Jistota.
Probrali jsme - a doufám, že jsme si také dokázali - první dva sloupy křesťanského života: Cestu a Způsob. Tím třetím sloupem
je Jistota. Dalo by se to
také říci:
Kdo? Jak? Na jak dlouho?
Zde se dostáváme k tomu poslednímu - a já si velmi
dobře uvědomuji - tomu nejkontraversálnějšímu sloupu křesťanské víry! Vím
už dopředu všechny ty verše, které na mně budou létat ze všech stran. Znám je všechny a postupně se na ně
podíváme. Ale tento sloup je tak
strašně důležitý, že jsem ochotný se postavit i svým křesťanským přátelům, v poctivé diskusi na tento námět! Bez
tohoto sloupu nebudete mít ten hojný
život, jak jej Kristus nabízí v Janovi
deset deset. Čeština je zde velmi ubohá a chudá. Nevyjadřuje ani trochu to řecké "perissos", které
znamená "superhojně, nadměrně,
více než hojně. Ani takto to nemohu přesně
vyjádřit... Ale dovolte mi, abych začal jedním prohlášením, ze kterého nikdy neslevím...:
Spása, kterou nabízí Otec
Ježíše Krista
je spása věčná!!!
Laskavě si uvědomte hned na začátku, že
toto je jediná spása, kterou Bůh, skrze Krista nabízí! Jiná spása není! A nyní
do toho! Vím velmi dobře, co učí
římsko-katolický katechismus - měl jsem
jej ve škole. Malý příklad: Římský císař Konstantin Veliký prohlásil křesťanství za státní náboženství
v roce 313. Ale pokřtít se nechal až na
smrtelné posteli v roce 337! Proč? No protože
katolická církev učí, že člověk může svou spásu ztratit, císař počkal se křtem, o kterém byl přesvědčený že ho zbaví hříchů, až na den své smrti! To se stává vždy, když lidé
neznají Slovo Boží a věří co jim říká
člověk!!
Chudák Konstantin - i když Veliký, měl velmi malou
víru ve slova Krista: "Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou
za mnou a já jim dávám věčný život. Nezahynou na věky a nikdo mi je z mé ruky
nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni -
nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky". Jiný případ: Za 1078 let později, stojí u dřevěné hranice za městem
Kostnice člověk. Je mu asi 46 let a má
být upálený za živa pro to, že tvrdil "Sola Scriptura", že "pouze Bible" je tou jedinou
pravdou. Naposledy k němu přijde
církevní hodnostář: "Jene, odvolej, zachráníš si život". Jan si musel být velmi jistý svou spásou, když šel
raději na tu strašnou smrt, než aby se
zřekl pravdy! Ano, jaký rozdíl! Možná,
že si vzpomněl na Kristova slova: "Kdo ztratí svůj život pro mne, získá jej".. Ale každopádně musel mít jistotu spásy!! V tomto ohledu, celá ta krvežíznivá smečka, která
stála kolem něj, nesahala Janovi ani po
kotníky!
Naším předmětem je věčné zabezpečení a jistota. Mezi
věčným zabezpečením a jistotou je sice
rozdíl, ale jsou to jenom dvě strany
jednoho předmětu. Věčné zabezpečení je to objektivní, které závisí na někom, kdo je mimo člověka - ten
vnější obal, chceš-li. Nezávisí na
ničem, co je uvnitř člověka. Jistota je to subjektivní, je závislá na člověku. Teď prosím pozor:
Věčné zabezpečení není ani pocit, ani
zážitek ani prožitek. Jistota, na druhé straně zážitkem, pocitem definitivně je. Věčné zabezpečení,
věčnost spásy, patří do teologie -
jistota do psychologie.
Další prohlášení: Každý skutečný křesťan je
zabezpečený navždy, ale je zcela možné,
aby křesťan byl zabezpečený navždy, to znamená
spasený - a při tom neměl jistotu, že spaseným je. Dovolte abych řekl svůj názor na tuto situaci.
Takový křesťan je úplná anomálie, je
nepřirozeným křesťanem! Při tom všem, však spaseným křesťanem je! Ale Bůh si přeje, abychom tuto jistotu měli! Nakonec, kdyby si takoví křesťané
uvědomili, že to nejsou oni, na kterých závisí zabezpečení jejich
postavení k Bohu, ale že je to Bůh sám, který nás - řekl bych - "podrží" do doby, než se dostaneme domů, usínali by jistě klidněji.
A přece stačí si přečíst pár veršů z
Bible! Třeba Pavel:"Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčený, že On má moc ochránit to, co jsem Mu svěřil do
onoho dne. Český překlad 2 Timotea
kapitola 1, verš 12 je v ekumenickém vydání
úplným opakem od řečtiny a i od Bible Kralické! Pozor na to!
Ve skutečnosti není rozdílu mezi spásou a
věčným zabezpečením křesťana, jak jsem
už popsal dříve. Jediná spása, kterou Bůh
nabízí, přichází v krabici věčného zabezpečení! Tím chci říci, že jediný život, který Bůh dává těm, kteří přijmou Jeho Syna, je
život věčný!! Povšimněte si toho, prosím! Je to tak jednoduché - a při tom tak důležité! Jan 3:36: Kdo věří v Syna, má život. Jaký život
že to má? Věčný, že ano? Tak tedy: Kdyby křesťan tento život za
deset let ztratil - potom to nemohl být věčný život, že? Pak to byl
život desetiletý! Něco jako životní pojistka na deset let!
A tak, když mi řekneš, že znáš někoho, kdo zdánlivě
hořel pro Krista deset let a dnes se k
Němu otočil zády a žije pro svět -
potom tě odkáži na První dopis Janův 2:19:"
Vyšli z nás ale nebyli z nás. Nezůstali s námi aby vyšlo
najevo že ne všichni, kteří jsou s námi - k nám patří".
To je přece tak jasné!! Případ toho
chlapíka vůbec neohrozil doktrínu věčného zabezpečení, věčné spásy! Každý může znát ten křesťanský žargon
natolik, aby oklamal lidi kolem sebe -
a někdy i sebe! Ale Boha přece nemůžeš oklamat! Nezapomeň: Vlastnost, či hlavní povaha spásy
je to, že je věčná!!! Pakliže ji za
deset let ztratíš, neměl jsi Boží dar věčného života! Uhlídat ovci, aby se neztratila - není v moci ovce - ovce je
hloupá jako - no ovce! Od toho je tu
pastýř, aby žádnou neztratil!
Chceš mi snad říci, že Ježíš o sobě prohlásí, že je
dobrým pastýřem - a potom začne ztrácet
jednu ovci za druhou? Pakliže jsi
pochopil, že bez Boha jsi totálně ztracený hříšník a uvěřil v Ježíše Krista, jako v toho jediného
Spasitele, jako tu jedinou cestu k Bohu
- potom na základě tvého dobrovolného rozhodnutí, v okamžiku, kdy jsi přijmul Krista, máš Boží dar, a to je
život s Kristem. Život který už nikdy
nekončí. Má i další charakteristiky,
ale o těch nic nevím. Už Pavel upozorňuje, že "oko lidské nevidělo a ucho neslyšelo "..a
tak dále v Prvním dopise do Korintu
kapitola druhá, verš devátý.
Takže já jsem schopen mluvit pouze o kvalitě
délkové - ale už vůbec ne o obsahu
tohoto věčného života! Na to nestačím........
Jistě ten druhý život také nikdy nekončí, pokud se dá nazvat životem - myslím tím tu věčnou existenci v
odloučení od Boha, od světla, od
lásky... Ten, který věří v Syna má, má,
má - už teď - věčný život. A zase:
Nechoďte na mně s protesty - já jsem to
neřekl - já to jen čtu!! Jaký že to má život? Věčný! Jak vidíte, není ani trochu rozdílu mezi věčným
zabezpečením a spásou! Proč? Protože,
jak už jsem to řekl dříve - jedinou spásu, kterou má Bůh na skladě - je věčná!! ...
Kristus věděl - vždyť je Bohem - že si budou lidé
vymýšlet všelijaké překážky, výmluvy,
těžkosti - někdy mi připadají tito pochybovační
křesťané jako průvod masochistů, kteří se úmyslně bičují nejistotami, pochybami, starostmi. Na tom ovšem
vydělají lékárny, které mají větší
odbyt na aspiriny a prášky pro spaní...
A protože Kristus, jako Bůh to věděl předem, odkázal nám verše jistoty. Jeden z nich je v té Božské
modlitbě v Janově sedmnácté kapitole.
Cituji: "A život věčný spočívá v
tom, že poznají Tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi
poslal, Ježíše Krista".. Jaký
že to dostaneš život, když poznáš Boha-Otce a Boha-Syna? Lidičky, pakliže nejste, jako křesťané,
zabezpečeni na věky, už zde na této
Zemi - potom ta fráze věčného zabezpečení nic neznamená!
Jsem si vědom toho, že po tomto světě běhá mnoho
lidí - mám na mysli Křesťany, kteří se
domnívají: Za a: Nikdy na tomto světě
nemůžeš pozitivně vědět že spasený jsi! Za B) a že - i když spasený jsi - (jak to můžeš vědět - když se to podle
nich vědět nedá - to mi uniká) ale i
když spasený jsi, tuto spásu - ten věčný život
můžeš podle nich ztratit, skrze určité hříchy! Je téměř nemožné, tyto lidi přesvědčit! Je to obdobný případ,
jako ten, který jsem podal na té první
kazetě - "Jediná cesta". Abyste věděli o čem mluvím povím vám jeden takový:
Po skončení bohoslužeb přijde jedna starší dáma za
pastorem a prohlásí:"Já
nesouhlasím s tím, co jste dnes učil".. "A s čím nesouhlasíte", ptá se pastor. "S
tím vaším učením - jednou spasený -
navždy spasený". Ano, chápu, dovolte mi, abych vám něco přečetl z Písma" navrhnul pastor. "Ó, já
vím, co mi chcete přečíst, Jana deset,
dvacátý sedmý a osmý verš!" "Ano, právě to jsem chtěl přečíst. S čím tam nesouhlasíte?".. Já
nesouhlasím s vaším výkladem!"
"Ale já žádný výklad nedávám - já to jen čtu. Dovolte, abych to zopakoval: Moje ovce slyší můj
hlas, já je znám, jdou za mnou. A já jim dávám věčný život - nikdy
nezahynou a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je
mocnější než všichni. Nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a
Otec jsme jeden a ten samý". V obou případech jsou tyto ovce
v rukou Boha, chápeš? (To "ten
samý" není v textu Bible, když se ale podíváš na Jana 14:9, pak to tam logicky patří!).... Dáma odpoví:
Ano, ale já tomu nevěřím, jak to
čtete".
Na to už se dá těžko odpovědět, ale náš pastor byl
vytrvalý a pokračoval: "Dám vám
příklad. Dejme tomu, že by vám Bůh dal život
a zaručil jej na deset let. Byla by jste si jistá životem po celých deset let?" "Jistě", deset
let bych si byla jistá svým životem"
odvětí dáma. "Kdyby vám Bůh dal životní záruku na třicet let,
byla by jste si jistá po celých třicet
let?" "Jistě že bych byla" "Na padesát?" "Samozřejmě také". "Ale On tam
říká, že to není na třicet či padesát
let - ale na věčnost!" "Já nesouhlasím s tím, jak to vykládáte", odvětila žena velmi rozhodně.
A zde si vám přátelé dovolím nabídnout jedno poznání,
ke kterému jsem za ta léta došel: Lidé - všeobecně - přijmou určitá fakta
za pravdu pouze v tom případě, že tato fakta souhlasí s tím, co oni
už věří!!.... V takovém případě mi vždy přijde na mysl jedna perlička, kterou jsem někde četl. Není
striktně křesťanská - ale na druhé
straně není nutně nekřesťanská! Cituji: S pohledu na fakt, že Bůh
omezil lidskou inteligenci, se zdá být ne-fair, že také neomezil
jeho pitomost! Ale pojďme
dál... Pochopte, přátelé, že žádná
stvořená bytost - a pak už zbývá jenom Bůh - se nemůže k těm ovcím seriózně dostat, pokud to Bůh
nedovolí! A když to dovolí - co
slibuje? "Bůh je věrný -
nedopustí abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli
vydržet, ale se zkouškou, vám zároveň připraví i východisko, abyste mohli
obstát".
V osmé kapitole dopisu do Říma Pavel píše pár veršů,
které, aniž bych si dovolil změnit
smysl, dám do běžné řeči: Lidi, o
kterých Bůh dopředu věděl, že přijmou Krista, ty už - také předem určil aby jednou byli jako Kristus. Jsou to
verše 29 a 30. Věříte, že
Ježíš Kristus zemřel za vaše hříchy - za vaší špínu? Potom spadáte
do této kategorie a patříte k Jeho ovcím, které Mu nikdo z ruky
nevyrve - protože není nikoho mocnějšího, nežli je On!! Kdyby jste mohli ztratit spásu - potom by
bylo chytré, podívat se po tom, který
vám ji vzal - ten by byl mocnější nežli náš Bůh!!!
Jednou jedna starší dáma diskutuje o jistotě
Křesťana v kroužku lidí, a pronese ta
slova že "Nikdo je nemůže vyrvat z mé
ruky". Ozve se takový ptáček pochybáček: "Ale můžete přece z
jeho prstů vyklouznout" a naznačí,
že by jeden mohl sám o vlastní vůli z
té ruky vyskočit. Paní odpoví:"Ale
já jsem, jeden z Jeho prstů"..... Víte, toto je ten poslední argument těch, kteří se
úplně vyžívají v nejistotě a také se ji
snaží naočkovat druhým. Ale je to zcela
legitimní námitka. Podívejme se na to. Kdyby
spásu bylo možné po čase odmítnout, zamítnout - nemyslíte
si, že by v Bibli o tom byla alespoň jedna jediná zmínka? To je
přece velmi vážná věc. Ale nenajdete
ani jednu! Zato tam najdete toto: Jsem
si jist, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani mocnosti,
ani přítomnost, ani budoucnost, ani žádná moc - ani výšiny ani
hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu - nedokáže nás odloučit od
lásky Boží, která je v Ježíši Kristu"... Ovšem,
vynalézavý človíček najde určitě něco,
na co Bůh v tom verši zapomněl, co by nám ten Boží dar mohlo vzít.
Lidi - co to
znamená? To znamená, že když Bůh zde na zemi přijme hříšníka jako jsem
já - vytáhne ho z hříchu, umyje (a i když ten se denně vždycky trochu
zašmudlá) - bude ho učit o své veliké lásce - a provede toho
človíčka skrze všechny nástrahy světa až tam, do kraje tak
nádherného, že by jej nepopsala ani ta nejodvážnější fantasie! Bůh
si je jistý, že tě tam dostane. Pakliže ty si jistý nejsi, potom
ukazuješ, jak málo Mu věříš!!!
Je to zcela jednoduchá rovnice. Bůh v dávné
minulosti věděl, že sto ovcí dostane
žízeň a půjde ke Kristovi, aby se napily té
Jeho živé vody. Kolik ovcí Bůh povolal? Sto. Kolik těch ovcí cestou životem ochraňoval, aby se neztratily,
protože ovce jsou strašně hloupé? Sto.
A kolik ovcí přivede jednou domů? Devadesát devět? Nebo devadesát osm? Ne, zase sto! Vždyť už před devatenácti
sty lety nám dal toto podobenství:
Pastýř měl sto oveček. Jedna z nich někde
zabloudila - ztratila se. A co ten Pastýř udělá? Nakonec jedna ze sta - jedno procento ztráty - to
není tak špatný výsledek!
S takovou ztrátou se dá existovat, ne? Začnete se
sto a zůstane vám jich devadesát devět?
Není to uspokojivé? Vzpomínám si na
filmy Divokého Západu, když cowboyové hnali stáda na železnice. Kdyby bývali měli jedno procento ztráty, určitě
by dostali přidáno!
Ale co ten náš Pastýř? Jedna z jeho ovcí se vlastní vinou ztratí. Co udělá? Nechá těch devadesát devět
někde schovaných, jde a hledá tak
dlouho, až tu jednu hloupou, paličatou či neposlušnou - nazvi si ji jak chceš - ovci najde. Hodí si jí přes ramena a donese do bezpečí!! Lidičky - co si myslíte, že nám Bůh-Syn v této povídce chtěl říci? Nemotejme
se ve slovech jako predestinace,
elekce, a podobně. Je to takhle: Za Kristem přišlo sto ovcí a těch sto ovcí projde ať pohodou či nepohodou až tam,
kam je on vede! Přišel jsi opravdu za
Kristem?
Tak se uklidni - On tě dovede domů, jako
všechny před tebou! To je ta jistota!
Kristus je zaměstnaný jako pastýř po téměř dva
tisíce let - a ještě žádnou z těch svých ovcí neztratil! A jaké ovce vlastně jsme? Osm set let před Kristem
nás popisuje Bůh skrze Izaiáše: Všichni
jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou"..
V okamžiku, kdy jste slyšeli evangelium
Ježíše Krista a uvěřili, vzpomínáte si
na to? Co udělal On? V první řadě vás
ospravedlnil - což znamená, že vzal na sebe všechny vaše hříchy a to
i ty budoucí, nezapomeňte na to! Někdo řekne: Ale co když se po cestě ztratím? Je velmi pravděpodobné, že
se ztratíš. Otázka není, jak daleko se
budeš umět ztratit - otázka je: Bude ten
pastýř schopný tě opět najít? To je ta jediná otázka!
Zeptám
se tě: Jakého Pastýře máš? Neptám se tě jakou ovcí jsi! On už přece řekl že jsi ovce - a ovce
nejsou nijak chytré - vím to dobře z
vlastní zkušenosti! Kolikrát jsem se už ztratil! Ale - díky Bohu - on hledá tak dlouho, dokud tu ztracenou
nepřivede domů! To nezávisí od nás - my nejsme nijak chytří - tvá bezpečnost, tvá
jistota je v Jeho rukou!! Všechna chvála patří pastýři - žádná ovci!!
Teď, jak už jsem podotknul - je mnoho lidí,
kteří se mnou nesouhlasí, a ohání se
různými verši z Bible. Budu poctivý a vezmu
jeden za druhým. Tak: Matouš 24:13: "Ten, který vytrvá až do
konce, ten bude spasený". Někdo
může říci: Pochybuji, že jsem schopný to
vydržet až do konce! To víš, že nejsi! Ale potom nebudu spasený, ne? Dovol, abych tě upozornil, že toto
varování je pro Dobu Strastí, a nikoliv
pro dobu naší! Každý by si měl uvědomit že
Kázání na Hoře referuje k té poslední době lidské historie, jak ji známe z Apokalypsy. A jak v té době lidé
vydrží? Přečti si to. Ti všichni budou
označeni Božím znamením. Nevydrží proto, že jsou úžasní, silní, věrní, dokonalí, ale proto, že budou mít Boží
pečeť.
Nezapomeň,
že všechny Biblické verše musíš postavit do kontextu, do doby, pro
kterou byly napsané. Bůh ti nenařizuje nepracovat v sobotu - to
je přece příkaz pro národ Israel! Bůh ti nenakazuje abys každý
sedmý rok nechal svá pole ladem, abys padesátý rok vrátil
původnímu majiteli všechny pozemky, které jsi nakoupil
- nezakazuje ti jíst humry či vepřové! Bůh se spoléhá na to,
že pochopíš, komu to, či ono říká!
Na příklad První dopis Timoteovi kapitola
čtvrtá, verš první se vztahuje na
falešné učitele. A nezapomeň, že falešní učitelé - nebyli nikdy spasení - nikdy! Jistě, prohlašují o sobě všechno možné - ale už Ježíš učil: Podle jejich ovoce je poznáte!
Další takový případ je První dopis do Korintu
devět dvacet sedm. Pavel v českém
překladu píše "abych neselhal". To nemá co dělat se spásou! Znamená to "aby se nestalo že by Bůh se
mnou nesouhlasil! Pavel mluví o odměnách - ne spáse! Na odměny pracujeme,
to jsou odměny - spása je dar, a proto zadarmo!
Jiný příklad je Lukáš 11:24-26. "A konec toho
člověka byl horší, než začátek. O čem
je zde řeč? O čem Ježíš hovoří? Je to morální
reformace! Tento člověk nikdy neprožil regeneraci! Nikdy se nestal
Božím dítětem! Pouze se vyčistil, jako to dělají lidé na Nový
rok!
Uvědom si, že ten jakoby dům, to jeho nitro bylo
prázdné! Bůh tam nebyl! A tak si lidé
představují křesťanství! Jeden veliký
úklid lidského nitra! Když žiješ čistý, morální život - potom jsi křesťanem! Ale nezapomeň - Satan se tam k
tomu chlapíkovi nastěhoval zpět, bez
jakýchkoliv potíží! Prostě: Lidé, kteří prošli
vlastní morální reformací se tímto nestali křesťany!
Další kategorií je na příklad Jan 15:6. Cituji:
Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven
jako ratolest a uschne. Pak ji seberou,
hodí do ohně a spálí. O čem se v této kapitole hovoří? No přece je jasné, že Kristus mluví o ovoci,
které každý Křesťan by měl nést.
Nakonec jenom podle ovoce mohou lidé poznat zda jsi, nebo nejsi spasená! Bůh to nepotřebuje - On ví
všechno! Zase to nemá nic společného se
spásou! Ježíš přece říká: Poznáte je podle jejich ovoce! O tom stejném píše Jakub, když popisuje víru. "Ukaž
mi svou víru bez tvých skutků, a já ti
ukáži mou - v mých skutcích".
Prostě: Živá víra produkuje
výsledky - Bůh tomu říká ovoce.
Ano, Pavel píše, že můžeš ztratit - ale mluví o
odměnách. Ztratíš-li odměnu, neztrácíš
tím svou spásu, neztrácíš Boží dar,
věčný život! Přečti si Pavla v Prvním dopise do Korintu 3:15. Pavel píše o základu, kterým je Ježíš Kristus. Až teprve když máš ten základ,
můžeš na něm stavět, že? A, bohužel třeba také nestavět. Ale
když máš ten základ, jsi už spasený, chápeš? Povšimni si verše 15:
"Jeho dílo shoří - nemá žádné ovoce - ale on je zachráněný, protože
stojí na tom základu!
Ještě jeden příklad, který stojí v samostatné
kategorii - všechny ostatní se dají
zařadit do té či oné skupiny, které jsem
uvedl. Ten poslední je v dopise Galackým 5 kapitola verš 4. Co to znamená pozbýt milosti? Pavel jim říká, že
kdysi byli pod Zákonem. Nyní, v Kristu
jsou na zcela jiném plateau - na jiné, vyšší rovině. To je rovina Boží milosti. Pavel ve skutečnosti říká: Byli
jste spasení milostí, žijte v milosti.
Když se pokusíte sejít dolů, k Zákonu,
padáte z milosti znovu pod zákon! On
přece neříká, že ztrácejí spásu! Pouze to žě sestupují
na nižší standard života, než Bůh pro
ně zamýšlel.
Dovolte,
abych vám řekl, že věčné zabezpečení nebo-li spása leží
na něčem mnohem reálnějším, než jsou naše skutky, naše vlastní reformace,
morálka, nějaký interní předvánoční úklid! Naše spása leží
na slibu věčného Boha-Otce! Ukáži vám čtyři body: Za prvé: Svrchovaný Boží záměr je v Janu 3:16. "Bůh tak miloval svět, že dal svého
jediného Syna, aby každý, kdo v Něho věří - až sem to je Jeho smlouva, Jeho jediná podmínka ..měl věčný život - to je jeho záměr.
Další je v dopise Římanům 8:31. Je-li Bůh s námi - kdo je proti nám? Kdo může být proti nám tak, aby
nám mohl ublížit, aby nám mohl ukrást ten Boží dar? No přece
nikdo!
Římanům 5:7 nám nabízí další bod: "Ještě, když
jsme byli hříšní, Kristus za nás
zemřel". Domníváte se, že když Bůh
poslal svého Syna za ty, kteří se proti Němu vzbouřili a žili v hříchu, který
On tak silně nenávidí - teď, když vám dal do srdce svého Syna,
že vás nechá zahynout proto že jste slabí, hříšní, nestálí, plní
pochyb? Ne On Vás už nikdy nepustí! Bůh vás miluje natolik, že obětoval
svého Syna - je vůbec možné o Jeho lásce pochybovat?
Předposlední bod.
Pakliže stále ještě pochybujete o
trvanlivosti Božího daru - bez ohledu na náš stav, sedněte si a přečtěte sedmnáctou kapitolu Jana!
"Prosím za ně - neprosím za svět -
ale za ty, které jsi mi dal - zachovej je v mém jménu - aby v sobě měli plnost mé radosti"..
Nevěříš, že Bůh splní prosbu svého
Syna-Boha? Jeho prosba je, aby nás Bůh udržel, podržel do doby, než půjdeme domů. Nevěříte, že to Bůh pro svého
Syna udělá?
Poslední, řekl bych
zcela vyčerpávající verš je z dopisu
Římanům 8:34 : Kdo je odsoudí? (myslí tím nás), když Kristus za ně zemřel? Kdysi zemřel aby nás spasil, nyní je
naším advokátem, aby nás udržel....
Víte, naše jistota nespočívá pouze na tom, co udělal před tolika lety tam, na tom kopečku za Jerusalémem. On si
nešel lehnout, aby si odpočnul - on nás
podpírá, drží, vede tímto světem. Jaká
jistota pro toho, kdo si tohle všechno uvědomuje!.... To jsem se ještě vůbec nezmínil o Božím Duchu, který nám dává sílu - vždy, když je třeba, nám
"dobije ty naše baterie", učí
nás, povzbuzuje nás a má nás zapečetěné neodstranitelnou pečetí, až do našeho příchodu domů! Přátelé - jste tak
zabezpečení, jak jen Bůh může
zabezpečit - až do dne, kdy předstoupíte před Kristovu soudnou stolici! A po té svatební večeři -
co myslíte - potom už to budete moci
držet sami?
Teď: Vaše
jistota, ten vnitřní pocit bezpečí, že vám nic
nehrozí - spočívá na inteligentním, spirituálním pochopení faktů, které vás Slovo Boží učí!! Jedna věc je
jistá: Jsem přesvědčený, že nemůžete
mít dokonalou jistotu, pakliže neznáte Bibli! Všichni ti Křesťané, kteří mají pochybnosti o jistotě
své spásy, znají málo Písmo! Chtěl
bych, aby jste si přečetli dopis Koloským, kapitola druhá, verš druhý: Aby se utěšilo vaše srdce a pochopili a
poznali Boží tajemství jímž je
Kristus..."
Podívej
se, co píše Izaiáš 32:17 "Spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky".. Ta spravedlnost
ovšem není naše ale Kristova, který nám
jí z lásky dal. Já věřím že každý křesťan by měl být schopen - bez nějakého chlubení - říci to, co apoštol Pavel: Vím, komu jsem uvěřil a jsem přesvědčený, že On
má moc ochránit to, co jsem mu svěřil
až do onoho dne....
Bůh chce,
Bůh si přeje, abychom skrze jistotu naší spásy, měli život plný radosti, štěstí a plný ovoce, které od nás
očekává. Nakonec to je ten důvod, proč
Jan napsal své evangelium. Píše: Ještě
mnoho jiných znamení Ježíš udělal...tato jsou však napsaná, aby jste uvěřili, že Ježíš je Syn Boží, a
tím měli život v Jeho jménu. Jan napsal
své evangelium, abychom mohli být spasení, napsal svůj první dopis, abychom si mohli být jistí, abychom věděli,
že věčný život máme. Bůh chce, abychom
to věděli!
Jsou lidé,
kteří řeknou: Zdá se mi, že když prohlásím, že
jsem spasený, a že to vím jistě, projevuji nedostatek skromnosti. Příteli, pakliže řeknu že vím, že spasený jsem, a že je to spása věčná, pouze projevuji víru v Boží Slovo - nic víc! "Kdo má Syna, má
život.." Přátelé, věříte Bohu? On
říká, žekdyž máte Jeho Syna, máte život. Věříte jeho Synu? Pakliže ano, potom máte věčný život! Na
jakém podkladu? Na vašich pocitech? Na
vašem nějakém vnitřním prožitku? Ne! Já, osobně mám pouze jediný podklad, a tím je Slovo Boží... Prokazujete Bohu
čest, věříte-li Mu. Urážíte Ho, pakliže
Mu nevěříte. Jestliže nemáš tu jistotu,
zamysli se nad tím, co jsem ti dnes řekl a poctivě si zkontroluj všechny ty příklady. Slibuji ti, že se to vyplatí mnohonásobně!....
Já osobně
vím, komu jsem uvěřil...
Konec.
1993 -Tonda....