošetilosti". Uvádím je
tak, jak je napsal Bůh a jak na ně
reaguje svět na konci druhého tisíciletí
AD:
Bůh: Matouš 6:19.. "Neukládejte si
poklady na zemi, kde je ničí mol a rez
a kde je zloději vykopávají a kradou.
Uschovávejte si poklady v nebi, kde je
zloději nevykopávají a nekradou..."
Svět: Tohle je nesmysl! Lepší vrabec v
hrsti.. "Potom" už nic není!
Jak mi dokážeš, že je? Co "trhneš" to budeš mít! Že peníze nehýbají světem? Jsi slepý? Podívej se
kolem sebe! Tuhle hloupost říkají ti, kteří žádné peníze nemají!
Bůh: Lukáš 6:26..Běda když vás
budou všichni lidé chválit, vždyť
stejně se tak chovali jejich otcové k falešným prorokům..."
Svět: Lidé Tě budou mít rádi, když budeš
souhlasit s tím, co říkají a dělají!
Proč bys jim měl říkat, že možná, nemají
pravdu! Nedělej si problémy!
Říkej jim to, co slyšet chtějí!
Bůh: Jan 15:18.. "Nenávidí li vás
svět, uvědomte si, že mně nenáviděl
dříve..."
Svět: Snaž se stýkat s populárními lidmi staneš se
populární také!. Vyhýbej se těm, kteří plavou proti proudu! Budou-li tě
mít lidé rádi, budeš mít úspěch!
Bůh: 2 Timoteovi 3:12.."a všichni, kteří budou žít v Ježíši Kristu, budou pronásledováni"..
Svět: Nedělej vlny! Snaž se vyjít s
každým! Jsme na světě jenom jednou -
proč si vytvářet problémy!
Bůh:
Marek 9:35... "Kdo chce být první, buď ze všech poslední, služebníkem všech"...
Svět: Jdi za svou hvězdou! Snaž se být ve všem první! Nemusíš zrovna lézt přes mrtvoly, ale když občas na někoho šlápneš, co má být ? Každý to dělá! Svět obdivuje úspěšné lidi!
Bůh:
Abakuk 2:4, Římanům 1:17.. Spravedlivý bude žít svou vírou".. Jinak, volně: Pakliže to co
vidíš odporuje tomu co říká Bůh, věř Bohu!
Svět: Tohle je tak idiotské, že to nebudu ani komentovat!
Skutečnost je to co vidím!!!!! A jak vůbec víš, že Bůh existuje?
Už jsi ho, někdy viděl?
Znám jeden, takový
krátký "jakoby-vtip". Jak pro koho. Dva chlapíci se procházejí po hřbitově, když v tom zaslechnou blízko
pravý symfonický orchestr. Kouzelná hudba. Zrychlí ve zvědavosti kroky, až uvidí něco neobvyklého. Jsou
svědky toho, jak je do velké jámy
spouštěn, zbrusu nový Rolls Royce, celý pozlacený 24 karátovým zlatem i s
barem a televizí. "Prosím vás, co se tady děje?" ptá se jeden z nich, jednoho z
"truchlících". "Vy nevíte? Pohřbívají tady, jednoho z nejbohatších lidí světa, pana
J.B." odvětil muž. Jeden z těch
dvou přátel, s úžasem v očích, a otevřenou pusou závistivě vydechne: "Člověče, ten si ale
žije!"
Ty který to čteš:
Pakliže neexistuje Bůh, ta absolutní bytost která by nás byla stvořila k
Jeho moudrému účelu, podle Jeho představy, pro věčnou existenci - pak lidský život je
nejenom nesmyslná absurdní náhoda - ale
navíc - krutý, surový a zlomyslný vtip vytvořený neosobním kosmem, který nás -
tak nějak - vylíhnul z mrtvých, vesmírných vajec! Vyseděl nás - podivné bytosti,
které z nepochopitelného důvodu hledají smysl pro všechno kolem. Hledají i když
tam žádný není - a ani být nemůže! Život
nemá žádný, konečný smysl a účel, pakliže nepokračuje bez konce!
Pakliže
není život věčný, pakliže nepřežije
nejenom svůj hrob - ale i samotný fyzický
vesmír, potom nemá cenu žít!
Totiž, příteli, jednoho
dne tento Svět zastaví na tvé konečné
stanici: "Sorry, tady to pro Tebe končí. Co jsi dostal, to jsi dostal, víc toho není! "No, a co bude teď?",
zeptáš se. "To je nesmyslná otázka! Na tu nemám odpověď! "Bude"
znamená budoucnost!" Připomene Ti to Kafkův "Proces"... Teď
zůstaly pouze dvě možnosti: 1). Je to skutečný konec Tvého "Já".
End, Schluss, Finito. Vlhké, chladné N I C ! 2). Hlas. Pakliže ten
hlas znáš, řekne: Buď vítán domů,
příteli! Vejdi a odpočiň si!" V případě že ten hlas neznáš, uslyšíš: "Je mi líto - nikdy jsem Tě
neznal! Jdi si mezi ty své!" A pak už jen věčná, vědomá existence v černé
samotě...
Konec