Skutky
Apoštolské.
Úvod
Tato kniha, která je občas nazývána
pátým evangeliem, je pokračováním Lukášova evangelia. Dr.Lukáš se představuje
jako lidský autor
v prvním verši. Sir William Ramsey, po kritické studii Lukášova díla
prohlásil, že Lukáš byl největším historikem, jak starověkým, tak i novověkým.
Kniha Skutků je pozoruhodná v mnoha směrech. Tvoří jakýsi most mezi čtyřmi
evangelisty, Listy Pavla, Jana, Petra, Jakuba, Judy, a listu Židům, kde je
autor sporný. Celý Nový Zákon bez této knihy Skutků, by byl jako otevřená rána,
která se nedá uzavřít. Poslední záznam o Ježíši Kristovi v Matouši, je
Vzkříšení. Je popsáno ve Skutcích 1. Poslední zmínka o Kristovi v Markovi je
Jeho odchod domů. Je zaznamenán také ve Skutcích 1. Lukáš má na závěr, zmínku o Svatém Duchu (verš 49). Je
také ve Skutcích 1. A nakonec, poslední
příslib v Janovi, je Jeho návrat ("dokud
nepřijdu," verš 23) a ten je opět ve Skutcích 1! Také to naše Velké Poslání "Jděte do světa a
učte!" které je ve všech čtyřech
evangeliích, je ve Skutcích 1...... Tato kniha není kompletní. Pojednou
jakoby se zlomila ve chvíli, kdy Pavel žije v pronajatém domě v Římě. Skutky
Apoštolské nemají řádný, klasický konec! Víš proč? Protože tyto skutky
neskončí, dokud se nevrátí
Kristus! Tato
kniha pokračuje v nás!
V těch, kteří se rozhodli podávat svědectví o Jedné Velké Lásce Věčného Boha ke
tvorům, kteří si to nezasloužili! Podle mého názoru by se tato kniha, měla spíše jmenovat "Kniha Skutků
Božího Ducha". Všechno, co ti první Křesťané dělají, je jen a jen s pomocí
Svatého Ducha! V první polovině knihy je prominentní osobou Petr, v druhé Pavel. O všech těch ostatních apoštolech je
velmi nápadné, podivné ticho. Nerozumím tomu, ale věřím, že Bůh měl dobrý důvod
k prominenci těchto dvou. Klíč této
knihy, bych viděl ve verši 1:8. "Jerusalém,
celá Judea a Samaria - a nakonec celý svět." Jak to plnili naší
první bráškové? Kapitola 1-8 je Jerusalém. Kap.8-12 Judea a Samaria, Kapitola 13 popisuje "invazi" do
světa. A tak to jde i dnes, a bude to
pokračovat až do Rapture.
Úvod - konec.
Skutky Apoštolské.
1:1-5.
Dr.Lukáš se tu představuje jako ten, který píše. „První knihou“ má na myslí, pochopitelně evangelium Lukáše
o „Tom, který se po své smrti ukázal, a tím prokázal své vzkříšeni."
(volně) My dnes Krista neznáme jako Toho, který cestoval po prašných
silnicích Palestiny, my Ho známe jako
Vítěze-Championa, Boha-člověka, který
sedí po pravici Otce. On
je tam doma - a je právě tak skutečný, jako Ty nebo já! To nikdy nezapomeň! Jak často
dnešní církve tuto pravdu ztrácejí
někde v moři sémantiky........
Jsou lidé, kteří
po celý život chodí do kostela, snaží se být pobožní a dobří. Projdou všemi
předepsanými rituály, a domnívají se, že jsou Křesťany. Potom najednou uslyší
nezředěné Boží Slovo a zjistí, že
vlastně toho, který to Křesťanství založil, ani neznají! V tom leží
tragedie milionů lidí, od prvních dnů
Kristova odchodu domů. Dnešní atheista nemá nedostatek důkazů, ale nedostatek
vůle uvěřit! Existuje přirozená snaha člověka utíkat od Boha! Začal to Adam, a
trvá to podnes! Pakliže nevěříš, vada je v Tobě, ne v Písmu! Pakliže skutečně
vědět chceš, vědět můžeš! Neodmítá Tvůj
rozumu, ale Tvá vůle......
Jen pro zajímavost: Od verše 1, až do konce verše 4 je to v řečtině
jedna věta! Apoštolové mají čekat na příchod toho, kterého Kristus slíbil.
Dokud se to nestane, mají zůstat v Jerusalémě.
Nakonec se stalo, že namísto, aby šli do Judeje, Samarie a do celého
světa, stále zůstávali v Jerusalémě!
Kdyby nenastalo pronásledování té první kongregace, kdy museli utéci
pryč, byla by se z Křesťanství stala malá, bezvýznamná židovská sekta, která by
brzy zanikla. Ale Bůh měl trochu jiné plány.
1:6.. Byli - a jsou - komentátoři, kteří vyčítají apoštolům tuto otázku.
Domnívají se, že udělali chybu. Nezdá se, že by Kristus s tímto pohledem
souhlasil. Jejich otázka byla zcela
oprávněná! Všichni z nich byli vychováni, a vyškoleni Starým Zákonem. Oni přece čekali na svého Mesiáše, a bylo
jim jasné, že Mesiáš bude ten, který založí Království na Zemi! To byla jejich naděje - a je to stále naděje pro tento
svět. Bůh se nevzdal svého plánu pro tuto planetu - i když je tak malá, že by
ji - se vší tou špínou, snadno zametl
pod svůj koberec! Ale On to neudělá! Bůh vždy plní své sliby! Ještě nežli
zavěsil tuto kuličku na její dráhu, už věděl přesně, co s ní udělá! 1:7. Říká jim, že oni nepotřebují vědět
všechno, a že v této době Království založeno nebude. Místo toho povolává lidi
ze všech konců světa, pro svou Církev, svou Rodinu. A až "skončí doba
Pohanů,"(Lukáš 21:24) vrátí se
zpět, aby to slíbené království založil...
1:8. Velké Poslání, (Great Commission) je vlastně klíčem ke "Skutkům." To je náš
úkol na Zemi! A pozor, příteli, přítelkyně: Toto není příkaz pro Církev! Toto je individuální pověření! Kristus mluví k Tobě, ke mně, k támhleté a
k támhletomu! Velké Poslání je pro
jednotlivce! Naším úkolem není "přitáhnout" lidi ke Kristu, to
dělá Otec! (Jan 6:44) My máme za
úkol svědčit - říci
lidem o jedné Velké Lásce. Lidé povětšinou říkají: "To je záležitost
misionářů a kněží". Omyl! To je Tvá záležitost! A pamatuj si, pakliže Tvé okolí ví, že jsi Křesťan(ka), jsi svědkem, i když nikdy
neotevřeš ústa! Tvůj život je Tvým svědectvím!! Buď budeš dobrým, nebo špatným
svědkem!
1:9... Cestování ve vesmíru, není žádné novum! Kristus nám ukázal
"take-off" bez jakékoliv odpalovací rampy! "Zastřel Ho
oblak." Myslíš si, že to byl mrak? V Janově kapitole 17:5, 22, 24, prosí Ježíš o slávu, kterou nechal doma! To
je ta sláva, která naplnila Stánek v poušti (Exodus 16:10), a Chrám ( 2
Letopisy 5:14, 7:1,2, 3,). 1:10-11. Nezapomeň: "Tento Ježíš, který dnes
odchází" (volně). Už přišlo hodně kristů a mesiášů za tu dobu. Toho našeho
poznáš tím, že přijde stejným způsobem, jakým odešel! Přečti si Zachariáše 14:4! Jeho ovce, poznají Jeho hlas!
1:13-14. Je mezi nimi i Marie, jejíž "reputace" je
očištěna. Tuto chvíli bylo již zcela
jasné, že Ježíš je Boží Syn, narozený z panny, jak ona vždy tvrdila. Tam v tom
Horním Pokoji byla situace, kdy nebylo jediného rozporu - jejich jednota byla
dokonalá. Teď pozor,
přátelé: Toto byla jedinečná situace, nejenom v historii, ale i v
časo-prostoru! Něco, co se nedá duplikovat!
Nezapoměňte, že je to období mezi Jeho odchodem, a příchodem Svatého Ducha! My už nemůžeme žít v podobné
situaci! Toto se nedá opakovat! My
nečekáme na Božího Ducha - ten přišel před devatenacti sty lety!
1:15-18.. Jenom poznámku: Zdá se
že je nesrovnalost mezi Matoušem
27:5, a Skutky 1:16-25. Přesto, že Jidáš hodil ty peníze na zem v
Chrámu, byly legálně jeho, protože to byla "cena krve!" A tak, i když
- řekněme Farizeové za to koupili ten pozemek, koupil jej ve skutečnosti, Jidáš! Druhé: Jidáš se
pravděpodobně oběsil na svém provazovém opasku, který prasknul a on spadl na
ostré skály dole. Tím se stalo to, co popisuje Petr. 1:19-26. Zdá se mi, že tuto volbu dělal Petr - ne
Svatý Duch! Ten ještě v té době nepřišel Byl Matyáš skutečně tím dvanáctým
apoštolem? Vše nasvědčuje tomu, že Boží Duch Matyáše ignoroval. Podle mne byl
tím dvanáctým apoštolem Pavel z Tarsu! Proč? Přečti si Galatským 1:1! Kapitolu druhou lze rozdělit na
dvě části: 2:1-13 popisuje příchod
Toho, kterého Ježíš slíbil, 2:14-47 nám
ukazuje první kázání "křesťanské
éry," které měl tu čest pronést rybář Petr. Letnice se držely padesát dní
po dni Prvních Snopků, (Numeri 28:26) což symbolizuje Kristovo Vzkříšení. (1
Korint. 15:23) Den Letnic, byl původně
dnem obětování. (dva bochníky jemné mouky pečené s droždím. Leviticus
23:17). Pět minut před veršemi 2:2-3
Církev ještě neexistovala!
Teprve po těchto dvou verších, počal křesťanský věk. Jinými slovy: Čím
byl Betlém k narození Ježíše Krista, tím byl Den Letnic k příchodu Svatého
Ducha. Svatý Duch počal okamžitě "křtít" první Křesťany. To znamená, že je počal
ztotožňovat s Kristem, a vytvářel tím Jeho Tělo zde na zemi. (1 Korint. 12:13)
Chtěl bych tě upozornit na jednu skutečnost: Když Boží Duch přišel, nebyl
viditelný. Nechal se však představit zkrze cesty, kterými my lidé, dostáváme
informace: Ucho a oko. Skrze uši slyšeli něco jako silný vítr. Ten zvuk naplnil
celou místnost. Uvědom si laskavě, že to nebyl vítr, ale něco "jako
vítr". Znělo to jako tornádo -
jistě celý Jerusalém to mohl slyšet! A právě tak "jakoby ohnivé
jazyky." Prosím, neplést s pojmem "křest ohněm!" (Matouš 3:11) To znamená soud, a ten přijde v den Boha!
Lidé, kteří odmítají křest Svatým
Duchem, obdrží jednou křest ohněm..
2:4. Tento verš říká, že byli "naplněni,"
zatím co já píši "pokřtěni." Jistě že byli také pokřtěni. Proč?
Protože to říká Ježíš! (Skutky 1:4-5)
Pokřtěni, naplněni, a za třetí "zapečetěni" věčnou
pečetí, do Boží Rodiny. (Efezským 4:30) Je zcela možné zarmoutit Božího Ducha, ale je vyloučeno
zarmoutit Ho natolik, že by odešel! Rozdíl mezi křtem a naplněním Svatým
Duchem? Křest není zkušenost, zážitek.
Je to čin Boží. Každý, kdo přijal Krista, je jak už jsem se zmínil, provždy zapečetěn do Kristova Těla!
Naplnění Božím Duchem je uschopnění pro službu. Naplnění Duchem je příkaz!
(Efezským 5:18-19) Po tom když byli naplněni,
počali mluviti jinými jazyky.
"Jiné jazyky" nejsou nějaké neznámé jazyky. Tyto byly mluveny Židy,
po celé římské říši! Uvědom si, že existovala povinnost pro všechny mužské
potomky přijít do Jerusaléma, na tři z ustanovených svátků. Proto také bylo ve
městě mnoho Židů, kteří vyrostli mimo Palestinu, a neuměli hovořit hebrejsky,
či aramejsky! To není nezvyklé ani dnes. Do Israele se vrací tisíce Židů z
celého světa, kteří neumějí ani slovo hebrejsky, a musí navštěvovat školy, aby
se naučili. Dnes se opět mluví v
Israeli hebrejština.
Chtěl bych, aby sis uvědomil jednu pravdu: Den Letnic, tak jak se
odehrál, nelze duplikovat! To byl jeden jedinečný okamžik v
dějinách. Nelze jej opakovat právě tak, jako
nelze duplikovat narození Ježíše z Nazareta v Betlémě! Dejme tomu, že by
se v roce 2, objevili před Herodem mudrci z Východu: "Hledáme židovského
krále, který se narodil v Betlémě!" Řekněme, že by Herod řekl:
"Nebyli jste zde vloni?" "Ano." "No, a našli jste
Ho?" "Ano." "Tak tedy,
když se narodil v Betlémě minulý rok, nenarodí se tam přece letos
zase!" "Ale, když ono to bylo tak něco nádherného, když jsme Ho tam
viděli!" Na to by Herod mohl říci pouze: "Podívejte se chlapíci, to
se přece nedá duplikovat!" Proč to píši? Protože právě tak se nedá
duplikovat ten specifický Den Letnic, který se odehrál, jak se odehrál v
Jerusalémě ten rok! Duch Svatý ten den přišel. Už Ho není třeba prosit aby
přišel! On je dnes ve světě. Pakliže patříš k těm Jeho, Duch Svatý je v Tobě!
Ježíš přece vysvětlil, co se stane až Duch přijde: "On bude oslavovat
mne-obdrží ode mně, a ukáže vám." (Jan
16:14) "Jak jim Duch dával promlouvat." Tito apoštolové byli z
Galileje. Oni neznali všechny tyto jazyky. Mluvili tak, jak jim umožnil Boží
Duch. Tito rybáři nemluvili v nějakých, nesrozumitelných zvucích, jako třeba
africký medicine-man, či šáman ze severní Asie! Mluvili v dialektech přítomných
lidí! Je zde ovšem ještě jedna možnost: Někteří bibličtí scholastikové se domnívají, že apoštolové
nemluvili v cizích jazycích vůbec - že
mluvili jejich vlastním galilejským dialektem, a že ten zázrak byl ve slyšení - protože každý
slyšel svůj vlastní jazyk. Byl ten zázrak, který odstranil tu jazykovou bariéru
v mluvení, či slyšení? A znovu: Toto nebyly nějaké neznámé jazyky - to byly
jazyky, kterým lidé rozuměli! Dnes, v naší době, nepotřebujeme "naplnění
Duchem," abychom mluvili v cizích jazycích, dnes potřebujeme
"naplnění," abychom měli sílu a moudrost, přinášet Kristovo
evangelium druhým! Každý člověk je jiný, a každý vyžaduje rozdílný přístup! A
odhadnout účinný přístup, vyžaduje moudrost!
Takové "naplnění" potřebujeme každý den!
Petrova řeč. Musíš si uvědomit, z koho se ta první kongregace skládala! To byli muži z Judeje.
Jerusalém byl v té době čistě židovské město! Pilát a jeho vojáci žili v Césareji,
ne v Jerusalémě. První křesťanská kongregace byla na sto procent židovská! Byla založena Židy a povstala
z Židů. Církev počala v Jerusalémě, přišla do Judeje, potom do Samárie, a nakonec do celého světa. Petr,
na úvod říká: "Proč si myslíte, že je to něco podivného? Vždyť už prorok Jóel se o něčem takovém zmiňuje!"
Petr ovšem netvrdí, že to, co se
ten den odehrálo, bylo splněním Joélova proroctví! Měsíc nezkrvavěl, slunce
neztemnělo, ani krev, ani oheň, ani kouř. Joél 2:28-32 se splní v Době
Strastí... Petr chce říci, že
všechny tyto události byly Bohu známy ještě než se staly. Boha nemůže nic
překvapit. Ovšem - Petr pokračuje - toto nás nezbavuje zodpovědnosti! Sice
ukazuje prstem na Israelce, ale
Ježíš zemřel na římském kříži! Vina za Jeho smrt je na nás všech! Na ten
kříž Ho přibily naše hříchy! Podívej se, co říká Jan 10:17-18. Ale toto není to nejdůležitější, co chce
Petr říci. Hlavním předmětem Petrovy řeči, je verš 2:32. A proto, že On přemohl Smrt, mohli všichni
teď zázračně slyšet! 2:38. Toto je
hlavně těm, kteří znají Boží Slovo, a kteří znají proroctví. Mysleli si, že
mají Bohem dané náboženství, ale byli
na cestě od Boha. Říká jim, aby se
obrátili, (metanoia) a dali pokřtít na
důkaz, že se obrátili! Křest jako svědectví, jako důkaz, že přijali vírou
Ježíše Krista. "A dostanete dar Ducha Svatého!" Každý, kdo uvěří v Krista, tento dar
dostane! Verš
39 neznamená jen vzdálení v prostoru -
ale i času. Petr mluví o nás. Před 1900 lety, jsme byli skutečně
"daleko"..
2:42. Kdysi
jsem viděl malou knížku s názvem: "Otisky prstů viditelné Církve."
Otázka: Jak poznáš správnou, pravou, křesťanskou kongregaci? Za prvé: Šli podle učení apoštolů! Správné
učení, bylo zřetelným znamením Křesťanů. Za druhé: Láska a přátelství mezi
členy kongregace. Za třetí: Lámání chleba není jen rituál Poslední Večeře! Je to hlavně společný vztah ke Spasiteli.
Za čtvrté: Modlitba. Vím, že společná modlitba je biblická. Jistě. Ale,
snad proto, že v posledních stoletích nabrala společná modlitba na sebe takový
okázalý formalismus, dávám přednost
Matouši 6:6. Obojí je biblické...
2:45.. Nikdy
nebyla Církev tak silná, jako v tu dobu! Na tento verš se odvolávají ti,
kteří tvrdí, že není rozdíl mezi původní Církví, a komunismem. Kdyby toto
společenské uspořádání bylo správné,
tak: a) Bible by jej doporučila. b) Tento "socialismus" by se nebyl
mezi Křesťany rozpadl! Člověk není "stavěný" pro společný majetek.
Jsou lidé, kteří pracují jako včeličky, protože chtějí zbohatnout - jsou jiní,
kteří se budou po celý život "flákat", protože buď jim na majetku
vůbec nezáleží, a nebo jsou líní.. Nakonec to vždy dopadne tak, že "všechna
zvířata jsou si rovna - pouze některá
jsou si rovnější," jak napsal už v třicátých létech, George Orwell ve
"Farmě Zvířat"...
3:1-26. V této části Skutků, pracuje Duch Svatý
skrze apoštoly. Petr a Jan jdou ve tři odpoledne do Chrámu k večerní oběti, kdy
kněz nabídne vonný kouř a modlitbu. V první části Lukáše to právě koná
Zachariáš, když se mu zjeví anděl. Tento první zázrak nové Církve popisuje Dr.
Lukáš, nezapomeň! Proto také dává větší
podrobnosti, než kdokoliv jiný. "Zlato a stříbro nemám". Kdyby všechny církve dvacátého století, daly
dohromady věškerý majetek, který
vlastní - kam by se hrabal Standard Oil, nebo General Motors! Křesťanstvo má
sice dnes bohatství, ale žádnou
sílu!...
Lidé rychle rozpoznali velikost zázraku - vždyť toho chlapíka tam
vídávali denně! Za posledních pár týdnů
se toho v Jerusalémě stalo mnoho!
Ukřižování Ježíše, prázdný hrob za tři dny později, podivný den Letnic - a nyní
tento zázrak! Netvoří se zde to slíbené Království? Všichni běží za Petrem a
Janem, ale Petr velmi důrazně
vysvětluje, že se to nestalo z jejich vlastní síly. A ihned je vede do
Starého Zákona, kde Bůh slibuje podobné zázraky, pakliže se národ k Němu vrátí.
Židé si měli uvědomit,
že obraz toho mrzáka, byl v miniatuře,
obraz Israele!
3:13-15... Petr přichází znovu s tou stejnou zprávou. Od této doby, tento člověk neudělá jediné
kázání, jedinou "přednášku" bez zmínky o Vzkříšení!! A přesně to
stejné dělá trochu později Pavel! Jaká
škoda že dnes - v "moderním" Křesťanství, se o tom doslechneš tak nejvýš na Velikonoce! A to
ještě ta událost bude tak "zespiritualizovaná," že nakonec nevíš, kdo
vlastně z toho hrobu vyšel - duch, přízrak, či lidská bytost! V tom směru,
se moderní křesťanští liberálové, mnoho
neliší od Svědků Jehovy!
Verše 3:19-20.. Pamatuji se, jak můj starý, dobrý učitel McGee kdysi
položil otázku: Kdyby bývali v této době Židé, přijmuli Ježíše Krista, jako Mesiáše, byl by se vrátil?
Na to, Vernon McGee odpovídá: Ano. Měl jsem toho člověka velmi rád - hodně mne
naučil - ale zde nesouhlasím! Domnívám se, že je nesmyslné "dumat"
nad nějakým "kdyby!" Bůh, ještě před existencí vesmíru, věděl že
Židé Ježíše odmítnou, a že bude třeba
"vypracovat" plán, který toto
odmítnutí "zaregistruje" jako budoucí fakt!
3:20-21.. "..kdy bude všechno nové..." Tento
překlad je špatný! To řecké "apokatastatis" znamená
"restituci," "restauraci." Ten výraz "všechno,"
dal mnoha scholastikům "půdu" pro názor, že jednou všechno, v tomto
vesmíru, bude spaseno, a vrátí se k Bohu. Už jsem o tom někde psal. Jeden z
nejlepších křesťanských filosofů 20tého století, C.S.Lewis do této
"obnovy“ zahrnuje i Satana! Podívejme se na to nejprve slovesně, potom
biblicky: Když, Pavel (Filipských 3:8)
píše: "a vůbec všechno pokládám za ztrátu.." Myslí tím skutečně všechno v tomto
vesmíru? Jistě že ne! To za prvé. Za druhé: Když se podíváš do Apokalypsy 20:10
zjistíš, že "eís tous aíônas, tôn
aíônas" = "budou trápeni po věky věků - bez konce!" A tak to říká Boží Slovo.
Toto byla transiční doba. Židé dostali poslední
příležitost přijmout Mesiáše. A jelikož odmítli, krátce potom přijde Pavel na
scénu, jako Boží vyslanec k nám, Pohanům. Co by se bývalo stalo kdyby ...... je
pouhá spekulace! Zbytečná spekulace. Oni se pro Něj nerozhodli! Bůh není nikdy
překvapen tím, co si člověk "vytáhne z rukávu!" Bůh Syn věděl, ještě před Adamem a Evou, že
bude muset projít potupnou smrtí na tom malém kopečku za městem, které se
bude jmenovat Jerusalém. Nikdo Ho nepřekvapil...
4:1-4. První pronásledování
Křesťanů. Chtěl bych poukázat na
jednu skutečnost: Kdo byl původcem Ježíšova pronásledování? Náboženští vedoucí!
Ti byli Jeho hlavní nepřátelé v době, kdy pobýval na této zemi! Zprvu to byli
hlavně Farizejové. Ale později vidíme,
že někteří z Farizejů uvěřili -
jako Nikodémus, Josef z
Arimatie, a Farizejové z 15:5.
Hlavními nepřáteli se potom stali Saducejové, kteří
nevěřili v nic!!
Shledal jsem, že největšími nepřáteli
pravého Křesťanství nejsou zloději,
vrahové, ožralkové, holky z Perlovky, somráci, či členové kterékoliv Mafie! Ne!
Jsou to tak zvaní náboženští vůdci, liberální "nábožníci,"
kterým opět vadí heslo:"Sola Scriptura," jako kdysi těm chlapíkům na
Kostnickém Sněmu! Jedněm vadí
nadpřirozeno, druhým pohled, že Bible je kompletní Boží Slovo, a že to,
co je navíc, není od Boha! Drahý Křesťane: Můžeš učit Ježíše, když z Něj uděláš
milého, příjemného učitele, kazatele, zakladatele náboženství, který souhlasí
se vším a s každým, ať už je to Muslim, Budhista, či člen Satanické kongregace!
Já jsem OK, Ty jsi OK, celý svět je OK! Ale, jakmile začneš mluvit o Ježíši,
který přišel na tento svět, odsoudil hřích, zemřel na kříži za špínu lidstva, a vstal z mrtvých, pak
spadneš rovnýma nohama do vosího hnízda! Tuto zprávu svět nenávidí!!
Když
ji počali v učedníci rozhlašovat,
spadli do "lapáku" rychleji, než "namydlený
blesk!"
A Petr s Janem se setkávají se známymi
"výtečníky". Už jsme je tu
měli dříve. že? Náš Petr, jak jsme ho znali před odchodem Krista, kdykoliv otevřel ústa, vždy něco
zbabral. Ale nyní, už podruhé, je bez
konkurence! Je naplněn Duchem Svatým, a ví, o čem mluví! Verš 4:12 si ulož do srdce! Kdyby bylo pravdou, že se dá
jít k panence Marii, Kryšpínovi, Terezce, a dalším stovkám svatých, jistě by se
o tom Petr zmínil! Nakonec to vlastně mluví Boží Duch! Ale pro Petra je pouze
jediné jméno v tomto vesmíru, a to je Boží Syn, Ježíš Kristus! Není jiné jméno,
které by tě mohlo spasit! Zákon tě nezachrání! Náboženství ti nepomůže!
Jakákoliv ceremonie, rituál nespasí!
Není zajímavé, že v celé té dlouhé historii
náboženství a dogmatismu, který tato náboženství prosazují - ani jedno z nich
nezaručí jistotu spásy? Zeptej se kněze kteréhokoliv náboženství které tvrdí, že musíš být pokřtěn, abys mohl
být spasen! Zeptej se ho, zda Ti tedy, v případě křtu, může dát stoprocentní
jistotu spásy! Ve sto případech ze sta, Ti odmítne takové ujištění dát! Na
druhé straně, já Ti zaručuji na tisíc procent, že v okamžiku, kdy přijdeš před
Boha, upřímně, jako ztracený hříšník, a povíš Mu, že jsi uvěřil(a) v Kristovu
oběť za Tvé hříchy - jsi spasen(a) na věky - a můžeš zahodit všechny starosti o
budoucnost na smetiště! Proč? Protože
Bůh slíbil, že takového člověka spasí, a adoptuje do své rodiny! "A nikdo je z mé ruky
nevytrhne!" (Jan 10:27-29). Tady máš
tu jistotu!
4:13-22.. Ani
Saducejci té doby nemohli popřít zázrak!
K popření možnosti zázraků, musíš zajít za dnešními intelektuály,
spisovateli, politiky, profesory a učiteli dvacátého století! Před několika
dny, dělali po Praze takový, nenáročný průzkum mínění. Otázka
zněla:"Věříte, že existuje Bůh?" Vím, že to nelze udělat přesně - ale
přes to mně ten jejich výsledek šokoval! Podle těch kteří tento průzkum dělali,
je u nás asi tak kolem 20 procent lidí, kteří věří, že existuje Bůh (který je,
stále ještě hrozně daleko, od Otce Ježíše Krista!). Neznám zemi na této
planetě, s nižším výsledkem, než tento! Ani v Rusku! V USA to většinou vychází
na 86 - 90 procent. Právě tak v Kanadě. Škoda, že ti lidé, kteří ten průzkum
dělali, neotočili tu otázku na těch 80% jako:"Jaké jsou vaše hodnoty? Jaký
je váš smysl života? Pakliže jsme podle vás vznikli z nemyslící, nesmyslné, neživé hmoty, proč se domníváte,
že vaše názory, vaše uzávěry na smysl existence, by měly dávat smysl?"
Jsem si vědom toho, že Církev je v drtivé menšině v tomto systému lidských hodnot - ale je nás opravdu, tak
neuvěřitelně málo?
..... Ale nakonec, příteli:
Poctivě se zamysli, podívej se do knih, a snaž se najít v historii našeho
národa dobu, kdy byl tento opravdu křesťanský! Přijdeš-li na něco, brnkni mi,
nebo napiš! Ovšem, nepiš mi o Husitech!
Táboři, Sirotci, Adamité, umírnění Husité kromě toho, že mordovali druhé,
mordovali se právě tak nadšeně, mezi sebou! Ježíš nám než odešel, neřekl:
"Jděte, a bijte po hlavě každého, který ve mně neuvěří a nebo věří
jinak než vy!" To dělal Řím od
začátku středověku a Protestanté, včetně
Luthera a Kalvina později, když se dostali k moci! Zpět k tomu zázraku. Dnes lidé tvrdí, že
kdyby nějaký te zázrak uviděli, že by uvěřili. Nesmysl! Víme, že lidé viděli
čtyři dny mrtvého člověka, jak klidně vyjde z hrobu a jde se domů najíst! Kolik
zázraků viděl ten dav kolem Krista? A kolik jich bylo nakonec shromážděno v tom
Horním Pokoji? Kolik jich bylo? Jedno sto dvacet! Vidět neznamená uvěřit! A znova: To není problém
mysli, ale srdce, a to je nakažené
rakovinou, sekulárního humanismu!
4:23-24. Modlitba, kterou zde
čteme, byla v té době tak silná svou jistotou! Obávám se, že dnešní cirkve, si
nejsou tak jisté, že Bůh je Stvořitelem všeho, jako ti první Křesťané! Dnešní
církve už o tom raději mnoho nemluví!Co kdyby Lamarck, Darwin, Spencer, či
Marx, měli nakonec pravdu? Povšimni
si, že tito první Křesťané neprosí Boha o zastavení persekuce, ale o sílu, a
odvahu toto pronásledování vydržet! Jaký rozdíl od světa! Ti lidé chtějí od Boha odvahu, aby mohli
dělat právě to, za co jsou
pronásledováni! Jediné, co chtějí, je nadále
mluvit lidem o Kristu!
5:1-11. Tato kapitola nám ukazuje pokračující následky
Petrova prvního kázání. Potom zde máme tu událost s Annaniášem a Safírou, kteří
sice byli Křesťany, ale stále ještě s jednou nohou ve světě. To bylo něco, co si začínající Církev
nemohla dovolit!
Totiž, jak to vidím já, Annaniáš a Safíra, viděli jak Barnabáš získal
pozornost, když ve čtvrté kapitole prodal majetek, a daroval peníze kongregaci.
To bylo lákavé! Ale ti dva to nechtěli „přehnat“,tak udělali to, co udělali. To
že si nechali nějaké peníze pro sebe, nebylo nic špatného! To bylo jejich
právo! Co bylo špatné, byla ta lež, a touha po získání „slávy.“ A to ještě za
pomoci nepravdy! Víš, kdysi jsem slyšel, jak McGee vyprávěl o lidském
„dávání." Poznal ze zkušenosti že lidé, mohou-li dávat veřejně, aby to každý viděl, dají až
desetkrát víc, než když dávání je tajné! A to jsou Křesťané! A proto znovu, jak
už to učím po celou tuto knihu: Kdyby
zachování naší spásy, našeho věčného
života, záviselo na našem chování, na kvalitě našeho života, udrželi
bychom ten dar tak půl dne! Proto Pavel píše s jistotou:"Vím, komu jsem uvěřil, a jsem
přesvědčen, že On je schopen udržet to, co jsem Mu svěřil, až do toho dne."
Volný překlad 2 Timoteovi
1:12. To je ta jistota
Křesťana! Ne v sebe, ale v Něj!
Tento hřích byl jeden z těch, které Jan popisuje jako "hřích k
smrti" (1 Jan 5:16). Nejedná se však o ztrátu spásy, jak učí
římsko-katolická církev! To
by Ježíš ztrácel jednu ovci za druhou! Bůh Tě může,
pakliže se rozhodne, že už nejsi na světě k ničemu, zavolat domů! Ten dar věčného života Ti už nevezme
- ale odměny nebudou! On má plné právo zakončit Tvůj pozemský život! Nezapomeň,
že jsi Jeho tvor. Dýcháš Jeho vzduch, piješ Jeho vodu, ohříváš se na Jeho
slunci, používáš tělo, které On ti dal!
5:12- 32. Víš, jaký je rozdíl mezi tehdejším, a dnešním hojením? Moderní
"hojitelé" nikdy nevyléčí všechny!! Apoštolové měli dar od Boha! Musíš si uvědomit, že v té době
nebyl ještě žádný Nový Zákon napsaný!
Církev stojí na Ježíši Kristovi. On je
základní kámen, apoštolové jsou Jeho svědci. Tyto dary dostali, aby
mohli demonstrovat, že mluví skutečně za Boha! Dnes máme, jako jediný standard
pravdy Nový Zákon, který demonstruje, a
vysvětluje všechno, co Starý Zákon připravil! To, co říkají ve verši 29, je
naším vodítkem. Očekává se od nás, řídit se zákony země, pokud tyto nejdou proti zákonům našeho
Boha! Na Tobě potom spočívá posouzení, jak daleko v tomto
hodnocení půjdeš! Toto bude Tvůj individuální soud - nespoléhej se na druhé, nedojdeš nikam! Každý z nás má svou pomyslnou
hranici, za kterou nepůjde. A nejde pouze o nějaké zákony. I to, jak blízko si
pustíš tento svět k tělu, je vyloženě
Tvá individuální volba, za kterou jsi zodpovědný pouze svému Spasiteli! Žádný člověk Ti v tomto nemůže poradit - už víš z Jana, že to co si mohl
dovolit Jan, bylo nebezpečné pro Petra!
Kde je hranice Tvé "bezpečné zóny" ví ten, který je ve Tvém srdci. Spolehni se na Něho!
5:33-39... Gamaliel, u kterého také studoval Pavel,
byl velmi moudrý muž: Jenom čas může prokázat pravdu, lidských ideí, a jejich tvůrců. Idea "věčného Říma"
vydržela tisíc let, sen Vladimíra Iljiče kolem sedmdesáti, "Nový Řád"
Adolfa Hitlera, se dožil sotva
dvanácti!
5:40-42. Opět něco protiprávného - pakliže byli
nevinní, (a to zřejmě byli, jelikož je Sanhedrin propustil) bylo jasně
protizákonné, trestat je tělesně! Já Ti něco povím: Tito naši první "bráškové" byli někdo! Za
svůj život jsem nepotkal člověka, který by děkoval Bohu za to, že může trpět
pro Ježíše Krista! A oni pokračovali v učení. Co je, vlastně to učení? Je
to osoba Ježíše Krista! Ne -
jestli máš jíst maso - ať už v pátek či pondělí, ne - jestli je ti bližší Marie, či Kryšpián, ne - zda dítě, které
zemře bez křtu, jde do pekla či do nebe! Předmětem jejich učení, byl Bůh-Syn, Spasitel. A to učení přetrvalo dodnes. Buď máš Krista v srdci, nebo nemáš!
Buď Mu věříš, nebo nevěříš! Buď je tvým
Spasitelem, nebo není! A to je ta zpráva! 6:1-15. V této kapitole vidíme výsledek prvního
"maléru" v nové Církvi. Ananiáš
a Safíra byli spasení Křesťané, kteří "padli na nos" a nemohli zůstat
v té začínající kongregaci! A to, nakonec zapříčinilo volbu starších (diakonů).
Musíš mít na mysli, že toto se děje na samém počátku Církve. Mysleli si, že
takové společenské "komuny" budou vhodné. Nebyly. Karnalita,
jinak česky bych řekl materialismus, se dostal mezi ně.
Teď se dohadují Helenisté (řecky mluvící Židé) s Hebrejci. Jedni měli
výchovu v řecké kultuře, ti druzí byli
vychováni v Mosaickém Zákoně. Povstalo nedororumění. Ani ta původní Církev
nebyla dokonalá - my nejsme prostě dokonalosti schopni! Těch sedm chlapíků bylo
vybráno, aby apoštolové měli dost času
učit. Ale i ti museli mít srdce naplněná Kristem, aby mohli splnit to, co se od nich očekávalo! Když se
podíváme na Štefana, vidíme, že měl všechny kvalifikace - ale, a to hlavně -
Štefan si byl jistý svou vírou! Nejenom vírou, která spasila jeho duši, ale
vírou, která byla schopná, přesvědčit další! Verš 6... Dnes je, po celém křesťanském světě spousta
lidí, kteří připisují velkou důležitost na "vložení rukou." Domnívají se, že se tím předává, nějaká
zvláštní moc, síla. Příteli, jediné, co tím můžeš předat, jsou nějaké
stafylokoky, či streptokoky! Pochybuji, že bys kromě těchto, mohl
"přenést" cokoliv jiného! Co vlastně znamená "vkládat
ruce?" Viděli jsme v Leviticusu, jak
hříšník pokládá ruce na obětní zvíře, (Leviticus 3:2,8,13, 4:4,15) a tím
naznačuje, že to zvíře má být obětováno za jeho hříchy! Oběť byla ztotožněna s
hříšníkem. Když apoštolové vložili ruce na další, naznačovali, že se s nimi
ztotožňují, jako s partnery! Že budou společně s nimi ve službě našemu
Spasiteli. Všimni si poznámky, že se "mnoho kněží" připojilo. Na
konci kapitoly se dostává do obrazu Štefan. Stojí před Sanhedrinem a kolem
samozřejmě halda falešných svědků. Celý ten
nahraný proces se odehrává v příští kapitole.
7:1-60. Tato kapitola je
Štefanův projev na svou obhajobu. Je to vlastně opakování historie národa
Israel a jeho rebelie proti Bohu. Nakonec obviní celou židovskou radu z vraždy
Ježíše z Nazareta. To jasně nepřidalo
na jejich lásce vůči němu! Ovšem, ať už se, Israel, jakkoliv odklonil od Boha,
vždy zůstal v národě zbytek věrných. Bůh
nezůstal mikdy, v celé historii lidstva, beze
svědků! A tak je tomu i dnes. Zdaleka ne každý, kdo
navštěvuje, nebo je členem jakékoliv křesťanské kongregace (denominace,
kostela, církve), je skutečným Křesťanem! Právě tak, jako v Israeli i přes
odpadlictví zůstala malá skupina oddaných Yahwe-mu, tak i dnes je malá (?)
skupina těch, kteří nečekají na nějaký ekonomický zázrak, "Pochod do
Evropy," nebo "zašití ozónové díry," ale čekají na ten Hlas,
který je zavolá domů. Štefan se stal první obětí pronásledování Křesťanů.
Začala to malá skupina Židů, ke které si "přisadil" král Herod (Skutky 12:2). Ten malý potůček odporu k
něčemu novému, se rozlil v řeku krve, dábelskou nenávistí Nerónovou, závistným
strachem Domitiánovým, chladným opovržením Marcusovým, čistkami Deciuse,
vychytralými intrikami Valeriána a nakonec chladnou právní myslí Diokleciánovou. O této době je známo tak málo
- a to nejen v naší zemi - tak mi
dovol, abych věnoval malou chvíli vzpomínkám,
vděku a úcty k těm, kteří zaseli vlastní krví, ta první semínka toho, co
jsme přijali i my. Čti: Žádná
jiná víra, (vyhýbám se výrazu "náboženství") by nikdy bývala
nepřežila tak dlouhé období kombinované oposice židovských bigotů, řecké
filosofie a politické síle Říma! Nic než Boží dílo mohlo nakonec zvítězit nad
tolika nepřáteli pouze morální a spirituální silou - bez použití jakýchkoliv
lidských zbraní! ..... Tyto
trpící ctnosti, odvaha, víra až na smrt, jsou ty nejsladší a nejšlechetnější
plody Kristova Těla! Není to ani tak
můj obdiv k utrpení, kterým tito naší bratři a sestry procházeli - i když to
samo o sobě bylo strašné - ale k tomu duchu, skrze který byli schopní to unést!
Muži a ženy všech společenských vrstev, urození senátoři, učení biskupové,
negramotní řemeslníci a nemajetní otroci, milující matky, krásné, křehké mladé
panny, mladí chlapci, mladí muži,
nevinné děti. Všichni jistě měli své životní sny, Všichni ti - ne v nějaké slepé indiferenci či v tvrdohlavém
vzdoru, ale tak, jako kdysi jejich Spasitel, přijímali svá, neuvěřitelná muka
ve skromné resignací, v něžné pokoře, v radostné víře a s odpouštějíci láskou!
To muselo pohnout i tím nejchladnokrevnějším katem! "Jen si
poslužte," posmívá se Tertulián vládcům. "Oheň, meč, dravé šelmy nás
drtí na prach. Čím více nás zabíjíte, tím rychleji se rozmnožujeme!“ Jistě,
byly i případy, kdy povrchní (dnes bych řekl nominální) Křesťané, se uchylovali
k podplácení autorit (libelatici), nabízeli zápalné oběťi bohům (thurificati),
nebo se vzdali Písma a odevzdali je autoritám (traditores). Podle svědků jich
mnoho nebylo. Tito byli - povětšinou - z kongregací vyloučeni, a dokonce - v
některých případech, jim bylo odmítnuto znovupřijetí! Osobně bych s tím v
žádném případě nesouhlasil - Ježíš Petra také nevyloučil!!
I když přijmeme tyto vyjímky, mučednictví prvních třech set let, zůstává
velkolepým jevem v historii, a jasným důkazem Božského původu Křesťanství. Druhá
fáze pronásledování Křesťanů - ať už je to vyvraždění Albigenských,
Waldenských, masakr Huguenotů v Paříži, Španělská Inkvisice pod Torquemadou,
vraždění Protestantů v Holandsku za knížetem z Alvy, John Wycliffe, Jan Hus, poprava českých pánů po bitvě na Bílé Hoře a
další, byla jistě mnohem
početnější co do obětí, ale
musíme brát v úvahu celkový počet
Křesťanů v první fázi a Křesťanů ve fázi druhé! Jistě, pouze za 18 let
Španělské Inquisice za života Torquemady, bylo "potrestáno" asi 105 tisíc lidí, z toho osm tisíc osm set upáleno za živa! Měl bych toho mnohem, mnohem víc, ale nechci
nyní zabíhat do dob, kdy tak zvaní Křesťané, (četl někdo z vás záznamy z
Kostnického sněmu?) proto, že měli moc a
báli se o ní - zabíjeli nelítostně každého, kdo prohlašoval, že
jediný standard pravdy je Bible! Ovšem nelze odsoudit Křesťanství za zločiny
konané ve jménu Krista! Co učí Ježíš v Marku 9:38-40, a v Lukáši 9:49-50? On je
naším vzorem! Ale vraťme se k těm
prvním Křesťanům. Z lidského hlediska to vypadalo, že by mohlo dojít k
totálnímu vybití Křesťanů! Počal se rozšiřovat názor, že nakonec i Kristus
učil: "Budou-li vás pronásledovat
v jednom městě, uprchněte do druhého!" (Matouš 10:23) Kongregace ve Smyrně vydala prohlášení, že "odmítá
chválit každého, kdo se úmyslně vydává
svým katům." "Bible tak přece
neučí!"
Ale jak tam Štefan umírá pod sprškou
kamenů a s modlitbou k Bohu za své vrahy, Bůh už v tom krvežíznivém
davu, má "na mušce" mladého, vzdělaného Farizeje, který tam hlídá
pláště katů Štefana, a který se stane
apoštolem. A zkrze tohoto svého vyslance nám Bůh vysvětlí všechny ty, doposud
nepochopené Boží pravdy. Pavel nám
ukáže rozdíl mezi Zákonem a Milostí, mezi náboženstvím a Křesťanstvím, mezi
Spásou jako odpracovanou odměnou a Spásou, jako Dar Boží Lásky. Štefan umírá,
ale jeho pochodeň dostane do ruky další "závodník," (Filipským 2:16)
který ovšem o tom ještě nemá ani potuchy! Až jednou, tam někde na cestě do Damašku, pozná Šavel z Tarsu smysl
svého života. A za nějakých devatenáct set let později to vysvětlí i mně. Jak
už jsem napsal na konci knihy Jozue: Těším se na ten den, kdy se budu moci
posadit s Pavlem, někde u kulatého stolku zahradní restaurace v Novém Jerusalémě, a poslechnout si jak to viděl on...
8:1-25. Předešlá kapitola končí
první částí 1:8: Jerusalém!
Další Kristův příkaz byl Judea a Samaría. To nám ukáže
tato kapitola. Šavel e pronásledováním Církev, vlastně Církvi i pomáhá!
Většina, kromě apoštolů, se rozprchne po okolí, a začnou svědčit mimo hlavní
město. Jak zde čtu poznámku o
Štefanově pohřbu, napadla mne jedna debata, kterou jsem slyšel kdysi před lety.
Způsob křesťanského pohřbu. Není kremace pohanská? Bible o tom nic neříká, a to je to hlavní! Nikdo spásu neztratí, nechá-li se spálit!
Jenom mně napadá verš z Jana 12:24! Já osobně, vidím pohřeb Křesťana, jako když
ukládáš tělo do motelu, aby si odpočinulo, než si ho jednou
"vyzvedneš." To je můj názor. Jistě, jsou lidé, kteří se domnívají,
že nám hrozí nedostatek míst v zemi.
Víte, tato země přijímala těla po
tisíce let - a stále je tam místa dost!
Saul se snaží zničit Církev, a je přesvědčený, že dělá
Bohu službu! Já se domnívám, že nikdo
nemůže zranit Církev "z venku!" Na druhé
straně rána "zevnitř" je vždy
nebezpečná - a jak bolí!
Teď skrze Filipa, jde Slovo do Samarie. Právě tak, jako měl schopnost dělat
zázraky Štefan, tak ji měl i Filip. Tento dar neměl každý - pouze ti, kteří
byli ve vedení, kteří roznášeli tuto zprávu do světa. Později přišel den, kdy
tyto dary zmizely. Zmizely brzy po odchodu apoštolů. V čase, kdy Písmo bylo
kompletní, začala být znamením správná doktrina, správné učení, nikoliv
schopnost dělat zázraky! Protože se
Křesťanství rozšiřovalo velmi rychle, dostali se tam i lidé, kteří ve
skutečnosti nevěřili, přesto že tvrdili, že věří. S jedním takovým se
setkáváme. "Velký mág" Šimon, nebyl právě tím nejskromnějším člověkem
v Samarii! Lidé ho považovali za boha. Dodnes se nezměnili. Nenech se nikdy
oslnit nějakým "zázrakem," zkontroluj si, zda ten či ta správně učí
Boží Slovo! To je důležité! Když
se díváš na člověka, zapomínáš na Krista! A ne každý, kdo říká že je Křesťanem, jím opravdu je! Samaria kde Filip učil, je na sever od
Jerusaléma. Teď je mu řečeno, aby odešel na jih od města. Ten eunuch mi
připomíná dnešní lidi, kteří si
stěžují, že se Bibli nedá rozumět. Jistě, na 53 kapitolu Izaíáše se Židé dívají
zcela jinak, než my. Filip tam stojí jako "stopař" a ta otázka musela
znít jako nebeská hudba!
Člověk, hledající pravdu - a
Filip, který tu pravdu zná! Ti dva nemají nějakou
intelektuálně-filosofickou debatu. Filip mu říká o Kristu. Jedině když slyší
slovo Boží, může být člověk spasený. Filip měl zkušenost se
Šimonem-kouzelníkem, a tak si chce být jistý, než toho chlapíka pokřtí. Nakonec
eunuch vyjíždí ze stránek Písma a je zcela možné že tak nějak počalo
křesťanství v Habeši! Koptická cirkev je jednou z nejstarších církví světa.
Filip také odchází z Bible, někde na náměstí v Césareji....
9:1-25. Toto
je snad, nejznámější obrácení (konverze)
v historii. Šavel z Tarsu - vzdělaný, rozhodný, neúprosný nepřítel
mladé, rozvíjející se Církve a Krista, se promění v apoštola Pavla, kterého hlad, zima, vyhrůžky či nebezpečí,
neodradí od namáhavé cesty z města do města, ze země do země kde učil, a hlavně
interpretoval vůli svého Spasitele, do posledního dechu v římském vězení
Marmora. Můj učitel McGee tvrdí o Pavlovi, že nikdo z lidí tak netrpěl
pro Kristovu pravdu, jako Pavel. Můj obdiv pro tohoto, snad nejinteligentnějšího
Křesťana prvního století je veliký, jak už víš - ale ve světle utrpení těch
našich prvních "sourozenců," o kterých jsem se zmínil na předešlých
stránkách - bych s tím nesouhlasil. Na druhé straně od okamžiku, kdy Pavel
potkal Krista na cestě do Damašku, až do posledního záznamu, který o něm máme -
tento muž, neměl ani okamžik pochyb,
strachu, zaváhání, nebo zlomu, ve smyslu Petrova zapření Krista! Kromě toho - a
to hlavně - nám Pavel vysvětluje Kristův odkaz tam, kde by mohly vzniknout
rozporné názory. Neznám nikoho (dnešní "experty" nevyjímaje), kdo byl
schopen lépe zobrazit ducha toho skutečného Křesťanství a tím i povahu našeho
Boha lépe, nežli můj milovaný Pavel. Proč začal Saul okamžitě učit o Kristu?
Protože byl naplněn Božím Duchem! Počal učit v synagogách, že Ježíš je Božím
Synem. Příteli,
nejdříve musíš vědět kdo Kristus je, než budeš moci uvěřit, co udělal!!
Jenom proto, že je Bůh-Syn, mohl zemřít
za naše hříchy! Já bych to udělat nemohl - nemohu zemřít ani za své
vlastní hříchy! Žádná lidská bytost by nemohla svou smrtí zaplatit za hříchy
jiné lidské bytosti. Jenom Bůh to mohl udělat.. A to je první pravda, kterou
musí každý pochopit...
9:26-31. Není divu, že Pavlovi v Jerusalémě nevěřili. Něco takového
vzbuzuje stejnou důvěru, jako když bývalý estébák horuje dnes pro demokracii!
Ale starý dobrý Barnabáš to všechno
zachránil. Zaručil se za Pavla a tím napětí pokleslo. Nakonec byl Šavel, který začíná být Pavlem v 13:9,
přijat do kongregace. Pouze Židé řeckého původu, se proti němu postavili tak
silně, že plánovali jeho smrt. 9:32-43.
Petr, jako ostatní apoštolové, měl tento zázračný dar nejenom hojení, ale i
obnovení života. Někdo by se mohl otázat:
Je šití také dar
Ducha? Jistě, pakliže ten dar používáš pro Boží slávu! Někdo umí učit, někdo
vysvětlovat, někdo utěšovat, někdo péct dobré buchty, někdo uklízet. Záleží na
tom co je v Tobě, proč děláš to, co
děláš! Služba Bohu není jenom se ohánět Biblí, a každému povídat jak to vidíš
Ty! Někdo neumí příliš mluvit, nebo
učit a vysvětlovat - ale pakliže to co dělá, vykonává s vědomím služby
pro Krista - je to v očích Boha stejné, jako když přednášíš davům! Nezapomeň,
že pro Boha je důležitější motiv, než výsledek! 10:1-48. Celá kapitola pokračuje službou
Petra. Petr později pomalu zmizí ze stránek, a jeho místo převezme Pavel.
Přestože Pavel je apoštolem, kterého Bůh poslal mezi Pohany, byl to Petr, který ty dveře pro nás otevřel!
Uvědom si, že Pavel je v té době v Césareji (9:30), a je možné, že
zbytek apoštolů učil podél pobřeží. Dnešní Tev Aviv je ve skutečnosti částí
staré Joppy. Kornélius byl centurion-setník, což znamená, že byl velitelem nad jedním stem římských vojáků.
Byl člověkem, který ve spirituálním
smyslu uznával Boha a svou závislost na Něm. Dnes by se mohlo říci, že je to
člověk, který chodívá občas do kostela,
je přátelsky nakloněný k náboženství, ale Křesťanem není. Tak by mohl dnes
vypadat náš Kornelius. Na tohoto člověka by se asi vztahovaly Pavlovy verše
1:19-20 v knize Římanům. Kornelius žil
podle světla, které v sobě měl. A zde je Boží odpověď na tu věčnou otázku: A co ten chudák Pohan, který nikdy
neměl příležitost poznat Boha?
Je ztracený? Odpověď je: Bůh
vždy dodá dostatek světla člověku,
který hledá, a umožní mu, aby slyšel tu
zprávu! Pavel bude jednou tím velikým apoštolem k nám, Pohanům,
ale nejdřív si ho Bůh podrží na čas
někde v Arabské poušti na "přeškolení", viz poznámku v Galackých
1:17. Ale nyní je zcela nutné, aby Petr byl připraven Bohem! Za prvé: Petr
neměl zdaleka bystrost a vzdělání, které
měl Pavel, a tak ho Bůh používá zcela
jiným způsobem.
A je to Šimon
Petr, který musí otevřít ty dveře pro
Pohany. Proč? Bůh zde použil jednoho
z těch zarytých bigotů, extrémistů té doby - aby udělal něco, co by si
nikdo jiný nedovolil! Jedině orthodoxní, konservativní judaista mohl přesvědčit
ostatní Židy, že ho k tomu pověřil Bůh! Pavlovi by Židé nikdy neuvěřili,
protože se mylně domnívali, že Boží spása je pouze pro vyvolený národ! Později
poznáš, co to dalo Pavlovi práce, vysvětlit tomuto národu v dopise Římským, že
spása je pro celý svět!
Verše 25-26. Jaký kontrast nabízí Petrova reakce, když vidíme - tak
často - až uvěřitelnou servilitu projevovanou vůči hodnostářům některých
náboženských denominací! Když Petr vešel do domu, opět padla jedna tisíciletá
tradice: Žid v domě Pohana!
A Petr, i když je mu jasné, že je poslán Bohem, necítí se zcela
jistě. Nakonec i ta jeho první věta není zrovna přívětivá. Jak by se Ti líbilo, kdyby k Tobě přišel
někdo na návštěvu a na úvod by řekl:
"Přicházím do domu, který nepovažuji za čistý?" Petr to
"zjemnil" druhou částí věty. Zdálo by se podivné, že se Petr ptá proč
ho pozvali, když to ví od Boha - ale myslím, že je v této chvíli "u
volantu" Svatý Duch, a nenechá Petra, aby začal hned povídat a povídat.
Nedovolí mu aby začal amatérsky. Nakonec,
Kornelius je první ze stamilionů! Ta celá událost je občas nazývána
"Pohanské Letnice." Petr stojí v úžasu, když vidí, jak prvni Pohané
dostávají Božího Ducha! Ty jazyky které slyšel mu byly důkazem, že Bůh je
ochoten spasit kohokoliv, kdo přijme Jeho Syna! Ještě jednu zajímavost: V Písmu
máme tři pozoruhodné konverze: Habešský eunuch, Pavel, a Kornelius. Ze třech
synů Noeho, vzniklo dnešní lidstvo. Chám (Ham), Šém (Shem) a Jefet (Japheth).
Eunuch byl potomkem Cháma, Pavel Šéma, a Kornelius Jefeta. Ve všech třech
případech to byl Duch Boží, který
použil člověka a Boží Slovo...
11:1-30. A hned začíná první roztržka: "Ty jsi vešel do nečistého
domu, a jedl jsi tam! To byla strašná věc!" Upřímně řečeno - ještě měsíc
před tím by Petr určitě souhlasil, že je to něco odporného vejít do domu
Pohana, a pojíst s nim. Nakonec i ti nejnáboženštější nábožníci museli
sklapnout pusy a přiznat, že to byla Boží vůle! Ovšem, ještě i nadále byl
Kristus kázán pouze Židům - ať už
hebrejským, nebo helénským. Začíná se
nám představovat Barnabáš. Musel to být výborný člověk, jak ho uvidíme později. A tak Jerusalém posílá Banabáše
do druhého největšího střediska Křesťanů - Antiochu. Jak tak kongregace
vzrůstala, Barnabáš viděl, že bude potřebovat pomoc. A koho jiného, lepšího by
našel? On ví, kde hledat! Vypraví se do Tarsu a najde Saula. Zde v Antiochu
jsme dostali to nádherné jméno "Křesťané." Na konec Saul posílá pomoc
a podporu kongregaci, kterou pomáhal kdysi ničit. A to je Křesťanství, jak má
být!
12:1-25. "Král Herodes" je Herod Agrippa 1. Vnuk Heroda
Velikého. Toho, který chtěl zabít Ježíše. Zdá se, že nikdy nebyla rodina tak
silně spojená v nenávisti vůči Bohu, jako všichni ti Herodové! Pokud víme,
žádný se nikdy neobrátil. Antikřesťanská persekuce, která začala na náboženské
bázi v kruzích farizejských, potom saducejských, přešla na bázi politickou. Je
možné, že si král chtěl "šplhnout" u některých z těch vlivných
skupin. Janův bratr Jakub, je druhý po Štefanovi, který je jmenován jako oběť persekuce. Celá ta událost s Petrem -
jistě, je to zázrak - ale nejvíc se mi líbí verš šest! Petr má být ráno
popraven a spí jako dudek! Ano, to už je jiný Petr, než tam v tom paláci! Tento
Petr opravdu ví - že ať se stane
cokoliv, Bůh se o něj postará! V tom
smyslu napsal později Pavel v knize Římským 8:28 to co napsal.. V tom je ta síla!!
Verš 12. To co nazýváme "kostel," začalo
mnohem později. Nejméně 150 let později. První Křesťané se scházeli po
domovech. Vlastně "kostel" je pouze budova, ve které se "kostel"
(kongregace) schází. "Kostel" je kongregace věřících, kteří se
scházejí v určité budově. V angličtině je to jasné: "church" je
kongregace, "Church,"
(Církev), jsou ti skuteční Křesťané z celého světa. Nakonec Bůh drží
Heroda, zodpovědného za světlo, které dostal a odmítl. Obléknutý do drahých,
zlatem protkaných šatů, uprostřed - jak se domníval - slávy a potlesku, umírá
hůř, než pes! Jak se zdá, podle verše
24, celá ta persekuce Církvi vůbec neublížila. Barnabáš a Saul opouštějí
Jerusalém, berou sebou Jana Marka, a kapitolou 13 začíná další kapitola v
Křesťanství: Invaze do světa!.
Kapitoly 13 a 14. Toto je
poslední hlavní rozdělení knihy Skutků. Opět se vracím k verši 1:8: "Budete mými svědky!" To je
cesta, kterou se Kristovo evangelium dostalo k mým předkům a k Tvým předkům! My
dnes víme co víme, věříme co věříme proto, že nějaký ten náš křesťanský bráška
nebyl líný, vydal se na cestu, a "poslal to dál!" A právě tak je
poviností naší generace "poslat to dál." Ale stále je nás tak hrozně
málo, v poměru k obyvatelům této
planety!
V té vlně křesťanské invaze do světa, se stane Pavel dominantní
osobností, a Petr pomalu odchází ze scény. Bůh jej použil pro židovský národ
tam, kde by Pavel nikdy neuspěl, ale hlavně: Petr otevřel dveře pro nás, Pohany. Opět: Nikdo jiný neměl autoritu a
důvěru legalistických Židů, aby to mohl s úspěchem vykonat! Povšimni si, že je nevysílá kongregace v Jerusalémě -
ale z Antiochu. Jerusalém neměl tak nadšeného misionářského
ducha, jako Antioch.
První misionářská výprava začala jako "Barnabáš a Šavel".
Netrvalo dlouho a Bible představí namísto Šavla, Pavla, (verš 9) a změní i
pořadí: Pavel a Barnabáš. Mají sebou i Jana Marka. Od samého počátku adoptoval
Pavel metodu, kterou nikdy nezměnil. Ať byl kdekoliv, nejprve použil místní
synagogu jako odrazový můstek, odkud začal učit evangelium. Proč změnil své jméno? Pavel znamená "malý."
Slyšel jsem názor, že to Pavel učinil ze skromnosti - že už nechtěl nosit to
hrdé jméno Šavel (Saul). Druhý pohled je, že se nechal přejmenovat podle svého
prvního konverta, který se jmenoval Sergius Paulus ze Salamisu. Kdo ví.... Chtěl bych upozornit, že Pavel měl ty stejné zázračné dary, jako
ostatní apoštolové. Když chtěl mluvit o Kristovi na Paphosu, nemohl jim říci,
aby si to zkontrolovali v Novém Zákonu! Nemohl říci: Podívejte se do dopisu
Římanům, Efezským, Filipským, a tak dále - protože ani jedna řádka z těchto,
nebyla ještě napsána! Oni se nemohli
podívat na stránky Janova evangelia - Jan ho ještě nenapsal!
Jak
rozeznají Pavlovu autoritu? Jen
zkrze jeho schopnost nadpřirozených, fyzicky nevysvětlitelných činů! Jak jinak?
Ale dnes, když už máme celou tu pravdu na papíře, máme zcela jinou autoritu:
"Pakliže k vám
přijde někdo, kdo nemá toto učení,
nepřijímejte ho do svého domu, ani mu nepopřejte šťastnou cestu!".Tak se na to dívá Jan, v
druhém dopise, desátý verš. A to je Boží příkaz Nového Zákona. Verš 13. Doktor
Lukáš se chová jako dokonalý gentleman. Ani trochu ostré kritiky na hlavu Jana
Marka, který se zřejmě rozhodl desertovat, ať už z jakýchkoliv důvodů. Zřejmě,
(a to je pouze spekulace) když uviděl v Perga a Malé Asii vůbec, skutečné,
démonické Pohanství, nebezpečí, nepřátelství a nenávist, utekl domů k mamince! Později uvidíme, že se tato
skutečnost stane podnětem k vážnému rozporu mezi Pavlem a Barnabášem - až je to
rozdělí. Tentokrát Pavel pravdu neměl! A já jsem rád, protože přes naše slabé
chvíle máme jistotu, Nakonec se Marek rehabilituje i v očích Pavla. (2 Timot.
4:11).
Jedno z nejkrásnějších kázání, které - podle mne - Pavel pronesl, bylo v
Antiochu Pisídijském. A zase vidíš, že jádrem jeho přednášky je smrt a
vzkříšení Ježíše Krista! Petr je učil, Pavel je učí. Ať mi nikdo neříká, že ti
dva spolu nesouhlasili! Verš 33,
poukazuje na Žalm 2:7, který nehovoří o Kristově narození, ale o Jeho
vzkříšení! Tato "přednáška" musela dát vznik mnoha diskusím! Nakonec
se Židé postavili proti Pavlovi. Na druhé straně Pohané, chtěli slyšet víc. A
to se bude opakovat. Pavel bude nejdříve kázat Židům, a potom Pohanům. Ve
čtrnácté kapitole Pavel a Barnabáš čelí - téměř neproniknutelné hradbě
Pohanství v Galacii. Je zcela možné, že to byla ta nejobtížnější misijní oblast
ze všech! Stačí si přečíst Pavlův dopis Galatským. Napsal ho skupině lidí,
jejichž spirituální oči se dívaly na zcela jiný cíl, než jaký učil Pavel. Podívejme se na ně na okamžik - historicky:
Tento lid keltického původu se jmenoval Galové, To znamená, že měli stejné
předky jako ti, kteří obývali Francii. Ve čtvrtém století před Kristem udělali
invazi do Římské říše a dobyli Řím.
Později vtrhli do Řecka a obsadili Delfy.
Na pozvání Nikomeda 1. krále Bithynie, vtrhli do Malé Asie, a pomohli mu
v občanské válce. Byli to rození válečníci.
Nakonec se usadili i v Malé Asii. V roce 189 před Kristem byli porobeni
Římem, a stali se římskou provincií. Jejich hranice byly pohyblivé, a po mnoho
let si udrželi své zvyky a jazyk. Kongregace, které Pavel založil na své první
misijní cestě, byly zahrnuty politicky do teritorie Galacie, a tak je také
Pavel pojmenoval. Byli to světlovlasí orientálci, o kterých Julius Caesar kdysi napsal:
„Jejich slabostí je, že jsou nestálí ve svém rozhodnutí, milují změnu, a
nedá se jim věřit!“ Jiný spisovatel o nich píše: Jsou upřímní, prudcí, citliví,
velmi inteligentní, marniví, nestálí.. Většina západního světa, Spojených
států a Kanady jsou z jejich krve. To
je také důvod, proč tolik "ismů" a kultů vzniklo právě v této části
světa! Prostě lidé nestálí. Jeden den následují jednoho silného vůdce, druhý
den se jim líbí jiný. A proto také
potřebovali tak ostrý dopis, jaký jim napsal
Pavel! Když bys sledoval Pavlovu cestu na mapě, viděl bys že přešli
podélně Kypr, potom se plavili do Pergy, Antiochu, Ikonie, Lystry a Derbe. To
byla města Galatie, v srdci Malé Asie.
V Ikoniu se jim příliš nedařilo i když vidíme, že se přes Ikonii vraceli
zpět, to znamená, že tam museli přece jenom pár Křesťanů získat. Lystra..Vidíš
že měli větší práci s lidmi po tom zázraku, než se zázrakem samotným! Chovají
se přesně tak, jak je všichni popsali. Jeden den se Pavlovi klaní jako bohu,
druhý den jej ukamenují k smrti! Byl
Pavel mrtvý? Jsem přesvědčen, že ano! A věřím, že se o tom zmíňuje v 2 Korint. 12:2-4. "Ten člověk"
je Pavel! Pavel podle mne, tam ležel mrtvý - a Bůh ho vzkřísil. Už to, že po
ukamenování, které, i kdyby nekončilo smrtí, zanechá člověka při nejmenším s
polámanými kostmi a rozbitou hlavou - se Pavel zdvihne, otřepe a jde dál - to samo o sobě je již
zázrak! Nakonec se Pavel s Barnabášem vracejí, aby podali zprávu kongregaci,
která je vyslala. Když se Kristova zpráva vydala do světa, její přívrženci se
skládali totálně z Hebrejců. Jak tak vznikaly kongregace v Galatii, skládaly se
v drtivé většině z Pohanů. Tu a tam snad se mohl přidat nějaký ten Hebrejec,
ale ve většině případů, Pavlova učení po synagogách, Židé zprávu odmítli. Když
potom přednášel Pohanům, ti byli ochotni uvěřit.
15:1-41. A teď, když začínají vznikat kongregace složené pouze z Pohanů,
přicházíme k první krizi mezi Křestany. V Judeji bylo mnoho křesťanských konvertů z řad Farizejů, kteří neměli nejmenší úmysl
vzdát se Mosaického systému! Tvrdili, že Pohané se mohou stát Křesťany pouze skrze Zákon. Ve skutečnosti věřili, že
nikdo nemůže být spasen, aniž by byl nejprve obřezán! A tak
vznikly nové otázky, a apoštolové musí tuto krizi řešit! A tak se
sešel první sněm v Jerusalémě. Celou historií Křesťanství vidíme sněmy, které
musely řešit veliké a důležité otázky a problémy, jako na příklad platnost a
neomylnost Písma, Kristovu božskou podstatu a na druhé straně Jeho lidství, a podobné. I dnes by
bylo zapotřebí křesťanského sněmu, ale to už je zřejmě nemožné. Příliš mnoho
církví se vzdálilo od osoby Ježíše Krista! Problém není v nějakém
rituálu, či členství v té, či
oné denominaci - centrální otázka je osobní vztah každého jednotlivce k osobě
Krista!
Mnoho lidí nosí velké Bible pod paží, zpívají hlasitě na kůru, či ve sboru v
neděli, ale v pondělí ráno, je jejich Kristus, v nějakém tom šuplíku almary,
aby byl opět vytažen a oprášen příští neděli. Verš první představuje spornou
otázku. Teď nejde o to, zda má být člověk obřezaný, zda má jíst maso, nebo ne -
ale: Musí
člověk tyto věci konat, aby mohl být spasený? Budu se snažit vysvětlit a hlavně osvětlit
tento jejich problém, který se táhne jako stará žvýkačka bez chuti - po
staletí, a drží se nás dodnes. Doktor Lukáš píše v originále: "a dostali se do nemalého sporu." To znamená že to byla
velmi horká debata! Musíme
si uvědomit, že je zde - na potazu - celé Kristovo evangelium! Tak
tedy: Za prvé zde máme fakta evangelia. Pavel nám tato dává v prvních pěti
verších 1 Korint. 15. Jsou
to smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše
Krista! Za druhé je tu interpretace těchto
skutečností. Tato tvoří
základní pravdu v dopise Galatským, a "crux" této pravdy je v
3:22, hlavně ve třech slovech: "těm, kteří uvěří".. "Co musím udělat, abych byl spasen? Nic
více, nic méně než uvěřit!! A opět, Galatským 2:16 :
"Našimi skutky nebudeme spaseni." (volně) V tom prvním století Judajisté-legalisté, nikdy fakta evangelia
nepopírali - bylo příliš mnoho svědků! Hádka, či "horká diskuse" byla o interpretaci těchto
faktů!
Co pro nás Ježíš, na
tom kříži udělal? Je to, co On udělal,
dostatečné pro naší spásu? Nebo musíme
jít ještě navíc, skrze nějaký rituál, abycho byli spaseni? Musíme
jít ke Kristu skrze Zákon? To jsou otázky, které se ptali.
15:5.. Vidíš, že chtějí něco přidat k evangeliu Krista!
Příteli,
jakmile něco přidáš k tomu, co vykonal
Kristus - nemáš Křesťanství, ale
náboženství!!
Jediný přístup ke Kristu, je
skrze víru! On nic jiného
nepřijme! Je pouze jedna otázka, kterou
dal Bůh ztracenému světu:"Co
jsi udělal s mým Synem, který za tebe
zemřel?" Bůh nám nedává nedělní školu slovy: "Chci, abys byl hodný(á), chodil(a) do kostela každou
neděli, a dělal(a) to a to!" To je učení každého náboženství! To
nepřichází od Boha! Bůh se ptá:
"Můj Syn za Tebe zemřel. Co s Ním uděláš?" A odpověď na tuto otázku
rozhodne o Tvé budoucnosti..
A to je, co ve skutečnosti
probírali na tom prvním sněmu.
Pro Petra to není nějaké nové rozhodnutí. Uvědom si, že ho Bůh poslal
do nečistého domu nečistých Pohanů, kteří nedodržují Zákon, nejsou obřezaní, a
jedí vepřové! Petr byl očitým
svědkem, jak je v okamžiku Bůh spasil pouze skrze evangelium Krista! Ne skrze Mosaický
Zákon a oběti! Petr sám se musel
poučit, že spása nezáleží na tom, co piješ, či jíš, zda dodržuješ sabat či čtvrtky, či nic, zda chodíš do synagogy či ne! Spása je jen a jenom
skrze víru v to, co pro nás udělal Kristus!
Příteli, Ty
nemůžeš ani pohnout prstem, aby sis vysloužil spásu! Ježíš Kristus to všechno
už udělal před devatenácti sty lety! Vše, co od Tebe Bůh vyžaduje je abys
přijal Jeho Syna, který za Tebe zemřel. Petr říká ve verši deset, ohromující
přiznání! Říká, že ani on, ani nikdo jiný, byl kdy schopen plnit Zákon! Bůh
nemůže spasit skrze Zákon, protože ho nikdo nebyl schopen dodržet! Teď bych se Ti chtěl podívat do očí, a
zeptat se : Proč nepřiznáš, že jsi ztracený hříšník? Proč neřekneš, že Bůh z
Tebe žádnou radost mít nemůže, že nejsi ani schopen být dobrý(á)? Proč nejdeš k Bohu jako ztracený člověk, a
neřekneš Mu, že chceš Jeho Syna jako svého Spasitele? On Tě přijme! (Jan
6:37) Byl to jistě velmi silný tabák
pro všechny přítomné. Bylo to, jako by stáli s nosy přimáčknutými na okno do
nové budoucnosti, která se zrodila na svátek Letnic. Ještě byla v plenkách!
Někteří lidé dodnes nepochopili, že žijeme v období milosti, kdy Bůh spasí
jenom skrze víru, a proto raději nekritizujme tyto chlapíky, kteří stáli
na prahu!
Nakonec celý sněm se rozhodl na tom, že pohanští Křesťané nebudou
povinní držet Zákon. Jenom by je žádali aby se zdrželi požívání krve. Ne jako hříchu, ale jako
výrazu slušnosti vůči židovským Křesťanům, kterým požívání krve bylo odporné. O
mase, které bylo obětováno bohům, a potom prodáváno v obchodech píše Pavel -
ale to vezmeme později. Proč je nabádají, aby se vzdali smilstva? Smilstvo bylo
mezi Pohany tak běžné, jako oběd! Dokonce bylo obsaženo v náboženských
rituálech. Jejich svědomí bylo zcela otupené - je správné, že jim to
připomněli! Víš, když porovnáš
evangelium Ježíše Krista, a Mojžíšův Zákon,
vidíš hned ten ohromný rozdíl: Zákon odsuzuje! Zákon je zrcadlo, které
ukazuje Tvou špínu. Když se do něj podívám, řekne mi: Ty jsi samá špína! Podívej se, jak vypadáš! Jak
daleko od Boha jsi se dostal! S Tebou se nedá už nic dělat! Jsi mimo možnost
opravy! Ale podívej se na
Kristovo evangelium: Pojď se mnou domů! Pojď - ať jsi jakkoliv špinavý, já Tě
očistím! Miluji tě - zemřel jsem, abys Ty mohl žít! Uvěř mi, a budeš šťastný!
Vidíš ten rozdíl?..
Pavel a Barnabáš..... Víme už, že Barnabáš byl velmi srdečný, štědrý chlapík.
Je ochoten dát Markovi ještě jednu příležitost. Ovšem, i on je velmi tvrdohlavý, když už se rozhodne. Pavel, má
také své názory. Víš, je to zcela uklidňující když se tak na ně jeden dívá. Učí
mně to, že lidé nebudou vždy souhlasit, ani Křesťané, ale, a to hlavně:
Neroztrhli se tak, že by každý založil
svou vlastní kongregaci, či denominaci! Ani Církev tím nijak neutrpěla! Jediné, co mezi nimi bylo je
skutečnost, že spolu nesouhlasili! To je všechno. Další stránky už Barnabáše
neuvádějí. Odplul na Kypr a měl tam výbornou kongregaci. Nakonec to byl jeho
domov. Jeho slovo se později rozšířilo do Severní Afriky. Od této chvíle,
budeme mít na očích pouze Pavla...
16:1-40 Začátek druhé Pavlovy
misionářské cesty se otevírá již v posledních verších předešlé kapitoly. Pavel
s Barnabášem založili mnoho kongregací,
Pavel jde zkontrolovat hlavně
kongregace v Galacii, kde nastal problém s legalistickými Židy, kteří se
je snažili dostat pod Mosaický systém. A proto Pavlův dopis Galatským, je jeho
nejsilnější obhajoba doktriny o spáse,
pouze skrze víru. Nejenom
je hříšník spasen Boží milostí skrze
víru, ale je v té spáse - po celý jeho život na zemi - udržován v Boží rodině opět, ne vlastní snahou, ale
milostí! Pavel přichází
znovu do Derby, a odtud do Lystry, kde najde mladého pomocníka Timotea. Znal jeho babičku a matku, a sám získal toho
mladého muže pro Krista za předešlé návštěvy. A tak ho béře sebou. Tento nový
"team" je Pavel, Silas a Timoteus. Chtěl bych ještě poukázat na
Pavlovu metodu. Když navštívil Jerusalém, měl sebou Tita, který nebyl obřezaný
- a Pavel neměl žádný úmysl ho obřezat! Ale, když jde na misionářskou cestu,
nechá Timotea obřezat, protože chce, aby i on mohl získávat lidi pro Krista bez
jakýchkoliv problémů. Ne, že by bylo něco na obřízce, ale Pavel se chce vyhnout
sporným debatám.
Existují základní
doktriny Kristova evangelia, kde není možno uhnout ani o milimetr! Potom máme různé zvyky a rituály, které nejsou důležité pro spásu
člověka, a tam je přípustná jistá "pružnost." Tak to cítil Pavel, tak
to cítím i já. Timoteova obřízka neměla žádný vliv na jeho spásu, ale skrze
tento rituál, byl Timoteus v lepším postavení ve styku s Židy. I ta druhá
výprava měla veliký úspěch! Nejenom že se rozrůstaly původní kongregace, ale
vznikaly i nové! Ta celá hustě obydlená oblast, byla centrem řecké kultury.
Když Boží Duch Pavlovi komunikoval, že ho - alespoň v tom čase, nechce
aby cestoval do Asie, Pavel se domníval, že tedy místo na jih, půjde na sever
do Bithynie (dnešní Turecko). Ale ani tam mu Bůh nedal cestovat! A tak se Pavel
otočil na západ, až se ocitnul v Troadě.
Víš, kdyby to bylo možné, vrátit se nazpět do té doby a zeptat se Pavla, jak tak "trčel"
v Troadě: "A kam vlastně Pavle jdeš,?" Jsem si jist, že by odpověděl:
"Nevím!" Zde by se hodila následující otázka:"Pavle, Ty - Veliký
Apoštol pro Pohany - ty nevíš, kam jdeš? Přece Ty - když už nikdo jiný - znáš
Boží vůli pro svůj život, ne?" Pak by si člověk s Pavlem sednul někde na
trávu, a přečetl mu všechny ty "poučné" knížky o tom, "Jak
rozpoznat Boží vůli v našich životech."
Bohužel, Pavel neměl ani jednu z těch "moudrých" knížek! Pavel nezná Boží vůli pro svůj život! Proč?
Protože je veden Božím Duchem, a vždy čeká - ze dne na den - na nové pokyny! A
tak Pavel cestoval na západ, až ho zastavilo moře. Na druhé straně ležela
Evropa. Přes Egejské moře přijde k němu vidina muže z Macedonie. A tak Kristova
zpráva jde k nám...
Nemám ponětí, proč Bůh dal přednost Evropě před Asií, ale jsem Mu za to strašně vděčný! Nechtěl
bych dnes točit modlitební mlýnky, pálit voňavé santalové tyčinky před sochou
tlustého, usměvavého boha, klanět se
krokodýlům, vyhýbat se na ulici
posvátným kravám aniž bych je mohl sníst, i když umírám hlady,
považovat kobru za boha, který mi může pomoci!! Pěkně děkuji! Mojí
předkové byli Pohané, kteří uctívali mnoho ošklivých bůžků, klaněli se stromům
a kamenům. Byli to divoši, o nic méně divocí, než kteříkoliv jiní na této Zemi!
A můj Bůh tohle všechno pro mně změnil! Verš 10 to v češtině tak
zřetelně nevyjadřuje - ale zde začíná první "zápis" Dr.Lukáše, v první osobě. Do tohoto verše to
bylo vždy „on,“ „oni" a podobně. Proč? Dr.Lukáš se zapojil do
"spolku!" Teď je to kvartet. A to je nějaká "delegace,"
která jede do Evropy! Filippi byla Macedonská kolonie, což znamená, že byla
kolonií římskou. Tito lidé měli římské zvyky a mluvili latinsky. Později
uvidíme, že kongregace ve Filippi, milovala
Pavla, a Pavel miloval je. Místo chlapíka, který se objevil Pavlovi v
zjevení, je to Lydie z Thyatiry. Z města, které nám popisuje Apokalypsa 2:18.
Tato žena sice uctívala Boha, ale nic o Něm nevěděla. Lydie se stane prvním
Křesťankou Evropy. Ta událost ve Filippi. Nezapomeň, že to byla římská kolonie,
která byla vyloženě pohanská. Pavel a jeho lidé, byli obviněni ze snahy o
změnu. Ovšem, ten hlavní důvod byl, že ten chlapík ztratil zdroj příjmů! Pavel
a Silas jsou zbiti a v železech drženi ve vězení. Musíš pochopit toho
žalářníka, který ručí svým krkem za vězně. V okamžiku, kdy se domnívá, že oba
uprchli, chce dát přednost sebevraždě před jistou popravou. A v té stejné
náladě se jim dává, tu nejdůležitější
otázku.
Jak
může být člověk spasený? Vírou v Ježíše Krista a nikoho jiného! A pakliže Tvůj dům, tvá
rodina, uvěří stejně, budou spaseni skrze tu stejnou osobu. Žalářnik se stal
někým jiným. Nejdříve jim ty rány způsobil, teď je ošetřuje. Když nadešel den,
městské vedení si uvědomilo, že to, co
se stalo, bylo ilegální. A teď by nejraději, aby tito vězňi byli na míle od
města! Ale Pavel, a to zcela správně,
trvá na satisfakci. Jak jsem Pavla poznal, není to k vůli jeho vlastní osobě,
nějaká uražená ješitnost! Nezapomeň,
že Pavel za sebou zanechá spoustu nových
Křesťanů, kteří dostanou zcela
jiné společensko-právní postavení, pakliže se veřejně prokáže nevina jejich
vedoucích! Nakonec si celý ten "kvartet" odpočinul u naší
první Křesťanky v Evropě, než se vydali
na další cestu do nového kontinentu....
17:1-9. Jak už jsme si řekli dříve, Pavel používal v každém městě synagogu
jako odrazový můstek do sociálního středu společnosti. Židů, kteří uvěřili,
mnoho nebylo. Nejčastěji ho odmítli, a to ho vedlo k Pohanům. Tesalonika ležela
asi 60 kilometrů západně od Apolonie na Egnacké Cestě. Byla to římská
"dálnice," a zároveň důležitá obchodní trasa. Tesalonika sice ležela
na pevnině, ale byla přístavem, protože tudy protékaly tři řeky do moře. Jeden
ze čtyřech generálů Alexandra Velikého,
vládnul kdysi nad touto oblastí, která
nyní byla římskou kolonií.
Všimni si, že ať už Petr, nebo Pavel nepronesou jedinou řeč bez zmínky o
smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Dnes se mluví povětšině o kříži. Ale Kristus
už dávno na tom kříži nevisí! Chceš-li vidět, jak dnes náš Spasitel vypadá,
podívej se do první kapitoly
Apokalypsy, verše 13-15! Jaký je tvůj vztah k tomuto vítěznému Kristovi? A zase ta stejná písnička: Někteří uvěřili,
jiní ne. To se stane vždy, když nabídneš Boží slovo. Menšina uvěří, většina ne.
Z toho vznikla ta "mela!" Nezapomeň, že když Křesťanství vešlo mezi
Pohany, vznikla úplná revoluce! Dnes už z toho "rozruchu“ moc nevidíš!
Tam, kde se společnost zdá křesťanskou - je to, převážně pokrytectví, předstírání. Svět je v drtivé
většině agnostický, skeptický, ateistický. Většina křesťanské formy je jen
přetvářka!
Beroja byla jasnou vyjímkou. Toto byli zcela rozumní Židé, kteří,
nejdříve prozkoumají, co se nabízí, než přijmou, nebo odmítnou. Bohužel, to je
vyjímka. Odmítavý postoj
nevzniká ze znalosti, ale z neznalosti
pravdy! Jsem pevně přesvědčený, že drtivá většina lidí jsou Katolíky, Mormony,
Svědky Jehovy, Ateisty, Adventisty, a já nevím čím ještě proto, že se v tom
prostředí narodili! Nepotkal jsem se ještě ani s jediným, který by si tu pravdu, ve které byl vychován, ověřil
alespoň tak, jako obyvatelé Beroje!
Pavel se vydal sám do Athén, a bude tam čekat na Silase a Timotea. Toto
město bylo v té době kulturním střediskem světa. Jistě, Číňan a Ind, by se mnou
nesouhlasili, ale já se na to dívám očima Evropana! Pochopitelně, Athény byly
plné modlářství všeho druhu. Představit si Pavla v takovém prostředí! Byl vyučený ve zhotovování stanů (každý, i
zámožný Farizej se musel vyučit
nějakému řemeslu) a tak ho vidím jak možná, prodává stany a při tom mluví o
Bohu, který navštívil tuto planetu. Jako vždy začíná v synagoze, potom na trhu. Filosofie Epikurejců byla asi
takováto: Dej tělu co chce, a pouze tak ho ovládneš! Alkohol? Sex? To všechno
si dopřej - a víc! Stoik, na druhé straně, věřil v omezování tělesných chtíčů, k
dosažení vlády nad tělem...
Filosofové z obou skupin, přišli k Pavlovi, zvědaví na "novou"
filosofii. Pavel už tam nějaký čas učil a diskutoval, a ti mudrci ho nazývali
kecálkem. Toto vydání to překládá podivně,
jako "nedovzdělanec“. Řecké "spérmôlôgôs" pochopí i ten,
kdo nezná řečtinu! Sperma-semena, lôgôs-slovo. Dalo by se říci:"Ten, který
moc mluví," ale ne "nedovzdělanec!" Když Pavel otevřel ústa,
každý musel slyšet, že Pavel byl inteligentní a vzdělaný člověk!
Občas jsem slyšel, že Pavel našel svou filosofii v Platónovi. Říkají, že
Pavel ve skutečnosti nevěřil ve fyzické vzkříšení, ale v platonickou ideu
vzkříšení duchovního. Podle nich to byl vliv,
který naplňoval tehdejší společnost. Dnes to najdeš na příklad v
názorech Svědků Jehovových. Nechci těm filosovům křivdit, ale zdá se mi, že Pavel byl pro ně příliš hluboký!
Nepochopili ho. Ale přesto ho chtěli
slyšet!.......
Aeropagus je zvláštní skalní formace na vrcholku, kde stojí Parthenon a ostatní budovy. Teď se ho, ti
filosofové zeptají: "A co je to za nové učení, které přednášíš?" Já
Ti něco povím, příteli, přítelkyně: Tito filosofové jsou na tom mnohem hůř, než
Galatští, Thesalonští, či Filippijští
Pohané! Proč? Protože
se domnívají, že něco vědí! Nejtěžší
případy jsou ti, kteří chodí občas do kostela!
Ti se domnívají, že nic víc nepotřebují! Oni si myslí, že Kristovo
evangelium je pro vandráky, alkoholíky, somráky, zločince, holky z D-55, nebo z
Perlovky! Někteří nábožníci budou bezcitní a vyloženě hříšní - přesto
nerozeznají potřebu Spasitele ve svých
životech! Kolik takových rodin znám já
sám!
Athény byly plné takových lidí. Nepracovali, chodili po tržnicích a poslouchali - ale nejraději
mluvili o nových ideích, o nových theoriích. To nejdůležitější v celém vesmíru
neznali! Četl jsem komentáře, že Pavel na Aeropágu "zkrachoval." Já s
tím totálně nesouhlasím! To byla dokonalá řeč! To "že jste v uctívání bohů
velice horliví" se dá přeložit "že máte bohy na všechno." Měli
bohy malé, bohy velké, bohy střední... Jejich bohům nebyl konec! Někdo
říká:"Lidé jsou příliš špatní, než aby mohli být spaseni." Ne! Lidé
jsou příliš „dobří“, než aby mohli být spaseni! Domnívají se, že jsou
dostatečně dobří s tím jejich náboženstvím, že nepotřebují hledat dál.. To je
ta tragedie!
Na tomto světě existuje mnoho lidí, kteří potřebují ztratit své
náboženství, aby našli Krista! Lidé nehledají toho pravého Boha - lidé hledají
boha! Verš 26 nemluví o "bratrství" všech lidí, ale o bratrství lidí
"v Kristu!" Verš 28 neznamená "děti," ale
"génôs," což je "generace." Víš, proč se mu smáli? Protože Platón popíral fyzické vzkříšení! To byl jeden z
jeho rysů. Když dnes slyšíš lidi hovořit o spirituálním vzkříšení, slyšíš
Platonismus. A opět: Nevěřím, že Pavel měl "krach" v Athénách. Neměl!
Vždy budou lidé, kteří se Ti vysmějí -
ale na druhé straně budou ti, kteří uvěří!
Podívej se na verš 34. 18:1-17.
Z Athén do Korintu jezdí dnes pohodlný autobus - tenkrát těch - asi tak 85 kilometrů - musel šlapat pěšky. Cesta
vede kolem ostrova Salamina, (Ithaka) kde v r. 480 před Kristem, porazili
Athéňané Peršany, jelikož perské veliké lodě nemohly tak rychle manévrovat. Korint byl něco, jako Las Vegas dnešní doby. Město, kam bohatí jezdili, aby se "odvázali!"
Ale já mám před očima něco jiného. Aquillu a Priscillu. Dva manžele, kteří se
seznámili s Pavlem v Korintu. Proč se o
nich zmiňuji? Uvědomuji si, že to není nutné znát pro spásu duše, jistě. Ale
čím více budeš studovat Bibli, tím více
Tě budou přitahovat všechny podrobnosti té knihy! A jestli je tato kniha - jak
jsem pevně přesvědčen - dopis od Boha,
chci ji pochopit, co nejvíc! Někteří lidé čtou s oblibou časopisy, kde
se dozví třebas o světovém rekordu v plivání na dálku, o milostném životě kudlanky nábožné, nebo
proč je elektrický rejnok elekrický! Já
zase bych hrozně rád věděl, kdo založil kongregaci v Římě! Podle tradice (Irenaeus 104-202 AD) ji založili, jak Petr, tak i Pavel. Tak
dalece "Madame Tradice." Když ale člověk začne vidět, co píše Bible, (jako ti v Beroji!)
tak zjistí toto: V dopise Římanům, hned
s počátku (1:13), čteme, že "často už jsem zamýšlel vás navštívit - ale ještě mi to nebylo
umožněno." Dále (15:20) :"Zakládám si na tom, že káži (učím) tam, kde
ještě Krista neznají, abych se snad nemíchal do práce někoho jiného. (můj volný
překlad) Potom na konci poslední kapitoly, Pavel zdraví 27 známých. Kde je Petr? Že by na něho zapomněl? Teď: Když ne Pavel, ani Petr - tak kdo? A zde máme Aquillu a jeho ženu
Priscillu! V roce 52 AD, byli císařem Klaudiem vyhnáni Židé z Říma. Tito dva byli římští Židé, že?
Já se domnívám, že ti dva se stali Křesťany vlivem Pavla, během jejich soužití
v Korintu. Potom, když se mohli opět svobodně vrátit do Říma, (jako další Židé) založili tam římskou kongregaci, které Pavel
píše. Římský Katolík by mne za to zřejmě "upálil," ale jdu podle
Bible, ne lidí! Nechápu, proč se na to
Irenaeus nepodíval podrobněji! ..... Od
verše 6 vidíme, že Pavel udělal ten
"zlom", který ho zavedl
výlučně k Pohanům. Pavel ztrávil asi 18 měsíců v Korintu a měl tam veliký úspěch. Je překvapující, když
Bůh říká Pavlovi, že "má mnoho
lidí v Korintu". V tomto městě by jich člověk mnoho nečekal! Ke konci jeho
mise ve městě, přece jen Pavla dostanou
před soud. Ovšem, když mluví o "rozporu se zákonem," mají na
mysli Mosaický Zákon. Jak se zdá, místodržitel Gallio, byl prvním politikem,
který se rozhodl pro odluku církve a státu! Ovšem dnes bohužel, pod pláštíkem
odluky církve od státu, bylo okleštěno mnoho křesťanských svobod, hlavně na
školách. Mám na mysli USA - zde v
Čechách, žádné Křesťanství na školách neexistuje!!
Bylo mnoho "expertů", kteří vyčítali Pavlovi, že na jedné
straně hlásá křesťanskou svobodu, a na druhé dělá závazky a sliby. Oni tvrdí,
že když nežijeme pod Zákonem, ale pod Milostí - závazky ruší naší svobodu! Tito
lidé, vlastně dělají "Zákon" pro Pavla! V éře milosti, příteli,
chceš-li udělat slib Bohu, uděláš slib Bohu! Nechceš-li, neuděláš. Pakliže
Pavel chtěl udělat slib - je to jeho záležitost! Je mnoho "super„Křesťanů", kteří by rádi vytvořili
takové osobní "spolky" a nařídili pro Křesťany zákony, nařízení a
pravidla. Dovol, abych zdůraznil (asi po padesáté), že náš vztah je k Ježíši
Kristu - a je to záležitost vděčnosti a lásky! Miluješ li Ho, nebudeš tento vztah ničit! Proto se budeš snažit - ne vždy úspěšně! - žít tak, aby nic ten
vztah nenarušilo! Když chce někdo jíst maso - nech ho jíst maso! Nechce-li
někdo jíst maso, má svobodu maso nejíst! "Ať už jíte, nebo pijete,
dělejte všechno pro slávu Boží"..
(1 Korint. 10:31).
Po skončení své misionářské cesty se Pavel vrací do Antiochu. Když se vydal na tuto cestu, Boží
Duch mu nedovolil, aby zůstal v Efezu. Teď se tam zastaví, ale ne na dlouho.
Potom navštívil Jerusalém, podal zprávu, a vrátil se do Antiochu. Ve
verši 23, se Pavel vydává na svou třetí cestu skrze Galatii. Zastaví se v Efezu, a založí tam dobrou kongregaci. Ale
právě teď je v Efezu někdo jiný. Je to
Apollos, velký učitel ranného Křesťanství. Apollos byl Žid, což znamená je vychovaný v Mosaickém Zákonu. Má řecké
jméno, byl zřejmě helénského původu. Narodil se v Alexandrii v Severní Africe.
Athanasius, Tertulian a Augustin - tři velikáni ranné Církve pocházejí
odtamtud. Philo, Apollosův současník, míchal řeckou filosofii s Judaismem. A
Apolos byl, zřejmě ovlivněn. Učil ovšem podle Starého Zákona, až po křest Jana
Křtitele. Ježíše neznal. Aquilla
a Priscilla ho pravděpodobně pozvali na oběd, když poznali, že Apollos má pouze
omezené vědomosti. Zdá se, že to byl velmi inteligentní chlapík, který ihned
pochopil evangelium Ježíše Krista, a
počal velmi brzy sám učit. Později se dokonce vydal sám na cestu po Řecku. Apollos - alespoň pro mne - je jasným
případem člověka, který objeví pravdu a uvědomuje si, že vlastně není nic
důležitějšího v tomto životě, než tuto pravdu předávat dalším! Tento pocit znám velmi
dobře. 19:1-41. Pavlova třetí cesta
počala, když v 18:23 opustil Antioch. Přichází do Efezu, kde učí po dva roky na
škole Tyrannus, Připomeňme si, že Pavel
procházel Efezem na zpáteční cestě druhé výpravy, a slíbíl že dá-li Bůh, vrátí
se. Mezitím tam byl Apollos, který jak už víme, do určité doby neznal
evangelium Ježíše Krista. A tak zprvu za sebou zanechával lidi, kteří
uvěřili co je učil a dali se i pokřtít
- ovšem aniž byli spasení!
Pavlova otázka by se dala přeložit lépe:"Když jste uvěřili, obdrželi jste Svatého Ducha?" Jejich
odpověď, je pochopitelně negativní. Jak mohou přijmout toho, kterého Kristus
poslal, když neznají Krista! Pakliže Ježíš Kristus, je jediná cesta k Bohu (Jan
14:6), pak tuto cestu musejí nejdříve poznat! Jak už jsme si řekli dříve: Křest Jana Křtitele, byl pouze
přípravou na příchod Spasitele. Jsou lidé, kteří se domnívají, že sice byli
spaseni, a teprve později, obdrželi Svatého Ducha. To nehraje s Biblí!
Tito lidé mohou nyní mluvit i jinými jazyky. Efez byl mnohonárodní město, a tak tento dar byl velmi potřebný, právě
tak, jako ve svátek Letnic v Jerusalémě. Z těchto dvanácti lidí vznikla efezská
kongregace. Pavel měl veliký úspěch v Korintu, a ještě větší v Efezu. Jak je
vidět z verše 8, Pavel se snažil i v místní synagoze. Když neuspěl, počal učit
pouze na škole. Škola Tyrannus byla pravděpodobně zcela normální škola pro lidi
Efezu. Jak bývalo zvykem, Pavel si pronajal třebas - polední hodiny, kdy se
neučilo, a tak konal své přednášky. Toto poznání nám dává obraz, jak se
Slovo, v té době rozšiřovalo.
Z výchozího bodu - Efezu - se
znalost Krista dostala také do Kolosu. Nezapomeň, že Pavel psal do Kolosu (stejně jako do Říma) ještě před tím, než
ta místa navštívil! A přesto byl Pavel, zakladatelem i těchto kongregací,
protože to vycházelo z jeho učení v Efezu. Když ho Korintští žádají, aby
přišel, odpovídá jim z Efezu, proč ještě musí zůstat. (1 Korint. 16:7-9) Těch
sedm kongregací v Malé Asii
(Apokalypsa) se pravděpodobně dostalo
do existence skrze Pavlovo učení na efezské škole Tyrannus.. V řečtině Nového
Zákona jsou dva výrazy pro "zázrak." ( séméíón) ve smyslu
"znamení," a zde, ve verši 11, je použit výraz "dunamis,"
od kterého máme slovo "dynamo". Myslí se tím "akt
moci."
Bůh měl svůj důvod, proč pověřil
takovou speciální silou apoštola Pavla. V Efezu bylo velké náboženské centrum.
Uctívání zde bylo jasně satanické. To byla příčina tak silného odporu vůči
Pavlovu učení, a proto mu zřejmě Bůh dal speciální sílu k zázrakům. Samozřejmě
to také lákalo lidi k napodobeninám. Jeden z těch případů skončil dosti trapně.
Ale nakonec i to přispělo k rozšíření Kristovy
zprávy.
19:19 Přiznám se, že nemám
potuchy o tom, jaké druhy knih tam
pálili, a proto nemohu komentovat. Mám dost "čerstvé"
vzpomínky na Antonína Koniáše
(1691-1760), jezuitu, zarytého nepřítele
Reformace. Vydal seznam "libri prohibiti," či knih zakázaných,
a podařilo se mu jich za život spálit na 30 tisíc.... Viděl jsem, jak na
počátku třicátých let pálili nacisté po ulicích německých měst, tisíce knih,
hlavně židovských autorů. Necítím se být dostatečně moudrým, abych k tomu měl
jasný názor... Jedno však vím na sto procent: Kdyby mi dnes, řekl Bůh,
abych spálil všechny mé knihy - kromě
Bible - neměl bych nejmenších potíží - kdybych si byl jistý,
že to skutečně mluví Bůh..
19:22. Zřejmě to bylo v čase, kdy Pavel psal svůj dopis (který v pořadí, nevím) do Korintu, a
Timoteus a Erastus byli vysláni jej doručit. I když byl adresován Korintským, dostane
se do Makedonie, což zahrnovalo Filippi, Tesaloniku, a kongregace v Achaii, a tím také, Athény a Korint.
Křesťanství nemělo v té době speciální jméno, a tak Dr. Lukáš to nazývá "Tou
Cestou." Nezapomeň, že neexistovaly nějaké různé denominace, jako dnes!
Chrám Diany byl velký pohanský chrám a zároveň středisko obchodu. Je zřejmé, že
všichni, kteří se živili výrobou suvenýrů a připojeného obchodu, nebyli právě
nadšeni Pavlem, a jeho učením. Demetrius byl pravděpodobně nejprůbojnější.. Ten
dav by býval Pavla roztrhal - o tom není pochyb! Vzpomeň si na Lystru! Chlapík,
co Pavlovi rozmluvil jakékoliv veřejné vystoupení, byl jeden z civilních vedoucích,
kteří se nazývali "Asiarchs". Alexandr, který byl pravděpodobně
Pavlův konvert, chtěl utišit ten dav. Když se ale dozvěděli, že je Žid, začali se chovat opět, jako dav. Nakonec je
utišil městský úředník, či jak bych ho
pojmenoval: "Nebojte se, podívejte se na ten chrám! Co se mu může stát?" Chrám Diany, byl jedním ze sedmi
divů světa starověku, a ten chlapík
jistě cítil logiku a moudrost svého tvrzení. Škoda, že nemá možnost vidět ruiny
"Divu světa", dnes!
20:1-12... Po této události v Efezu, odjeli do
Makedonie. To "čekali na nás" ve verši 5 ukazuje, že doktor Lukáš je
stále s Pavlem. Ta poznámka, "přišel do Řecka," znamená že
navštívil Athény a Korint. Je jich celá
skupinka, a zdá se, že už s Pavlem cestovali dříve. Možná, když Pavel učil ve
větších městech, jako Korint, se ti druzí snažili evangelizovat okolí. Až budeš
číst dopis Koloským 1:6, zarazí Tě možná poznámka "po celém světě".
Zní to neuvěřitelně, ale tehdejší "svět" byl římský svět! To
nebylo řečnické gesto! A Kristova zpráva, ten římský svět obešla, za necelé tři
dekády, do smrti apoštolů, kromě Jana, který žil déle. Ten "výlet", který jim trval pět
dní, můžeš dnes udělat za 55 minut! Ano, doprava je dnes rychlejší, ale oni
byli účinnější, v rozšiřování evangelia! Pavel zřejmě učil a kázal "přes
čas." Nakonec už byla půlnoc. Já
jsem viděl lidi usnout v kostele před polednem! Pavel měl také moc křísit
mrtvé. Petr vzkřísil Dorku, jak si pamatuješ. Když potom byl celý Nový Zákon
napsaný, a koloval mezi lidmi, tato moc
skončila. A Pavel pokračoval svou přednášku až do rozednění! Víš, někdo by
řekl: "Pavla bych jistě mohl poslouchat po hodiny bez únavy!" Nenech
se mýlit! Pavel nebyl - jako řečník - žádná hvězda! Přečti si, co o něm říkají
v 2 Korint. 10:10! Ne, ti lidé prostě byli hladoví po Božím Slovu! 20:13-38. Jen tak spekuluji, že Pavel šel
pěšky (verš 13) proto, aby mohl po
cestě učit. Jelikož však chce být v Jerusalémě na Letnice, začíná trochu
spěchat, ale přesto se musí zastavit v
Miletusu, což byl přístav Efezu. Dnes
je Efez asi tak pět kilometrů od vody,
jak řeky přinášely zeminu při záplavách.....
Ano, Pavel byl věrným svědkem pro Ježíše Krista! Nic nezatajoval, učil plnou pravdu, protože si tou pravdou
byl jistý na sto procent!
Každý z těch kteří učili, vysvětlovali, komentovali kdy Boží Slovo, nebyli
zdaleka tak originální! Pavel to všechno dělal už před devatenácti sty třiceti
lety, a byl věrný v každém slovu, i
přes tu silnou opozici Judaismu.. Zde je jeden bod, kde se názory rozcházejí.
Jsou studenti Bible, kteří se
domnívají, že Pavel udělal chybu, když se rozhodl pro cestu do Jerusaléma.
Dokonce mají pocit, že Boží Duch mu v tom zbraňoval. Vraťme se, na okamžik zpět do 16:6, kde mu Boží
Duch nedovolil jít do Asie. Pavel poslechl, bez váhání! Co
zde říká, je asi toto: "Vím, co mne v Jerusalémě čeká, ale já si svého
života nijak necením, já jsem ochoten za Krista zemřít". Pavel ví, že tyto své přátele už v tomto
životě neuvidí. Ale také ví, že to co dělal, dělal poctivě. Věřím, že kdybych
se ho mohl zeptat v době, kdy psal svůj, pravděpodobně poslední dopis Timoteovi: "Pavle, když se tak díváš
nazpět, na všechno, co jsi řekl a
napsal - je tam něco, co bys řekl, či napsal jinak?" Jsem si jistý, že by byl odvětil: "Ne!" A
jak se zde, dosti smutně loučí,
upozorňuje na jedno nebezpečí:
Každá kongregace, kde se učí, nebo se bude učit celé a nezředěné Boží Slovo, představuje nebezpečí
pro Satana i jeho armádu, a bude vždy cílem jeho útoků! Nějaká ta kongregace,
nebo denominace, která má na programu
hlavně světový mír, čistý vzduch a vodu, ozónovou vrstvu a oteplovací efekt -
ta bude "vegetovat" bez
potíží! Ale tam, kde se učí:
"Ježíš
Kristus je Bůh, zemřel za Tvé hříchy,
abys Ty mohl žít - co s tou zprávou uděláš?" tam budou problémy "zvenku!"
21:1-26... Pavel se vrací do Israele. Z Miletu se
plaví do Patary. Tam
"přesedne" na jinou loď do Týru, na
sever od Caesareje. Dnes je to Lebanon. Verš 4 je ten, který používají
lidé, kteří se domnívají, že Pavel šel do Jerusaléma proti Boží vůli. Teď mi
dovol, abych mluvil za Pavla! Pravda, měl sentimentální důvod pro tuto
návštěvu, ale byl to dobrý
důvod!
Nesl jerusalémské kongregaci peněžitou pomoc, od všech těch "brášků a
sestřiček" z nových skupin
založených Pavlem. Pavel, který se kdysi snažil zničit kongregaci v
Jerusalémě, teď přináší pomoc! Dovedu
si představit, jak mu asi bylo! Další důvod proč si myslím, že Pavel nešel
proti Boží vůli, je v jeho dopisech,
jako Filipským 1:12. Pavel není vůbec
na pochybách!
Nyní cestuje podél pobřeží dolů na jih. Filip byl
také učitelem Božího Slova a jeho dcery, měly dar proroctví. To všechno je před ukončením Nového Zákona,
nezapomeň!
Ve verších 10 a 11, se vlastně Bůh ptá Pavla: "To je, co Tě tam čeká. Jsi
ochoten to udělat? Bůh nechce, aby si Pavel myslel, že se dostal do pasti bez
varování. To přivítání v Jerusalémě muselo být jako hojivý balsám na Pavlovu duši. Teď už je ostříleným
veteránem, teď už je na stejné úrovni s
kýmkoliv! A nyní se dostáváme k dalšímu
sporu. Proč Pavel udělal ten slib a choval se jako "pod Zákonem?"
Židé, kteří přijali Ježíše Krista jako Mesiáše, nežádali na svých pohanských
bratřích, aby se řídili podle
mosaického Zákona. Ale právě tak Pohané nemohli žádat od Židů, aby se zcela
zbavili zvyků Zákona, pakliže to nebrali jako nutnost pro spásu duše! Víme, že Petr nejedl nic, co bylo
zakázáno Zákonem, dokud se nesetkal s Pavlem v Antiochu. Právě tak židovští
věřící měli odpor ke všemu, co bylo obětováno bohům. To, zase nevadilo
svědomí Křesťanů pohanského původu. V
1Korint. 7:17-20 to Pavel rozebírá a
aplikuje tento princip při získávání lidí pro Krista. Žid, který přijme Krista,
zůstává Židem! A Pavel, aby získal pro Krista Židy, udělal to, co udělal.
21:27-40... Jak už jsme viděli v Lystře a Efezu: Dav většinou jedná na
základě domněnek a špatných informací. Všimni si té nenávisti, proto, že Pavel
učí o neschopnosti Zákona, spasit
lidskou duši! Pavel byl zcela v právu v tom, co dělal. V období Boží
milosti, můžeš držet jakoukoliv speciální dietu - nemusíš držet jakoukoliv dietu! Dieta může mít vliv
na tvé zdraví - ne však na tvůj vztah k
Bohu! Ten dav by býval Pavla zabil,
nebýt příchodu vojáků. Kapitán Pavla,
pochopitelně neznal. Jistě nezvolal:"Podívejme se Pavel, ten velký
apoštol, pro Pohany!" On o něm v životě neslyšel! První dojem byl, že
Pavel je nějaký ničema, který - při nejmenším
-pojídá malé děti! Když se dozvěděl, kdo Pavel je, dovolil mu, aby k
davu promluvil. Jelikož hovoří v hebrejštině, dav se uklidní, a poslouchá.
Poslouchá, dokud neuslyší jedno, jediné slovo....
22:1-30. Pavel pro ně cítí
sympatii - vždyť byl jedním z nich: Hebrejec a Farizej! Pozadí Pavlova vzdělání
bylo víc, než nadprůměrné! Nejlepší řecká universita nebyla v Athénách,
ale v Tarsu! Není pochyb o tom, že Pavel byl
vyškolen na této univerzitě, a dostal řeckou výchovu, ale také studoval
pod Gamalielem v Jerusalémě. Ve verši 4.
Pavel neříká "víru v Ježíše
Krista", ale: pronásledoval jsem "tu Cestu". Používá
výraz, kterému všichni rozumí. Chce říct: "Já vím, jak cítíte. Já jsem tu
"Cestu" také pronásledoval"..
Zde se na okamžik zastavím. V 9:7 Pavel říká: "A ti, kteří se mnou
cestovali, nebyli schopni řeči. Slyšeli hlas, a nikoho neviděli". Zde, ve
verši 9 se zdá být kontradikce. Není. Muži
slyšeli hlas, ale nerozuměli, co ten hlas říká. Zdá se, že Pavel nikdy nezapoměl na to, že stál u popravy první oběti - Štefana.
Zřejmě to vypálilo v jeho mysli obraz, který nikdy nezmizel, a který také -
jistě - přispěl k jeho obrácení. A teď přijde to slovo, které rozzuří dav do
nepříčetnosti: "Jdi, neboť já tě
chci poslat daleko k Pohanům." Nezapomeň, že Pavel mluvil v hebrejštině, a ten kapitán
neměl potuchy, o čem je řeč. Pavel je vlastně nepochopený celou tu dobu! Židé
se domnívají že Pavel přivedl do Chrámu
Trofima, což nebyla pravda. Kapitán se
domníval, že Pavel je buřičský Egypťan, a také to nebyla pravda! Pavel je Hebrejec, který mluví plynně řecky,
a při tom je římským občanem. Nyní se
odvolává na svou příslušnost, aby odvrátil trest bičování.. 22:26-28. Abys
porozuměl: Kapitán býval kdysi otrokem, získal nějakým způsobem peníze, a
vykoupil se na svobodu. Počal svou kariéru v římské armádě, až se vypracoval do
hodnosti kapitána. Je zcela překvapený,
že drží vězně, který je občanem Říma a
při tom se už svobodným narodil! Ten voják vidí člověka, který není nějaký
nízký ničema. Vzdělaný muž, který hovoří plynně řecky. Je to Žid, ale je
zároveň římským občanem. Kapitán cítí, že musí postupovat opatrně! A tak zařídí
slyšení, před židovským kněžstvem a
jejich nejvyšší radou - Sanhedrinem.
23:1-5.. Pavel zůstává od této doby vězněm až do konce knihy Skutků, a
kromě učení a kázání, většinu času ztráví obhajobou toho, co učí. Bude stát
před několika vládci, bude na něj plánován
"atentát." A jak tak budeme sledovat zbytek jeho života, uvidíme jasně Boží ruku, zasahující do jeho osudu. Je mnoho lidí, kteří
jdou až do extrémů, aby měli nějaký, "vysoce spirituální," nebo
emociální prožitek. Něco jako měl Pavel tam, na té Damašské cestě. Nemyslím si,
že to potřebujeme. Dokonce jsem si téměř jistý, že nic takového v Tvém životě
nepoznáš. Ke Kristu přicházíme zcela obyčejnou vírou, která ani nemusí být
"hlučná"...
Pavel stojí před Sanhedrinem. Nálada proti němu je jasně vidět z toho,
co udělal ten velekněz. Podle římského zákona, žádný člověk nemohl být
potrestán, před vynesením rozsudku. Ale
i tento zákon byl občas přehlédnut, viz zbičování Ježíše Krista, ještě
před rozsudkem - a nyní tento případ. Zákon může být dobrý, záleží na tom, kdo
jej provádí. Pavel nevěděl, že tento člověk je veleknězem! Přece by normálně
velekněze musel poznat, vždyť býval Farizejem v Jerusalémě! Domnívám se, že je
to další náznak toho, že Pavel měl
nějakou oční nemoc a neviděl příliš dobře. Později se s tím setkáme v jeho dopisech.
Verš 5.. Něco, co dnes už příliš neexistuje. Vím, už jsme se narodili v
době, kdy autorita mnoho neznamená. Už jsem o tom psal, ale chtěl bych to
připomenout. Když jsem poprvé četl třináctou
kapitolu dopisu do Říma, viděl jsem "všechno červeně!" Pavel
mne nabádá k úctě k autoritám, a v Praze vládla banda komunistů, kteří, nejenom že byli surovými zločinci, ale ještě
k tomu, přes všechny jejich tituly,
byli směšně tupí jak v ekonomice, tak i ve vedení národa!
Později jsem si uvědomil, že Pavel psal
svůj dopis v době, kdy vládnul Nero - ten šílený Nero! Je možné, že jsem se
dodnes ještě zcela nevyrovnal s pravdou
kterou mně zde Pavel učí, že Stalin,
Gotwald, Urválek, Brežněv, a podobné lidské zrůdy tam byli z vůle Boží! Nakonec, nikdy nebudu v tomto
životě dokonalým tvorem! Jistě, jako
Křesťan to budu respektovat - musím - je to Boží Slovo! Ale jako zcela nedokonalý človíček, se s tím
budu rvát - někde uvnitř -
do konce tohoto mého života na zemi!
Pavel zcela chytře používá rozporu mezi Farizejci a Saducejci. Už jsem to vysvětloval:
Farizejové věřili v posmrtný život, Saducejci ne. Na konci té hádky byl Pavlův
život opět ohrožený, a tak ho kapitán
zachraňuje, aniž by se dozvěděl důvod jejich nenávisti vůči Pavlovi. Verš 11
ukazuje jasně, že Pavel nejedná proti vůli Boží, když se rozhodl pro Jerusalém.
Kristus mu nakonec slibuje, že bude moci svědčit i v Římě. Ano, byla to Boží
vůle, aby Pavel šel do Jerusaléma!
Kristus neříká:"Nenakázal jsem ti, abys do Jerusaléma nešel? Teď to
máš!" Nic takového! Spíše Pavla povzbuzuje. Verš 12. Zde je vidět ta hluboká nenávist Židů, vůči Pavlovi. Mám pocit, že si uvědomovali, jaké
nebezpečí pro jejich „světový názor," a také pro jejich tradice, vzdělaný
a inteligentní Pavel představoval! Hebrejec, Farizej, školený pod
Gamalielem, který se pojednou, a ještě
tak dost dramaticky, otočí o 180 stupňů a učí o neschopnosti, jejich milovaného
Mojžíšova Zákona zachránit lidskou duši! To je strašná hereze, a ta si zaslouží
jenom smrt! Doufám, že ti chlapíci,
kteří se zavázali nejíst a nepít, dokud Pavla nezamordují, změnili později svá
rozhodnutí! Nakonec kapitán vidí, že je to nad jeho moc, a řekněme si poctivě:
Klaudius Lysias vlastně nikdy nepochopil jádro sporu! Podle římského zákona byl
Pavel zcela nevinen! A tak se rozhodne
poslat Pavla před guvernéra Felixe. Jak už jsme měli dříve: Vedoucí Římané měli sídlo v Caesareji. To bylo i v
případě Piláta. Všimni si dobře, jak Pavel nebude tak mnoho mluvit na svou
obhajobu, jako svědčit pro Ježíše Krista!
24:27. Zdá se, že Pavel neměl
mnoho úspěchu v získání alespoň
několika Farizejí ze Sanhedrinu na svou stranu. To může být také důvodem pro Kristovo
povzbuzení v minulé kapitole. Slíbil mu,
že bude svědčit - neslíbil mu, že to bude snadné......
V této kapitole vidíme, jak obžalovatelé Pavla nemarnili čas, aby ho mohli obvinit. Vzali sebou také
svého právníka, který měl fungovat jako prokurátor. Tertullus začal lichotkami
vůči Felixovi, které neměly nic společného s případem. Tento chlapík byl
nejenom chytrý, ale také dobře připravený. Nazývá Pavla vedoucím sekty
Nazarejců, jak je nazýval. Ovšem, dokázat to
nemohl. Přidává také stížnost proti kapitánovi, který Pavla zachránil.
Celkové obvinění proti Pavlovi je: Vůdce sekty, která pobuřuje, znesvětil Chrám. Felix byl již soudcem delší dobu, tak
jistě jak naznačuje Pavel, bude dobře
znát "tu Cestu." (jinak Křesťanství) A protože Felix znal židovské
zvyky, chápal, proč Pavel šel uctívat podle Zákona. Pavel poukazuje na
skutečnost, že ti praví svědkové se
nedostavili. Felix to nakonec
odložil a nechal povolat Lysiase, který jak už víme, o tom nevěděl vůbec nic!
Guvernér, zřejmě nechtěl o tom rozhodnout. A tak Pavel zůstal - jakoby v
domácím vězení, a mohl přijímat i návštěvy.
24:24-25. Felix něco o "Cestě" musel vědět, a proto se mu to
dostalo "pod kůži." Evangelium, které člověka obviňuje z hříchu a
volá k zodpovědnosti každého, není nic příjemného pro toho, kdo se nemá v
úmyslu obrátit.! Bible nepopisuje Felixe tak negativně, jako to činí světská
historie. Tehdejší záznam byl: Felix, bývalý
otrok, se dostal "nahoru" krutostí a brutalitou. Oddával se hlavně
tělesným požitkům. .
Římský historik Tacitus píše: Skrze svou krutost a prostopášnost, měl
autoritu krále, a ducha otroka. Jeho žena Drusilla seděla vedle něj. A opět
světský záznam: Byla dcerou Heroda Agrippy
Prvního. Její otec zabil apoštola Jakuba. Prastrýc Drusilly zavraždil
Jana Křtitele. Její pradědeček chtěl usmrtit Ježíše Krista v Betlémě. Prostě ti
dva tvoří dokonalý pár! A přes to všechno jim Bůh nabízí svůj dar skrze Pavla!
Nakonec jaká nízkost! Guvernér očekává úplatek od vězně! Pakliže považoval
Pavla za nevinného, měl ho propustit. Místo toho, aby se zalíbil Židům, nechá
Pavla v poutech! Je vidět, že římská spravedlnost nebyla lepší, než lidé, kteří
ji vykonávali...
25:1-12... Pavel byl nevinně držen ve vězení
po dva roky. Novým guvernérem po Felixovi je Festus. Pavel stál před všemi těmito vládci, a obávám se, že to nebyl
nejlepší čas jeho života. Ale v 9:15 o něm Kristus říká, že "bude svědčit
králům i národům." A tak se stalo, a Pavel jde podle Božího plánu. Nakonec
i Felix dostal příležitost, ale býval byl dal přednost úplatě před spásou. Ta
dvě léta, jsou sice "tichá" s hlediska venkovního pozorovatele, ale,
jak už jsme ho poznali - Pavel jistě tichý nebyl! Slyšel jsem názory, že Pavel
udělal chybu, když se odvolal k Caesarovi. Domnívají se, že to měl nechat na
Festusovi. Ale je jasné, že guvernér ho zamýšlel použít k politickým účelům!
Nepochybuji, že by býval byl schopen vydat Pavla jerusalémskému davu za
odpovídající cenu! A tak Pavel, který to jistě viděl lépe než my devatenáct
století později, použil práva římského občana.
Festus je, ve skutečnosti v právním "limbu." Žaloba zní
"pobuřováni" a za to může být trest smrti. Ale Pavel není vinen, a
nad to se odvolal k Caesarovi! Chudák Festus potřebuje radu, a tak si pozve
krále Agrippu. V příští kapitole, Pavel podává - jednu z jeho nejlepších řečí.
Nezapomeň, ani král, ani guvernér mu nemohou ani pomoci, ani ublížit. Jede před
soud k Caesarovi! A tak tato řeč není
obhajoba - ale svědectví! Pavel mluví o Kristovi...
26:1-32. Tato kapitola, jak už jsem
napsal, není Pavlovou obhajobou - je jeho svědectvím. Mám takový pocit, že je
to vrcholný bod Pavlova apoštolského života! Můžeš namítnout, že neměl úspěch.
Jistě, ale Bůh na nás nepohlíží ve smyslu úspěchu či neúspěchu, ale jak jsme
byli věrní! Už jsme měli příklad Jeremiáše. Z Bible vidíme, že za celý svůj život, nezískal jednoho člověka pro Boha,
a jaký to byl Boží muž! Nevzdávej
se, když tě lidé odmítnou - odmítli i
samého Krista! Pavel mluví k muži, který je nejenom inteligentní,
ale zná Zákon a celé židovské pozadí. Pavel, na rozdíl od Agrippy, má
ještě Krista, a Zákon má pro něj jiné
mínění. Dva lidé - Pavel a král
Agrippa. Jeden je pozemským králem, který nemohl osvobodit ani Pavla,
ani sebe! Pavel je vyslancem Krále, který osvobodil Pavla, a byl schopen - a
také ochoten - osvobodit i Agrippu! Ano, Pavel má pravdu. V určité době neměl
Kristus většího nepřítele než Pavla! Nakonec uzavírá nepřímou otázkou:
"Králi Agrippo. Poslechnul jsem tu
nebeskou vizi. Co bys býval udělal ty?" Verš 28 ukazuje na tu největší tragedii v lidském životě:
Příteli, doufám, že je Ti jasné, že můžeš být „téměř“
Křesťan, a skončit na věky v pekle? Chápeš tu tragedii? "Skoro" nestačí! Buď
jsi, nebo nejsi! Buď Krista přijmeš, nebo Ho nepřijmeš! Žádný theolog není
schopen racionálně pochopit hloubku spásy skrze Krista! A přesto, prostí lidé,
jako my, porozumí! Příteli: Zde neexistuje "middle ground," něco jako
"sedět na plotě!" Jsou
miliony lidí na této planetě, kteří věří v náboženství, v kamenné postavy
bůžků, v oběti bohům, ať už jsou to
krávy, opice, krokodýlové, posvátné stromy, duše zemřelých předků, či ve svou vlastní "dobrotu."
Mohou se dohadovat o tom, že ta jejich "cesta" je ta správná cesta,
že ta jejich pravda je ta opravdová pravda. Mě zajímá, zda někdo překonal smrt
- a pakliže ano, jestli mi tu nechal
"návod", jak to udělat.
27:1-24. Pavlovo mořské dobrodružství, a i pobyt v Římě, bychom mohli
nazvat "čtvrtou misijní výpravou." Nakonec byl právě tak aktivní jako
kdy jindy, dělal kontakty, a kázal tak věrně, jako kdy před tím. I když
prodělal celou cestu v řetězech, řetězy mu nevadily. (2 Timoteovi 2:9) Jediný
rozdíl je v tom, že tato cesta je na náklady Římského Imperia. Je zcela rozumné
usoudit, že Pavel byl jediným římským občanem celého spolku. Tato cesta je
sice konečná, ale zato je tou
nejnapínavější, ze všech předešlých! Kdybys to chtěl(a) sledovat na mapě, tak
bys viděl(a), že se neplaví přímo. Nic jako: Adramyttea - Řím, nonstop! Plaví se podél israelského pobřeží, potom jižně od Kypru, podél jižního pobřeží
Malé Asie. Myra, je takový odrazový můstek, kde vyměnili lodě. Setník objevil
loď, která plula ze Severní Afriky do Itálie. Verše 10 a 11 ukazují, že setník důvěřoval více kapitánovi té lodě,
než Pavlovi - očekával, že kapitán bude
mít více zkušeností, než Pavel. V této situaci je ale Pavel daleko před nimi. Jeho spirituální superiorita
je jasně vidět. V jeho chování neuvidíš ani
okamžik nejistoty, váhání, nebo zoufalství. Pavel prostě žil jako člověk
ve styku s Bohem. A zde bych chtěl něco poznamenat: Když byl Pavel v Efezu,
který byl - v tom čase - tím největším úspěchem evangelia, vyslovil velkou
touhu podívat se do Říma Skutky 19:21). Černé mraky v jeho životě nastaly v
Jerusalémě. Potom ho Bůh povzbudil, a od té doby je Pavlovi nad všechny pochyby
jasné, že se do Říma dostane. Nakonec,
setník přece jen počne Pavlovi naslouchat, když situace začíná být nebezpečná. Já osobně věřím, že Bůh nás,
občas, pošle do bouře úmyslně. Nesmíme zapomenout že On nám neslíbil v tomto
životě, klid od bouří - ale klid v bouřích!
Nikdy neslíbil, že se bouřím života vyhneme, ale že On tam bude s námi, že
nakonec doplujeme do přístavu. To celé ztroskotání, bez ztráty na životech by se mohlo považovat za zázrak - i
když to zázrak být nemusel. Nakonec Bůh slíbil, že Pavel, a všech těch 276 lidí
se dostane bezpečně na břeh. Rád bych se podíval na tu příhodu Pavel a zmije.
Je mnoho lidí, kteří se domnívají, že toto platí až podnes. Občas jsem, na americké televizi viděl, jak to lidé
zkoušejí (spíše pokoušejí!), zda Marek 16:17-18 je pravda. Byli takoví, kteří tu zkoušku nepřežili...
A opět to, o čem
jsem přesvědčený: Tyto dary, tato
znamení, byly dány pro období ranného
Křesťanství, kdy nebyl ještě dokončený
Nový Zákon, a kdy bylo třeba nadpřirozených důkazů, o tom zda ten, či onen,
přináší pravou, nepozměněnou zprávu. Nakonec, Pavel se nedotkl toho hada, aby
něco dokázal! Bylo to neúmyslné!!
Všimni si, že ti Pohané, měli smysl pro spravedlnost. Usoudili, že ten
chlapík je určitě ničema, možná i vrah - a
i když unikl moři -
spravedlnosti bohů neušel. Ovšem, po chvíli, když se nic nestalo, otočili svůj názor o 180 stupňů, a
udělali z Pavla boha. Ta celá příhoda ukazuje, že smysl pro spravedlnost byl
rozšířený po celém Římském Imperiu. Pohanský Řím byl, v určitém smyslu
příspěvkem k civilisaci! Ovšem, byl znán pro spravedlnost - ne milosrdenství!
Řím hříchy neodpouštěl! Překročil jsi zákon, zaplatíš za to! Pod botou Říma,
svět hledal milost, a tím byla připravena půda pro Spasitele. Slyšel jsem
poznámku, že Pavel na Maltě neučil Kristovu zprávu. Jistě že učil! Myslíš si,
že ve verších 7-10 Pavel chtěl budit dojem, že to dělá vlastní silou? Pavel učil evangelium, a výsledkem bylo to
uzdravení! Docházíme ke konci knihy, a celá ta maltská příhoda je je popsána velmi krátce a stroze.
Dr. Lukáš, jak se domnívám, očekává od nás - po tom všem, co o Pavlovi napsal,
jistotu v tom, co Pavel udělá! Nezapomeň, že Pavel je ten, který napsal:"Rozhodl jsem se, neznat mezi
vámi nic, než ukřižovaného
Krista!" Víte, ať už byl
Pavel silný, jak byl - když na té slavní Appijské cestě
potkal první Křesťany, kteří se nějak dozvěděli, že se plaví do Říma - Pavla to posílilo! A nyní v Římě, má
svobodu žít v soukromém domě - ale vždy
je tam přítomná římská stráž. Je vidět,
že měl dostatek svobody přijímat i větší počet návštěvníků.
Poznámka na konec:
28:30!! Až Ti zase bude, nějaký ten "mudrc"
tvrdit, že Bible byla napsána kdo ví kdy, a že se po staletí předávala ústně
- potom poukaž na tento verš! A proč?
Pavel,
podle mimobiblických pramenů, byl popravený v době Neronova pronásledování, buď A.D. 64, nebo A.D. 65. Dále: Dr. Lukáš, jak víme z první věty Skutků,
napsal nejprve evangelium Lukáše, a potom jako pokračování, "Skutky."
Jak vidíme, Pavel byl ještě naživu, když Lukáš dokončil knihu Skutků. To
znamená, že tato kniha byla dokončena před smrtí apoštola Pavla, t.j. před AD
65! A jelikož víme, že Lukáš použil některá fakta z Marka, když psal
"Lukáše," vidíme, že tohle všechno se dostalo mezi lidi, ještě v době
života většiny apoštolů! To znamená
maximálně 30 let po ukřižování Ježíše Krista!
To jen, abys
na to nezapoměl, až někdo bude
"hodnotit" historičnost Bible, jako na příklad nedávný televizní program "Život a doba Ježíše
Krista!" Ta skutečnost, že autoři mají diplomů plný
šuplík, ještě neznamená, že znají Krista!
(dopsáno
v březnu 96).
Skutky Apoštolské
Konec....