Křesťanství                                                           

   Křesťanství se nazývá podle jména svého zakladatele nebo lépe řečeno podle jména Kristus, které mu lidé dali. Buddhismus byl pojmenovaný podle svého zakladatele. Ne-Muslimové obvykle nazývají Muslimy - Mohamedány. Ale zatím co Buddhismus a Islám jsou  zcela  založené na učení Buddhy a Mohameda, Křesťanství je zakotveno výlučně v osobě Krista!  Křesťanská víra není víra v Jeho učení, (my jsme zcela neschopní toto učení dodržovat!) ale v to, co o Něm víme!  A teď se dostáváme k základní otázce:

      Kým,  tento Kristus  vlastně byl - či je ?

       Tento Ježíš z Nazareta - představený světu očitými svědky - to  znamená prvními Křesťany - byl tak nádherný, tak atraktivní - že  velká část lidstva k Němu přišla, aby Ho přijmula  za  Pána (the Lord)  a Spasitele, a přiznala mu tu stejnou  věčnou podstatu jako Bohu-Otci. Toto  přiznání, bylo formálně přijato po prvé při poradním shromáždění  v Niacea r. 325, i když něco takového, bylo učeno již v prvním století. Ovšem, kromě těchto Křesťanů, byly miliony dalších, kteří  sice - nebyli ochotni přijmout tento pohled na Krista - ale na druhé straně se nehodlali, vzdát Krista úplně!  Kristus není nějaká okrajová postava! Už ta skutečnost, že rok  Jeho příchodu na Zemi rozděluje historii na B.C. a AD, není pouhá  kalendářní náhoda! Je to důkaz o velikosti dopadu Jeho osobnosti na  lidstvo! Všichni ti kteří přišli s podobným tvrzením, ať už před  Kristem či po Kristu - už dávno leží v zaprášených "šuplíkách"  historie. To se s Kristem nestalo - a je velmi nepravděpodobné, že  by se tak stalo v budoucnosti! "Za koho mne lidé pokládají?" Marek  8:27). "A za koho mně pokládáte vy?" Tuto  otázku dostane většina lidí této Země, několikrát za svůj život.  A odpovědi budou - jako vždy byly v minulosti - dosti zmatené!

 

              Jak ve škole, tak i v kostele, jsem slýchával tak úžasná tvrzení  o Kristovi, že jsem musel nevyhnutelně dojít k názoru: Jestli toto všechno je pravda, není nic důležitějšího v životě člověka, než tuto  osobnost poznat - a poznat ji správně, nezkresleně - pakliže je to  lež, potom si zaslouží stejný osud, jako desítky falešných uchazečů o titul Spasitele lidstva ...Podívejme se na to sami:  Budeme mít - primárně - dvě hlavní otázky. Jistě, budou jich stovky,  ale dvě základní: A) Kdo tedy, ten Kristus je?       B) Je křesťanská víra  výsledkem "evolučního procesu"    v chápání Krista, a Jeho zprávy  a nebo zde byl neměnný základ, "jednou provždy odevzdaný?"

                                                                                                                                   (Juda,  verš 3)  

 A to bude, jak se obávám, ta nejkontroversálnější část  celého mého komentáře  od Genese až po Apokalypsu!     6/8 1994...

 

 

 

 

                                                       Historický přehled.

 

           Světová historie učinila veliký "skok" od skončení Starého Zákona,  do počátku Zákona Nového. Podívejme se krátce, na těch asi 400 let  "ticha", od Malachiáše až po Matouše.

      480 BC. - Peršan Xerxes,  zvítězil sice nad Řeky u Thermopyl,  ale byl posléze poražen v bitvě u Salamis. Tím skončil nárok,  jak  jeho, tak i celého Východu, na světovládu.

      333 BC. - Od západu přichází ten "kozel", kterého předpovídá  Daniel, v osmé kapitole. Alexandr Veliký, "Kozel s velkým rohem". On  vedl spojené řecké síly k vítězství nad Peršany, .

        332 BC. - Alexandr přitáhne před Jerusalém. Toto proroctví  je mu ukázáno z Písma. Udělá to na něj dojem, Jerusalém ušetří.

      323 BC. - Alexandr umírá někde mezi ruinami Babylónu. O celkové území se rozdělí, čtyři jeho generálové.

        320 BC. - Judea anexována k Egyptu Ptolemem Soterem.

        312 BC. - Seleucus založil království Seleucidae, dnešní  Syrii. Při pokusu anexovat Judeji od Egypta,  se Judea stala bojištěm  mezi nimi.

        203 BC. Antiochus Veliký zabral Jerusalém, a tím se Judea  dostala po Syrskou nadvládu.

        170 BC.  Antiochus Epiphanes úmyslně znesvětí Jerusalémský  Chrám,("malý roh" Daniel 8:9). Byl nazván Neronem Židů...

      166 BC. - Mattathiáš, judejský kněz, zdvihne revoltu proti  Sýrii. To je tak zvané Makabejské období.

 

     63 BC. - Říman Pompey zabral Jerusalém, a tím přešel Israel  pod římskou botu.

 

 

     40 BC. - Římský senát ustavil Heroda králem Judeje. V r.37  Herod zabral Jerusalém, a nechal popravit Antigonuse, posledního  z Makabejských kněží.  V r. 31 se stal Augustus vládcem Říma. 19 BC  začala obnova Chrámu pod vedením Heroda. Ve 4 BC. se, pravděpodobně  narodil Ježíš z Nazareta. Vedoucí vrstvy: Farizejové, dominující  skupina. Vznikli k obraně židovského způsobu života proti cizím  vlivům. Byla to "nábožensko- politická strana".   Saducejové. Skládali  se hlavně z bohaté vrstvy, byli proti tradicím, velmi liberální  v otázkách náboženských, zaměřeni  proti-farizejsky.    Zákoníci.  "Vysvětlovatelé" Zákona. Ti si vymysleli všechna ta nařízení, tradice.  Herodiáni. Političtí  kolaboranti - strana pro Heroda.  A v tomto "ovzduší" se zrodila křesťanská éra, která už dnes  definitivně - končí....

 

                                                          -------- * ---------

 

 

 

 

 

                                                   Starý a Nový Zákon.

 

       Každý pozorný student Bible si velmi brzy povšimne, že  mnoho veršů ze Starého Zákona není citováno příliš přesně autory  knih Zákona Nového. Většinou se to přičítá faktu, že úplně doslovný  překlad z jazyka hebrejského nedává jasný smysl v řečtině a proto je  třeba učinit - občas - malé přizpůsobení, aby čtenář v řečtině  pochopil.  Ale vyskytují se příklady, kde to "přizpůsobení" se rovná  velmi volné parafrázi! A toto je obzvláště pravdivé o citátech ze  Septuagintu (už jsem o něm mluvil - je to překlad celého S.Z. do  řečtiny, židovskými učenci. Bylo to v Alexandrii, Egyptě, během třetího a druhého století BC). Ve většině případů je Septuagint  věrný hebrejskému originálu, ale tu a tam jsou případy, kde jsou jasné  odchylky ve způsobu vyjadřování myšlénky - i když  ve skutečnosti  není v samotné myšlénce žádný rozdíl.

 

               Z těchto deviací, přišli někteří odborníci k závěru, že  autoři Nového Zákona neuznávali slovní (doslovnou) inspiraci, jinak  by se přece vrátili k původnímu hebrejskému textu a učinili přesné,  pečlivé překlady do řečtiny! Dokonce se vyskytly názory že tím, že pisatelé Nového Zákona  občas používali nepřesné citáty  Septuagintu, tím že oni sami odmítali neomylnost Bible! To že používali citáty které byly plné nepřesností, prý ukazuje, že měli takový velkorysý přístup k neomylnosti.  A z toho někteří  usuzují, že Bible sama si nečiní nárok na neomylnost.

 

              Takovému uvažování lze odpovědět následovně: Důvod pro  používání Septuagintu byl ve skutečnosti vynucen tím, že v té době,  kdy se první evangelisté a apoštolové vydali na misijní cesty jak Ježíš přikázal,  (Skutky 1:8) byl již Septuagint v každém městě  římského imperia, kam se Židé, po zničení Jerusaléma uchýlili. Toto byl vlastně jediný překlad Bible, který měli k disposici. jak židovští věřící, tak i noví Křesťané, žijící mimo Palestinu,  Apoštolové - misionáři propagovali zprávu, která představovala Ježíše Krista, jako naplnění mesianických slibů Starého Zákona. Jejich posluchači, ve všech koutech Blízkého Východu byli vybídnuti, aby si ověřili pravdu apoštolských tvrzení v Písmu. Kdyby bývali apoštolové a i jiní, citovali tyto sliby a předpovědi jinak, než byly uvedeny  v Septuagintu, určitě by vyvolali nejistotu a pochyby posluchačů!  Protože, jak by tak zkoumali Starý Zákon, bývali by zjistili  nesrovnalosti - i když malé - přece jen by se ozvalo : "Ale takhle to v mé Bibli není!"

         Nemám pochyb o tom,  že apoštolové a i jejich spolupracovníci,  byli jistě vybaveni dobrými překlady - ale bylo by chybou, tyto použít! Neměli už jinou volbu, než pokračovat pomocí Septuagintu dál. Na druhé straně, židovsko-křesťanští posluchači, ke kterým  se obrátil Matouš a potom autor dopisu "Židům," nebyli nuceni se  stále obracet k Septuagintu tak, jak to bylo zapotřebí  u pohansko-křesťanských posluchačů! Proto tito dva autoři, často citují z jiných překladů, které jsou blíže hebrejskému originálu. Když se tedy podíváme zpět na takové uvažování že „nepřesné citáty jsou ukázkou lehkomyslného pohledu na Bibli“, vidíme, že toto tvrzení nemá podklad! Všichni z nás používáme ten či onen překlad  Bible - i ti kteří jsou dokonale obeznámeni, jak s hebrejštinou, tak i řečtinou. Ovšem tím nikdy nenaznačujeme, že nevěříme v neomylnost  Bible, i když - občas - zjistíme nějaké malé výchylky od hebrejského  textu!  Ani jeden překlad není bez vady!

                  To ovšem neznamená, že bych se vzdal jistoty, že původní  rukopisy byly zcela bez chyby!  Závěr je: I když Nový Zákon občas,  použije Septuagintu, mé přesvědčení o slovní inspiraci a neomylnosti  Bible zůstává zcela nezvikláno!....

 

 

                                                  

             Další námitka: Starý Zákon představuje docela jiného Boha,  nežli Zákon Nový!  Lidé kteří nestudují Písmo pečlivě, vidí ve  Starém Zákonu Boha plného zloby a pomsty. Yahweh prosazuje  neúprosně standard  spravedlnosti, kdežto Otec Nového Zákona je plný  lásky, milosti a trpělivosti,  který hledá padlé hříšníky, aby je  zachránil....      Ovšem faktem je, že Starý Zákon obsahuje mnohem víc veršů  o Boží milosti a lásce, nežli Nový Zákon.  Uvědomuji si, že 3/4 Bible  zabírá Starý Zákon, ale už v Deuteronomy 7:8 čteš: "Ale protože tě  Bůh miloval".. Žalm 103:13 :  "..a jako otec má slitování s dětmi, tak  Bůh se slituje.." a ve verši 17: "Boží láska, a milosrdenství"...  Jeremiáš 31:3:

 

               "Miloval jsem tě láskou věčnou"

 

       A žalm 136 opakuje 26 krát, že "Jeho láska je věčná." Pravda, Nový Zákon ukazuje  úžasnou míru Boží lásky: Golgota! (Jan 3:16). Nikdo nemluvil o Boží  lásce lépe, než Ježíš Kristus! Ale přes to všechno je Boží hněv a soud  velmi mocně ukázán i v Novém Zákonu: Jan 3:36 " kdo neuvěří,  neuvidí život, ale hněv Boha na něm spočívá..." Římanům 1:18: "Hněv  Boží je viděn z nebe..." Římanům 2:5-6 : "...shromažďujete si hněv  proti sobě.."A co 2 Tesalonským 1:6-9?

    A co velká část Apokalypsy?  Není ani jedna část Starého Zákona,  která by se mohla rovnat hněvu Boha  v Apokalypse 14:9-11!!

 

           Ano, náš spravedlný a svatý Bůh je "stravující oheň," jak  v Zákoně Starém: Deuteronomy 4:24, tak i v Novém: Židům 12:29 ! Obětování vlastního Syna, bylo tou nejvyšší ukázkou Jeho hněvu proti  hříchu! Dokonce i Ježíš volá s úzkostí v duši:"Můj Bože, proč jsi  mne opustil?" A přes to všechno, ten kříž byl tou největší demonstrací Jeho lásky k nám!                                      Na to nikdy nezapomeň!!

 

          První tři evangelia - Matouš, Marek a Lukáš, se, nazývají  "synoptická" (řecké "synoptikos = dávající jeden pohled), protože podávají přibližně stejný obraz Kristova života, kdežto Jan se  soustřeďuje na Jeho charakter a úřad, na smysl Jeho pobytu na Zemi. Jelikož by Tě někdy někdo mohl požádat, abys vysvětlil, proč jsou  mezi nimi občas viditelné rozdíly - podíváme se krátce na tuto skutečnost: Z těch třech Synoptiků, pouze Matouš byl jeden z Kristových  učedníků.

         Marek, jak usuzujeme, byl takovým asistentem Petra (podle  tradice), a věří se, že doprovázel často těch dvanáct, v době  pozdějšího období Kristova působení. Lukáš se přidal k Pavlovi na  cestě jeho první cesty do Makedonie (Skutky 16:10), a později se  blíže seznámil s Jerusalémskými apoštoly a Ježíšovou matkou, jak se  rozhodl napsat pečlivý životopis Ježíšova života.    

               Lukáš zřejmě nebyl Židem, na rozdíl od ostatních autorů Nového  Zákona, pakliže můžeme soudit podle Koloským 4:11, a 4:14. Zřejmě  dostal výborné vzdělání v řeckém písemnictví, přesto, že jeho styl  je přizpůsoben jednoduššímu stylu hebrejštiny - viz Lukáš 1:1-4,  a potom zbytek kapitoly. Jan, samozřejmě, byl jeden z toho nejužšího kruhu kolem Ježíše, a napsal své evangelium dávno po tom, co už ta  tři první kolovala po světě.

 

 

              Většina jeho materiálu se sestávala ze  soukromých přednášek, zaměřených na Křesťany, kteří byli již pokročilejší, jak v chápání, tak i ve víře. Jak tak budeme porovnávat podání každého z těchto synoptiků, uvidíme jak každý z nich má svůj speciální okruh zájmů na které  klade důraz, a tato skutečnost také ovlivnila každého z nich, co se týkalo výběru materiálů, které potom použili. Matouš má 42 "prvků", charakteristických pro něj, Marek pouze sedm, a Lukáš 59. Společných prvků mají mezi sebou 53. Porovnáme li Jana - ten má devadesát dva prvků, které jsou výlučně charakteristické pro něj! Asi takto: Dobrá polovina z Marka je v Matouši, ale pouze tak jedna čtvrtina Lukáše.

 

           Matouš kladl zvláštní důraz na Ježíše, jako přicházejícího Mesiáše a Krále, který splňuje všechny sliby a předpovědi Starého Zákona. Zdá se hlavně zaměřovat na židovskou populaci, jelikož  používá četné citáty z hebrejského Písma, mnoho z nich je z jiných zdrojů, než Septuagint. To značí že posluchači či čtenáři, nebyli odkázáni na řecký překlad. Je zřejmé, že originál jeho evangelia byl napsán v hebrejštině. Ovšem, zda se tím myslí židovský dialekt v Aramejštině, těžko posoudit. Matouš také mnohem častěji nežli ostatní, poukazuje na Mojžíšův Zákon, a také používá zbožnější "Království nebes", na rozdíl "Království Boží", jak mluvil Ježíš.  Zároveň je také vidět pohled zaměřený na současný židovský život a náboženské zvyky. Matouš hlavně poukazuje na Ježíšovo učení, kde Ježíš opravuje vadné výklady Písma, kterými se Farizeové snažili vyhnout pravému smyslu Božího slova, jako láska, pokora, skromnost. Dále je tu zajímavé "napětí" mezi pohledem na spásu pro všechny lidi světa v pohledu Matouše 28:16-19, 15:24 "pouze ztracené ovce Israele" a proto, ta tendence, vyhnout se pohanským oblastem země (Matouš 10:5). Pouze Marek v kap. 7. se zmiňuje o Ježíšově krátké návštěvě oblasti Týru. Ježíš dokonce přikazuje učedníkům, aby následovali učení Mojžíšova Zákona, jak je vysvětleno zákoníky a Farizeji (Matouš 23:2). Na druhé straně Matouš popisuje příchod pohanských mágů po Ježíšově zrození 2:1-12, jako by chtěl naznačit budoucí vládu Krista nad celým světem.

 

           Marek   není tak zaujat Ježíšem, jako mesianickým Prorokem,  jako je zaujat Ježíšem který porazil Satana, hřích, nemoce, smrt. Aktivní Člověk, který triumfuje jako Trpící Služebník (Izaiáš 53).  Marek  zdůrazňuje Ježíšův dynamismus a výkupnou práci víc,  než Jeho  filosofii a teologii.  Tradice nám říká že Marek,  po tom co sloužil  s počátku s Barnabášem a Pavlem, se stal asistentem Petra v Římě (Pakliže ovšem, Petr v Římě byl!)  Jestliže ano, potom by se dalo usoudit, že většina vyprávění, co se Krista týče - by bylo takové shrnutí Petrova  pohledu na Kristův život, utrpení, a událostí toho posledního týdne před Ukřižováním:  Marek, kapitoly 11-16.  Podrobné vypsání události  s Šimonem Kyrénským (15:21), "otce Alexandra a Rufuse," by se mohlo vázat na Rufuse v Římanech 16:13. Marek má několik pozoruhodných citátů z Ježíšovy rodné Aramejštiny, jako: "Boanerges" („synové hromu“ 3:17), "ephphatha" ("otevři se" 7:34), "talitha koumi" ("děvčátko, vstaň" 5:41), a "Elí lama sabachthani" („proč jsi mě opustil?“ 15:34). Fakt že to překládá by naznačoval, že je to buď pro Židy neznalé Aramejštiny, a nebo pro Pohany. Marek se také snaží vysvětlit židovské náboženské zvyky  (7:3-4 v závorkách).  Prostě Markovo hlavní vyobrazení Ježíše je:  Bůh-Syn - Slavný Syn člověka - Vykupitel..

 

           Lukáš  přistupuje k svému úkolu, jako vzdělaný Řek a lékař,  který se obzvláště zajímal o podrobnostech Ježíšova hojení. Jeho cílem  bylo napsat souhrnný historicky přesný, životopis Ježíše jako perfektního Syna člověka, který používá svou dokonalost a nadlidskou  něžnou lásku v jednání s lidmi. Hned na počátku oznamuje,  že podává  "pečlivě prozkoumaný obraz", a jak vše vyšetřil "od samého počátku", aby Theofilus, a další čtenáři, se mohli dozvědět "přesnou pravdu"  o slovech a činech Ježíše z Nazareta.

 

 

 

         Ty termíny "akribôs kathexěs",  ("v pravém sledu," 1:3), poukazuje na jeho úmysl popsat vše - v chronologickém sledu, a použití i toho materiálu, který druzí  Synoptikové nepoužili.   Jediná odchylka od chronologického popisu by mohla být, ta  událost v divočině, kdy Satan pokouší Ježíše. Ale i tato vyjímka není přijímána některými odborníky. Lukáš vnáší mnohem více  podrobností o Ježíšově životě než ostatní evangelisté. Ukazuje i pozadí narození Jana Křtitele a přidává prorocké výroky, které doprovázely  zrození Jana Křtitele,  i Ježíše.

                                                                                     

          Pouze Lukáš popisuje rozmluvu anděla s Marií,  arození  Ježíše ve stáji, návštěvu pastevců-ovčáků u jeslí v Betlémě,  proroctví Simeona. Dále máme - na rozdíl od druhých - popis mladého Ježíše  v diskusi s učiteli v Chrámu.  V kapitole 5.  popisuje rozzlobený dav v Nazaretu, a jako jediný píše o Ježíšově vzkříšení mládence z Nain (7:11-17). Mnoho pozornosti je věnováno vztahu Ježíše k ženám a dětem. A Lukáš se nezmiňuje pouze o ženách známých, jako Marie a Marta  (které jsou tak prominentní u Jana), ale i o jiných, které nejsou jmenovány nikde jinde. Další pohled je v důrazu na Ježíšův postoj k sociálním  vyhnancům, jako Samaritánům a publikánům.  Na příklad  Matouš-Levi (5:27),  Zacheus (19:1-10), deset malomocných (17:11-19),  plačící ženy jerusalémské,  toho, který visel po Jeho  pravici  (23:39).

 

         Další cenné poznatky které druzí vynechali, jako  setkání Krista a Jeho dvou učedníků, na cestě do Emaus. Pouze Lukáš popisuje Kristův odchod k Otci z Hory Olivetské. V jeho snaze o přesnost, nám Lukáš dává 180 informací v jeho evangeliu, které nejsou nikde jinde. Třeba ta "horečka" matky Petra (4:38)... A co Kristova agónie v Getsemanské zahradě, s těmi  kapkami krve ? (22:44)  Podobný případ jeho přesnosti je i v knize Skutků, kde popisuje ztroskotání u Melity (Malty - Skutky 28:1), a používá nejméně 17 odborných nautických výrazů s velkou  technickou přesností! A co ta zmije, která nebyla schopná Pavlovi ublížit? (28:5) Lukášovo evangelium je - především - obraz Kristova lidství. Obraz  Syna člověka  a Jeho nepochopitelné laskavosti..... Lukáš je také  nejobsažnější,  pokud se týče detailů z Kristova pozemského života.

 

    Účelem tohoto celého vysvětlení bylo ukázat, proč jsou,  někde, rozdíly v pojetí těch událostí, které se udály před - téměř  dvěma tisíci lety.

 

          Kdyby několik lidí fotografovalo tvůj byt,

      všechny záběry by byly pravdivé

          ale v žádném případě nebudou identické,

chápeš?

 

                                                                Konec úvodu.

 

 

                                                   Varování !!!

                                                                

             Před lety, když začala v USA proti-tabáková kampaň, výrobci  cigaret byli donuceni uvést na každou krabičku následující text:  Pozor, kouření cigaret, může být nebezpečné vašemu zdraví! Od té  doby, se toto varování změnilo do mnohem drastičtější formy - ale můj příteli - cítím povinnost, napsat Ti podobné varování, jehož text  by byl přibližně takový: Pozor!

 

 Pravé Křesťanství - příjmeš li jej,

 velmi pravděpodobně naruší

    vztah většiny lidí, vůči Tobě! Proč?

 

          Uvědom si, že to skutečné Křesťanství, jak ho zde počal  Kristus (ne ty rozředěné náboženské "odvary", které vidíš na každém náměstí, v každém městě), jde proti veškeré lidské logice, proti  "zdravému" rozumu, proti všemu co Tě učí svět, i Tvá vlastní zkušenost! Uvědom si, že v pohledu člověka, který považuje tuto planetu za ten jediný domov, který pro něj existuje, člověka který se snaží vyčistit vzduch a vodu, zachraňovat živočišné druhy od velryb, až po ohrožené sklípkany, v jeho pohledu jsi cvok! Jsi cvokem  snesitelným, necháš-li si tvé potrhlé názory pro sebe - ozveš-li se, stáváš se "cvokus fanatikus!"Vybral jsem pouze šest ukázek, které  by plně postačily,  poslat Tě do Bohnic, kdyby to bylo zákonem povoleno! Věř mi, že bych jich mohl uvést desítky, ale tyto jsou takovým průřezem té naší křesťanské "pošetilosti". Uvádím je tak,  jak je napsal Bůh a jak na ně reaguje svět na konci druhého tisíciletí  AD:

 

      Bůh: Matouš 6:19.. "Neukládejte si poklady na zemi, kde je  ničí mol a rez a kde je zloději  vykopávají a kradou. Uschovávejte  si poklady v nebi, kde je zloději nevykopávají a nekradou..."

       Svět: Tohle je nesmysl! Lepší vrabec v hrsti.. "Potom" už  nic není! Jak mi dokážeš, že je? Co "trhneš" to budeš mít! Že  peníze nehýbají světem? Jsi slepý? Podívej se kolem sebe! Tuhle  hloupost  říkají ti, kteří  žádné  peníze  nemají!

       Bůh: Lukáš 6:26..Běda když vás budou všichni lidé chválit,  vždyť stejně se tak chovali jejich otcové k falešným prorokům..."

       Svět: Lidé Tě budou mít rádi, když budeš souhlasit s tím,  co říkají a dělají! Proč bys jim měl říkat, že možná, nemají  pravdu!  Nedělej si problémy! Říkej jim to, co slyšet chtějí!

        Bůh: Jan 15:18.. "Nenávidí li vás svět, uvědomte si, že mně  nenáviděl dříve..."

       Svět: Snaž  se stýkat s populárními lidmi staneš  se  populární také!. Vyhýbej se těm, kteří plavou proti proudu!  Budou-li tě  mít lidé rádi, budeš mít úspěch!

   

 

 

       Bůh:  2 Timoteovi 3:12.."a všichni, kteří budou žít v Ježíši  Kristu, budou pronásledováni"..

      Svět: Nedělej vlny! Snaž se vyjít s každým! Jsme na světě  jenom jednou - proč si vytvářet problémy!

       Bůh:  Marek 9:35... "Kdo chce být první, buď ze všech  poslední, služebníkem všech"...

     Svět: Jdi za svou hvězdou!  Snaž se být ve všem první!  Nemusíš zrovna lézt přes mrtvoly, ale  když občas na někoho šlápneš, co má  být ? Každý to dělá!  Svět obdivuje úspěšné lidi!

      Bůh:  Abakuk 2:4, Římanům 1:17.. Spravedlivý bude žít svou  vírou".. Jinak, volně: Pakliže to co vidíš odporuje tomu co   říká Bůh, věř Bohu!

      Svět:    Tohle je tak idiotské, že to nebudu ani  komentovat!  Skutečnost je to co vidím!!!!! A jak vůbec víš, že Bůh  existuje?  Už jsi ho, někdy viděl?

            Znám jeden, takový krátký "jakoby-vtip". Jak pro koho. Dva  chlapíci se procházejí po hřbitově, když v tom zaslechnou blízko pravý symfonický orchestr. Kouzelná hudba. Zrychlí ve zvědavosti  kroky, až uvidí něco neobvyklého. Jsou svědky toho, jak je do velké  jámy spouštěn, zbrusu nový Rolls Royce, celý pozlacený  24 karátovým  zlatem i s barem a televizí. "Prosím vás, co se tady děje?" ptá se  jeden z nich, jednoho z "truchlících". "Vy nevíte? Pohřbívají tady,  jednoho z nejbohatších lidí světa, pana J.B." odvětil muž. Jeden  z těch dvou přátel, s úžasem v očích, a otevřenou pusou závistivě  vydechne: "Člověče, ten si ale žije!"

             Ty který to čteš:  Pakliže neexistuje Bůh, ta absolutní bytost která by nás byla stvořila k Jeho moudrému účelu, podle Jeho představy, pro věčnou existenci - pak lidský život je nejenom  nesmyslná absurdní náhoda - ale navíc - krutý, surový a zlomyslný vtip vytvořený neosobním kosmem, který nás - tak nějak - vylíhnul z mrtvých, vesmírných vajec! Vyseděl nás - podivné bytosti, které z nepochopitelného důvodu hledají smysl pro všechno kolem. Hledají i když tam žádný není - a ani být nemůže! Život nemá žádný, konečný smysl a účel, pakliže nepokračuje bez konce!

 

       Pakliže není život věčný,  pakliže nepřežije nejenom svůj hrob - ale i samotný fyzický  vesmír, potom nemá cenu žít!

 

         Totiž, příteli, jednoho dne tento Svět  zastaví na tvé konečné stanici: "Sorry, tady to pro Tebe končí. Co  jsi dostal, to jsi dostal, víc toho není! "No, a co bude teď?", zeptáš se. "To je nesmyslná otázka! Na tu nemám odpověď! "Bude" znamená budoucnost!" Připomene Ti to Kafkův "Proces"... Teď zůstaly  pouze dvě možnosti:   1). Je to skutečný konec Tvého "Já". End,  Schluss, Finito. Vlhké, chladné N I C !     2). Hlas.  Pakliže ten hlas  znáš, řekne: Buď vítán domů, příteli!  Vejdi a odpočiň si!"  V případě že  ten hlas neznáš, uslyšíš: "Je mi líto - nikdy jsem Tě neznal! Jdi si mezi ty své!" A pak už jen věčná, vědomá existence v černé samotě...

 

                                                                Konec