2 Samuel.
Kapitola první.
Nejdříve je nutno vysvětlit zdánlivou
nesrovnalost, mezi 1Sam. 31:4 a 2Sam.
1:9. Zdá se že si protiřečí, že? Uvědom
si, že v jednom se píše co se stalo a v druhém někdo říká, jak se to událo
podle něho!
Zdá se, že si ten chlapík chtěl vydělat nějakou odměnu - stát se slavným. Někdy to nevyjde!
......... První Samuel zaznamenává smrt Elího, pád Saula a smrt Samuela. Druhý Samuel popisuje restauraci
pořádku a nastolení vládce "Podle mého srdce" - praví
Bůh. Jedenáctá a dvanáctá kapitola ukazují to, o čem píši stále: Ani ten nejlepší z nás - nestojí za nic! Co musíme vždy -
„po pádu na ksicht" - udělat je: Otřepat se, omluvit se Bohu a jít opět
tím směrem, který nám Bůh naznačil! Nezáleží na tom kolikrát padneme! Důležité je - po tom posledním pádu, znovu vstát! V této knize ustanovuje Yahweh smlouvu s Davidem (7:8-17), ze které vychází všechna ta pravda
o tisíciletém království.
Kapitola
druhá a třetí.
David se ptá Boha a ten ho posílá do Hebronu na jih
země, nedaleko od Palestýnských hranic.
David se nevydá na "tažení," aby
se stal králem skrze silu. Je pouze k disposici. Ve 2:4 vidíme, že
jeho vlastní kmen Juda, prohlásí Davida
za krále. Potom zcela diplomaticky
pochválí ty, kteří byli oddaní přívrženci Saula - za to že Saula pochovali. Požádá je o podporu - ale opět
zůstává "k disposici". Verše
2:8-9 ukazují první známky budoucího rozdělení
království, které přijde po smrti Šalamouna, když Jarobeám povede
vzpouru. Zde začíná první trhlina když David je králem přes Jižní Království a
Íš-bóšet, Saulův syn, je Abnerem ustaven králem přes všechny Severní kmeny.....
Verše 2:10-11. Sedm let a šest měsíců byla vlastně občanská válka, která
Israel velmi vyčerpala. David už není tím nevinným pastýřem.. Bojoval po
dlouhý čas, utíkal před Saulem, žil po
jeskyních........ Co se týče toho rozporu mezi Íš-bóšetem a Abnerem:
Abner nebyl v právu! Následník trůnu má
nárok na konkubíny zemřelého krále. Abner překročil svou pravomoc a ve zlosti
se začíná obracet k Davidovi. Íš-bošeth
v tom nemohl nic udělat. Vlastní armádu neměl, nebyl bojovníkem jako jeho bratr
Jonathan.... Celá ta nechutná aféra s
Joabem a Abnerem! Abner zabil jeho
bratra Asahéla, a tak se Joab mstí.
Hebron bylo jedno z těch měst
"útočiště", a proto ho Joab musel dostat za bránu.
Kapitoly
čtvrtá a pátá.
To, co 2 Samuel popisuje o Davidovi a Mefibóšetu -
je, na rozdíl od těch všech "mordýřů" jako teplý vánek lidské
cti. Nezapomeň, že Mefibóšet byl v královské
linii Saula a to znamenalo stálou hrozbu Davidovu nároku na trůn. Ale protože
to byl syn Jonatánův - David nikdy nemohl zapomenout jeho přátelství - nezkřivil by Mefibóšetovi ani vlásek na
hlavě! Další úkladná vražda. Ti dva
chlapíci se domnívali, že když zbaví
Davida jeho "konkurence," že s ním budou moci uzavřít mír a ještě
dostat - možná - tučnou odměnu.
Ne, David přes všechny ty špatné činy - ať už to přejití k nepříteli, či v
kap. 11 Betšíba - byl "mužem
podle srdce Boha," nikdy by něco podobného neschválil a proto se zachoval
jako čestný chlap! V kapitole páté se
David "stěhuje" z Hebronu do Jerusaléma, který byl obydlen Jebusejci.
Ti se mu vysmívali. Davida podcenilo více lidí! David byl dobrý vůdce,
nebojácný bojovník a - hlavně - věřil
bezpodmínečně Bohu!........ David si zamiloval Sijón. Kdo byl v Israeli, viděl
že Sijón je takové vyvýšené místo v Jerusalémě. Ve skutečnosti za času Davida
byl Jerusalém dole, blízko údolí Kidronu. Hradby které obklopovaly tehdejší Jerusalém, jsou dnes
vykopávány. Dnešní město je blíže hoře Sijónu kde David postavil svůj palác.
Později byl postaven chrám pod horou
Sijón. Verš 5:8 je nejasný. Někteří komentátoři ho spojují s veršem 5:6... někdo tvrdí, že má hlubší význam.
Nevím. Spása lidské duše na tom nezávisí - tak co... Ještě zajímavost... Nathan ve verši 5:14 je v linii Marie, matky Ježíše z Nazareta, Šalamoun v linii
Josefa.
5:13.
Toto je pouze vypsání fakt - ne souhlas! Bůh nikdy neschvaloval polygamii.
Nikdy! Polygamie v případě
Šalamouna vyústila v rozdělení národa,
a - nakonec - v Babylonské zajetí! Jak
David, tak i Šalamoun nejednali správně! Kdo to říká? Bůh to říká! Nakonec
toto je Jeho vesmír - ne náš - a On, nejenom že stvořil nás ale také ustanovil pravidla a nařízení - pro
naše - ne Jeho dobro! .... 5:17-18. A opět Palestínští. Všimni si:
Pokud se David předem konsultuje s Bohem, nikdy nemá problémy! Po celou dobu Davidovy vlády nebyla ani
minuta míru mezi Israelem a
Palestínskými! Nemuseli se zrovna bušit
po hlavách - ale mír s nimi nikdy nebyl
- až do dnešních dob. A asi nebude až do příchodu Antikrista......
Kapitola
šestá až desátá.
David opět dělá správnou věc, nesprávným způsobem!
Chce přivézt Archu na voze, zatím co v
Numeri 7:9 Bůh výlučně nařizuje že Kehatovci ji budou nosit na ramenech! Mimochodem - ta Archa nakonec - místo aby byla skutečnou pomocí
Israeli - byla jeho brzdou! Proč?
Protože se na ní začali dívat jako na něco, co obsahuje "sílu", něco magického (asi jako
ti nacisté ve filmu "Indiána Jones
a Archa"! Opět pověrčivost. Síla či moc, není nikdy ve věcech!
Je v Bohu, který skrze tyto věci občas
svou sílu projeví! Archa byla symbol spojení
Yahweho a Jeho Israele - ne kouzelná hůlka! ......Vzpomeň si, že
Palestínští ukořistili Archu na počátku
Samuelovy éry. Potom z ní dostali strach a poslali ji na voze zpět. Zůstala v té oblasti po sedmdesát let.
Když David dobyl Jerusalém,
chtěl aby Archa byla v hlavním městě. Na jedno nařízení David nezapomněl: "Třikráte do roka, se
všichni mužští potomci shromáždí před
Bohem na místě, které určím" (Deuteronomy 16:16). Archa byla asi tak 12 kilometrů od Jerusaléma v
Kirjath-jearim... David, jak je vidět, nedodržuje pravidla pro přenášení Archy.
Palestínci také ne, jak už jsem podotkl dříve, ale: Čím
více světla dostaneš, tím větší
odpovědnost máš! Můžeš se mnou
polemizovat o chudácích Pohanech v Africe či Asii, ale já Ti povím o Pohanech ve Tvém, či mém městě! Ti mají,
mnohem větší zodpovědnost, než nějaký
chlapík z Nepálu či Laosu!
Kolikrát si říkám, proč si Bůh
nenajde schopnější lidi pro svou práci - než byl David - nebo nežli jsem
já... Vždyť On mohl napsat celou Bibli přímo na oblohu! Archa měla připevněné kruhy a skrze ty kruhy se prostrčily tyče a Bohem
určení lidé tak Archu nosili na
ramenech. Dnes od nás Křesťanů Bůh očekává, že budeme "nosit" Krista
v našich srdcích! Jistě, On by to udělal mnohem lépe - ale toto je Jeho způsob a já k tomu nemám co dodat......
David tančil před Bohem... Dnes je velmi málo lidí, kteří milují Boha tak, jak Ho miloval David!
Počkej, až dojdeš k Žalmům! Ve verši
6:20, se to Mikale zdálo být směšné, nedůstojné. Většina lidí dnes - ano - drtivá většina by se na to
dívala tak, jako tenkrát Mikal. 6:20:
To "odhaloval" je v originále "galáh" a znamená zde, že si
sundal královské šatstvo, které ho rozlišovalo od druhých lidí - ne že tam
běhal nahý! Mikal asi příliš
nadšení pro Boha neměla! Saul, její otec, by jí to byl naučit nemohl,
že? Byla zřejmě velmi "důstojná." Necítím se dobře ve společnosti "důstojných" lidí! Nikdy jsem se necítil. Příteli,
dávej si pozor na ty - tak zvané
"super-pobožníky"! Znám je ze Států a nikdy jsem mezi nimi nenašel takové ty vřelé, skutečně
pravé, křesťanské bratry a sestry!
Nakonec, v dobách našeho Krista, největšími
"pobožníky" byli ti, kteří ho poslali na smrt - Farizeové!
David říká Mikal: Protože mně Bůh
vyvolil, budu se z toho radovat. Zde je David zcela neformální, svůj a proto se
mi tak líbí! Od toho času, se David s
Mikal nikdy nestýkal - zůstala bezdětná...
Sedmá kapitola je jedna z těch "velkých"
kapitol Bible. Od této chvíle, celá
zpráva Bible "leží" na slibu Boha Davidovi. David Boha tak miluje, že
mu chce postavit skutečný Chrám. Prorok
Nathan s Davidem souhlasí ( zde alespoň vidíš, že když to prorok nemá
přímo od Boha, "kopne" se, jako kdokoliv jiný! ) Ale později Bůh
Nathanovi vysvětlí proč nechce, aby
David ten Chrám postavil... Naopak -
slibuje, že postaví Davidovi dům! Bůh
slibuje krále a království z Davida.
David chápe že Ten, který přijde jednou po něm - bude víc než člověk. Poctivě
řečeno, nedovedu si představit že by
jeden mohl od tohoto bodu v této knize,
porozumět proroctvím, bez
znalosti tohoto Božího slibu! Dokonce až v Lukáši 1:30-32 vidíš,
jak Bůh plní tento slib daný Davidovi! Toto jde celým Novým Zákonem a končí v Apokalypse 22:16......
7:9. V Boží knize stojí David jako jeden z největších
králů! Poznáš to až budeš číst
Žalmy. Jistě, udělal několik špatných
činů. Ale David nikdy
nepřestal milovat Boha
- a Bůh to ocenil... 7:18-19. Zde si David vylil své srdce - až už
neměl co říci. Jistě, byla to velká chvíle. Uvědomuje si že Ten, na kterého vlastně čekali už od toho prvního člověka kterého porodila
Eva a který se měl narodit "ze
semena ženy" potom z rodu Abraháma,
z kmene Juda - bude z rodiny Davidovy! Konec desáté kapitoly je opět kus války. Amonité
urazili Davida tím, jak se zachovali k jeho vyslancům. Když Amonité
viděli, že z toho kouká boj, najmuli si
Syřany - za dost peněz - (viz První
Paralipomenon 19:6-7). Stejně to prohráli.. Bylo to ohromné vítězství a není pochyb o tom, že to Davida
upevnilo na trůnu Israele.
Kapitoly
jedenáctá a dvanáctá.
Život každého z nás lidí má - měl - nebo bude
mít své "Mount Everesty" a
svá "Údolí Mrtvého Moře..." Jednou jsme na výšinách, podruhé na
hnojišti. Není člověka, který by toto neprožil! David už měl nějaká ta
"údolí" dříve - ale teď se dostane do té největší "díry"
svého života!...... Od této chvíle už nebude mít nikdy ten život jako před tím.
S pomocí Boha se David stal jedním z největších králů země - tímto hříchem však
udělal hanbu nejenom sobě ale i Tomu, kdo o něm prohlásil: "David je muž podle mého
srdce," Bohu! Tento hřích dává
všem skeptikům a atheistům až po dnešní časy ten ironický úsměv: "A tohle byl člověk podle jeho srdce?"
Ano příteli, Bůh nám skrze Krista naše hříchy vymaže - ale následky těchto
hříchů nezmizí! Jako když vytáhneš hřebíky ze dveří - hřebíky
zmizely, jizvy zůstaly!
Pohled na tento hřích nám občas zastřou veliké činy, které David vykonal. Nezapomeň však, že
hřích byl v jeho životě vyjímkou, ne
pravidlem! Bylo to v takové roční době, kdy "králové táhli do
boje". Prostě něco jako když
myslivci otevřou sezónu na zajíce, či co.
Nevím proč ale v té době se jednoduše bušili po hlavách! David poslal Joába s armádou na
"škodnou," tentokrát na Amonity. Ale David s nimi nešel - zůstal v
Jerusalémě. To bylo pro něho zcela
netypické! Proč nešel? Zdá se, že to nikomu neřekl - tak se pokusím sám
"spekulovat." Davidovi se zalíbil
luxus jeho nového paláce! Doposud žil
po polích, jeskynních, chalupách a pod. A teď si žije jako král! Prosperita zničila mnoho mužů i žen. To byla jeho první chyba. David měl
jet se svými bojovníky do pole!
Další verš poukazuje na to, že
není správné házet všechnu vinu na Davida!
Bat-šeba mohla být trochu diskrétnější! Tenkrát neměli patia jako dnes -
všechny "pikniky" se odehrávaly na plochých střechách domů, kam bylo - odevšud vidět! Tady to Bible
podává velmi stručně a jasně. Je to hřích - a to ještě velmi ošklivý hřích! Ta
poznámka o tom očistění znamená, že ta
žena právě skončila její měsíční periodu. To co David udělal, byl pochopitelně hřích v očích nejenom
Boha - ale i v očích hříšného
člověka! Urijáš byl přece jeden z věrných stoupenců krále Davida!! A zatím co nastavuje na bojišti krk
za království (Urijáš byl cizinec!),
David se mu válí se ženou v posteli! A teď po
zjištění že Bat-šeba je těhotná, klesne David ještě hlouběji - až na dno!
Někdy vlastní nerozhodností (či zbabělostí?), se dostaneme do
situace, kde začneme "spřádat" lež za lží, podvod za podvodem -
až už nemůžeme dál, a všechno se
provalí na světlo! Podívej se, jak se
David snaží být "kamarádíčkem" s Urijášem. Před časem mu byl lhostejný, dnes se s ním bratříčkuje - aby
zakryl svoji vinu. Nakonec když to
nevyjde, nechá ho chladnokrevně zavraždit. Ano byla to vražda! Potom si zahraje na
dobrodince a "postará se", o ubohou
vdovu! Po tom všem se natáhne na pohovku a dumá o tom, jak to tak krásně všechno "vyšlo" a nikdo nic
neví.. Nikdo?..
Jenom ten, kdo si nepřečetl celou tu povídku, by mohl kritizovat Boha za to, že nechal Davida aby
mu to prošlo. Příteli,
v celé historii lidstva - ještě ani jeden hřích nikomu neprošel! Že
- občas - nevidíme okamžitý trest, nás zavádí k domnění, že se někdo vyhnul trestu. Nikdy! Tady uvidíš
rozdíl mezi ovcí a čuníkem. Ovce se může - občas umazat - ale nikdy v bahně, ve špíně nezůstane! Čuník ano! Pakliže po tom, co jsi udělal něco, co považuješ za hřích, se nebudeš se cítit mizerně, pakliže
vzpomínka na ten hřích Tě potěší, místo
aby v Tobě vyvolala pocit viny - vrať se
v myšlenkách nazpět k tomu okamžiku, kdy jsi se - podle Tebe - stal(a) Křesťanem - a rozeber to znovu!
Křesťan bude hřešit - jistě - ale,
pakliže mu ten hřích nic neříká - není skutečným Křesťanem - to si jen namlouvá, že je!
Bůh říká, že hřích je
tak odporný, že Jeho Syn musel zemřít,
aby bylo možno pomoci lidstvu z toho bahna hříchu. David si to odnese! V jeho vlastním domě se proti němu
hřích postaví! A podívej se na tu
situaci: Většina vládců by se prohlásila "nad zákonem", někteří by si našli dobré právníky a
obhajovali by se. Mohamed by
"objevil" nějaké prohlášení "shora" - které by
"ex post", zlegalisovalo oba
dva zločiny. Jiný by nějakým dekretem zrušil
platnost desátého přikázání a Nátana by povýšil na předsedu Nejvyššího Soudu. Ne tak David!
V příštích kapitolách uvidíš, jak to David "dostává naplno". Ale
kňučet ho neuslyšíš! David věděl, že ho
Bůh trestá - ale jsem si jistý, že kdybych v té době mohl nahlédnout Davidovi do srdce, našel bych tam
prvních šest veršů čtyřicátého druhého
žalmu! Tak vidím Davida já! Když nakonec to
dítě zemřelo, bylo mu jasné, že to dítě jednou uvidí, jako by si právě přečetl Matouše 18:10!! Věřím že když psal žalm 51, myslel na tuto dobu.
Kapitoly
třináct až dvacet čtyři.
Od kapitoly 13, už David nebude mít ani v
rodině, ani v národě klid, jako dříve!
Jsem vděčný Bohu za to, že nás - ani po takovémto hříchu
nevyhodí z domu!!
Ano, Kristus
zemřel za naše hříchy, jakmile jsme ho
přijali za svého jediného Spasitele - jsme
zachráněni - navždy. Ale i když ty hříchy jsou pryč - je třeba zahojit jizvy! A to vezme
čas, příteli! Podívej se, jak se nyní "vyvíjí" Davidova
rodinka. Amnon a Tamar - nejsou Romeo a
Julie! Toto je obyčejné znásilnění
Tamar nevlastním bratrem! To je tak, když jednomu není jedna ženská v manželství dost! Potom se tam motají
sourozenci vlastní, polo-vlastní,
nevlastní a kdo ví kdo ještě! Vyvrcholí to vraždou Amnonovou - pak Absolón uteče a postaví se proti otci. Povede
proti němu vojsko a na veřejnosti se
vyspí s Davidovými milenkami! Nakonec
je poražen a proti Davidovu rozkazu - zabit......
V kapitole 19 se David opět vrací jako jediný vládce
na Israelský trůn. Mezitím nastanou
různice mezi těmi, kteří zůstali věrní
Davidovi - a mezi přívrženci Absolona. Jako světlý bod je tu Mefibošet. Zůstal Davidovi věrný i když to
vypadalo velmi špatně. Na znamení své
věrnosti se ani neholil, ani šat neměnil...... V kapitolách 20-22 máme vzpoury,
msty a hlad uvnitř, zvenku pak válku s
Palestínskými zvenku. Trest za Saulovu zradu proti Gibeonitům padá nyní na jeho potomky. Smlouva bylo něco, co
se tehdy dodržovalo a každé nesplnění,
nedodržení se mstilo. David s Gibeonity
souhlasil, ale Mefibóšeta zachoval.........
21:15-17. David byl velikým
bojovníkem - ale teď už je starý, není
schopen vydržet strasti a námahy boje. Proto mu říkají, že je ho potřeba více v
Jerusalémě, než na bojišti.. 21:22.
Zde se píše o Goliášovi, kterého David zabil. Tito čtyři jsou synové toho obra.
Bible říká, že všichni čtyři v tomto
boji zahynuli..... Nakonec si David zpívá o Bohu, který je Skála, na
které se dá stavět, která ukryje a nikdo ji nemůže porazit.
Bez
toho
Boha
by
nemělo
cenu
žít!
Život
by
přece
nedával
smysl
-
tam
vpředu
by
byla
tma
-
bez
naděje!!
24:1. Někdy opravdu, „zakopneš“ o překlad, který je nanejvýš podivný. Ano, stalo se mi ti už několikrát.
Ale postav si jednu premisu a té se drž: V Bibli není ani jeden protiklad či kontradikce! Věř mi! Budeš li mít dost trpělivosti, dojdeš jednou
- někde jinde k vysvětlení!
Tato věta mi vzala několik dní - ale přišel jsem na to!
Odpověď je v První knize Letopisů
21:1. Nebyl to Bůh - byl to Satan.........
Kapitola 23 ke konci popisuje události v
retrospektivě. Verš 23:39 mluví o
Urijáši, kterého nechal David zabít. Proč
Bůh považuje nyní sčítání jako hřích? David je už starým králem. Prošel bitev -
ani si všechny nepamatuje. Ví, že kdykoliv se spoléhal na Boha, vždy zvítězil. K čemu potřebuje vědět kolik má vojáků? Projevuje tím nedůvěru Bohu! Ta koupě
toho humna byla v době, kdy si David
ještě myslel, že postaví Bohu chrám. Víme, co na to řekl Bůh. Tím končí 2 Samuel.......
2 Samuel
konec....