Druhá Královská.
Kapitola
první až pátá.
Není důvod k úvodu - je to pokračování První Královské - a ještě dosti
utržené. První kniha ve 22:51 říká:"Ahazijáš syn Achabův, počal vládnout v
Samarii.."V Druhé knize spadne skrz
mřížku a "hodí se marod." V následujících verších vidíme jednu
z posledních Eliášových "akcí." Až teprve druhý oddíl vojáků se
dostane bez úhony k Elijášovi - jejich velitel žádá Boha o milost - a dostane ji. Elijáš jim říká, že Ahazijáš
se měl obrátit k Bohu a ne k Belzebubovi, a že stejně zemře. A tím končí linie
Omriho a Achabova. Elijáš "odchází." On a Henoch, (Genesis 5:24) jsou
jediní, kteří odešli tímto způsobem. Na
scénu přichází další prorok, Elíša. Abych zdůraznil - ta moc není v tom plášti
ani v Elijášovi nebo Elíšovi - ta moc je v Bohu! Ani v té soli, ani - později -
v těch kostech! Lidé mají tendenci
přisuzovat "kouzelné síly" věcem
neživým!
Je
to omyl - a možná i urážka Boha
když lidé, namísto aby Mu projevili
vděk, slávu a věrnost, klaní se
- proti Jeho přímému zákazu -
obrazům, sochám, ostatkům
"svatých" a nakonec si vymyslí třebas i kouzelné koště!
To je pověrčivost - a ne
křesťanská víra! Už ve Skutcích 5:12.. se lidé domnívali že je to Petrův stín, co uzdravuje! Bůh dával, v
té době, najevo skrze některé apoštoly,
že jsou od něho poslaní a že se jim dá věřit!
Nakonec - z toho stejného důvodu dělal Bůh-Syn zázraky, aby dokázal že je skutečně tím, čím říká že je! Ovšem,
na rozdíl od těch po Něm - Kristus
dělal zázraky vlastní silou!
Verše 2:23-24 jsou používány skeptiky a posměváčky po
léta. "Malé dětičky" -(překlad této Bible, z
nich udělal "malé
chlapce!"). Už na
počátku tohoto komentáře jsem upozornil, že jsou v Bibli verše kterým
nerozumím, a pokud jsem - za ta léta opravdového hledání poznal - nerozumí jim ani nikdo jiný - jinak už bych to
zde ze sebe "vysypal!" Ale podívejme se na to: "Malé děti
- v Hebrejštině "naar" nebo "nahar" se používá v
případě Izáka, když mu bylo 28, Josefa,
když byl 39.. To stejné slovo používá
Bible v případě těch sodomitů-pervertů,
kteří napadli Lotův dům v Genesi 19:4-11!!! Tak, jenom prosím vás, neudělejte z našeho Boha "kruťáka", který posílá
medvědy na malé chlapečky a holčičky!!
Obrať na Matouše 11:21 a
11:23 a podívej se, co říká Bůh-Syn, který měl tolik lásky pro nás - že šel, dobrovolně na ten kříž!!
Eliša měl, jak je vidět, větší dary od Boha0 než jeho předchůdce Eliáš!
Zde jsou zmínky o několika demonstracích Boží síly skrze něj. Zde se pouze chci
zmínit o tom pokojíku pro proroka, jak to navrhla ta žena ze Šůnemenu. Zde, v
Čechách to je neznámá věc (alespoň jsem o tom ještě neslyšel), ale v USA mnoho
Křesťanů, má takové pokoje připravené pro misionáře či kazatele-evangelisty,
jak tak projíždějí zemi a káží, nebo v případě misionářů, když - jednou za pár
let navštíví svou zemi, ze vzdálené misie. Pro takové lidi znamená toto velmi
mnoho!
Náš Bůh nepoužívá výlučně své děti. Někdy použije i Pohany. Podívej se na
příklady: Faraón , Nebukádnesar, Kýr, či Alexandr Veliký... Pátá kapitola jedná o Naamánovi. Je to
veliká "šarže" v Syrii. Tento
muž, jak se zde píše, byl celkem slušný chlapík až na to - že měl lepru. Lepra,
či malomocenství, je v Bibli takovým symbolem hříchu. V pohanských národech,
nebyli malomocní v té době, vyloučeni ze společnosti. Israel dostal od Boha
zákon o isolování malomocných - aby se zabránilo rozšíření nákazy.
Víš,
dnes žije mnoho lidí, které bych
označil za slušné, ale mají lepru! Žijí bez Boha s malomocenstvím hříchu,
kterého je může zbavit pouze Bůh!
Po světě běhá mnoho lidí, kteří tvrdí, že jsou nadáni schopností hojit, léčit uzdravovat. Ani
jeden z těch, o kterých se dovídáš z
této knihy toto netvrdil! Vždy, pakliže to byli skuteční hojitelé - bez vyjímky prohlašovali, že
jejich síla je od Boha. Eliša sám nehojil také, ale byl v kontaktu s tím
jediným universálním Hojitelem. Od
lepry, rakovinu, až po zlomená srdce -
tento je schopen vyléčit všechno.
Když mu Eliša řekl, aby se šel umýt sedmkrát do
řeky - to velikého vojevůdce urazilo. My jsme stejní: Spása, zahojení duše, je už zabezpečené - stačí jen natáhnout ruku - a přijmout! Snad, potom poděkovat. Ne tak Naamán! Jeho hrdost by ho pomalu
připravila o zdraví! Jenže
v případu Krista, se lidé připravují o život! O věčný, nepochopitelně nádherný a bohatý
život, který už nikdy nekončí! A
opět jenom hrdost-pýcha! Právě tak jako tenkrát tam byla ta řeka - jen se do ní ponořit - dnes je Spása v
Kristovi - jen uvěřit a vzít si ji - z
Jeho rukou.... Eliša, zcela
správně odmítá jakýkoliv dar za něco, co on
nezpůsobil. Nenechá si zaplatit
za práci, kterou neudělal. Problémem
Naamána byla pýcha - problémem Gacházího byl hlad po materiálním bohatství...
Kapitoly
šestá až dvacátá pátá.
Všechno - nebo téměř všechno, co je zaznamenáno v
těchto kapitolách je - až na pár
vyjímek - samo pochopitelné. Obsah těchto
šesti kapitol je celkem srozumitelný. Projedu to jen tak narychlo. Před
námi leží Job, Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel(!). Potom 12 kratších proroků
a pak skutečná "fuška," Nový Zákon! Pravda, nic v Božím Slovu není
nedůležité.... ale některé statě jsou více
důležité, než jiné.
Tak, v těchto popisných knihách to vezmeme trochu rychleji. Většina těchto králů - na
obou stranách jsou darebáci. Pouze v
Judeji je jich několik dobrých - a za jejich vlády se vždy Israel obrací více k
Bohu - i když tam jsou také vyznavači Baala a dalších falešných bohů.
Je zde také spousta intrik,
vražda za vraždou... prostě „běžné“
události života! Eliša odchází "domů," a Bůh skrze neživé tělo oživí
člověka, aby ukázal, že Eliša skutečně jaksi zastupoval Boha - nebo za Něj
mluvil.
V kapitole 17 je Israel odvlečen Asyrií do zajetí. A zde počíná ta moderní "fáma" o deseti
"ztracených kmenech" Israele. Kupodivu Jakub, ve svém dopise 1:1 píše
"dvanácti kmenům, které jsou
roztroušené po světě..." On je za "ztracené" zřejmě
nepovažoval! Z několika milionů, kteří šli do zajetí, se jich potom vrátilo asi jenom 65 tisíc. Bůh kdysi vyhnal Pohany ze Zaslíbené Země pro jejich imoralitu - jistě
by nedovolil, aby to stejné provozovali Israelci! A proto je trestá skrze Asyřany.
Za krále Chizkijáše se dostala Judea do nesnází.
Nakonec stojí před Jerusalémem 180
tisíc po zuby ozbrojených rabijáků. Já Ti povím, ten král se dovedl modlit! A
zkrze Izaiáše ho Bůh uklidňuje. Izaiáš,
směle prohlásí, že ani jedna střela na Jerusalém nepoletí! Představ si tu situaci! Tisíce primitivních
vojáků kolem Jerusalémských hradeb.
Myslíš si, za to celou dobu co tam pobíhají,
že by si alespoň jeden - jen tak z recese - nevystřelil? Jen tak, když se třebas, večer napil Asyrské whisky,
že by se, v náladě, nechtěl
"vytáhnout" na ty kluky židovské? Kdyby se tak bývalo stalo - jenom jednou - Izaiáš by byl prohlášen za
proroka falešného a určitě by ho byli
ukamenovali
- na to byl zákon! Ale Bůh řekl. A jako
vždy - řekl pravdu.....
Později měl Chizkijáš opět problém. Osobní. Ale, jak už jsem řekl: Tenhle král se uměl modlit! Viděl, že
pouze Bůh je schopen ho vyléčit a tak se k Němu obrátil. Vyšlo mu to. To, co
teď píši bude vypadat podivně: Škoda, že Chizkiáš neodešel "domů,"
když byl tak nemocný. Proč? Poněvadž později, ten náš král "zplodil" jednoho z nejhorších králů v historii
Israele a Judeje, krále Menaše. O něm se to dá vyjádřit několika slovy: Narodil
se, byl vtělené zlo, zemřel..."
Ke konci této knihy se objeví ještě jeden dobrý král - Josijáš. Tento
způsobil jednu z největších obrod Israele. Jeho čistka opět počala s
homosexuály. Bůh, skrze Pavla, říká v Římanech
1:26-27, že se takových lidí,
kteří provozují tento hřích, vzdal. Když se později stalo, že našli náhodou
Mojžíšovy knihy - pět prvních knih
Bible, král Josijáš, když po prvé v životě slyšel Boží Slovo, roztrhl své šaty když si
uvědomil, jak by správně měl národ
Israel, žít!
Za ten jeho postoj mu Bůh slíbil že to, co se má stát se zbytkem národa
(Judejí) se stane až on, Josijáš, už bude "spát." Josijáš udělal jednu pošetilost. Když farao
Néko táhl proti (zde
je psáno "na pomoc"- "‘al"
v hebrejštině znamená "proti" a i jiné, ale nikdy "na
pomoc!") Tak když ten farao táhl, Josijášovi do toho nic
nebylo - mohl zůstat doma, a nechat je, ať se poperou. Možná, že by býval byl mnohem platnější v Jerusalémě.
Byl zabit u Megida - tam, kde jednou začne a také skončí - ta poslední
bitva - Armageddon... Nakonec Bůh, když
se k Němu Israel opět
otočil zády, dovolí aby Babylonský král dobyl a spálil Jerusalém - a odvedl
drtivou většinu národa do zajetí.. Do zajetí, které trvalo sedmdesát let......... Jeremijáš
25:11-12 toto prorokuje, než
sám odejde do Egypta - i když ne z
vlastní vůle.
Druhá Královská - Konec.